Přihláška za člena ASSITEJ EN

Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

Cena ASSITEJ 2012 byla udělena Karlu Šefrnovi

– za čistotu scénických prostředků a mravní odpovědnost tvůrce inscenací Divadla C Svitavy, které bylo a je ostrůvkem naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním.

V moři totalitního času, kde jsme k břehům nedohlédli, jsme hledali alespoň ostrůvky naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním. Takovým ostrůvkem bylo svitavské Divadlo C, jeho principál pan Karel Šefrna… a hned dodávám: a jeho rodina… a také přátelé… Čistota scénických prostředků i mravní odpovědnost tvůrce tu byla umocněna rodinnou a přátelskou sounáležitostí. A jestliže mělo být ze společnosti jen tupé nevybočující stádo, zde jsme byli utvrzováni v tom, že je dobré jít vlastní cestou, v malé skupině a na okraji… vedené však láskou a vzájemným respektem i rodinnou vzájemností. Dnes nám hraje děda …možná už praděda….Šefrna a my mu výroční cenou Českého centra ASSITEJ vzdáváme hold a dík za to, že byl tím tvůrcem a také strážcem onoho ostrůvku… a je i nadále! Děkujeme a přejeme i další úspěšné roky. Možná to vše bylo trochu jinak… pro mne to bylo tak a dodnes vzpomínám třeba na Zlatovlásku či Lišku Bystroušku…“

Prof. Zoja Mikotová, pedagožka JAMU Brno a režisérka

 

 

Karel ŠEFRNA

• 6.9.1939 v Boskovicích

Absolvent lékařské fakulty v Brně, zubní lékař.

S loutkovým divadlem začal roku 1949 v dětském školním souboru, během středoškolských studií pak ve svitavské Jitřence. Roku 1970 spoluzaložil soubor C, jehož klíčovou postavou je dodnes. Léta spolupracuje s Dramatickou školičkou, napsal hudbu pro mnoho přátel.

Je podepsán pod všemi inscenacemi Céčka, v němž nejen hraje, ale určuje jeho poetiku jako skladatel jevištní hudby, scénárista a režisér. Jeho hudba má dva základní zdroje: národní písně a moderní písňovou tvorbu Osvobozeného divadla a Semaforu. Textově jsou písně vesměs volným komentářem a rozvedením dějových či myšlenkových momentů inscenace. Jako režisér uplatňuje svou bohatou metaforickou představivost, založenou na mnohdy nečekaných asociačních spojitostech. Jeho razantní, byť jakoby stažené, nedoslovené herectví náznaku je neoddělitelné od hudebního, pěveckého a multiinstrumentálního projevu. Poetika nápovědy a náznaku je vůbec pro něj a skrze něj pro Céčko stejně typická jako jeho inteligentní humor, lidský rozměr inscenací, prolínání hudby a hudebnosti do inscenací či promyšlená významotvorná práce se světlem a tmou.

Je držitelem desítek individuálních (vesměs za režii, hudbu a herectví) a kolektivních cen z Loutkářské Chrudimi.

Roku 2001 se stal 1. nositelem ceny Ministerstva kultury ČR za neprofesionální divadlo a slovesné obory.