Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Divadlo, jež je důležitější než smrt

Možná jste nikdy od věku školních návštěv – ať základních, středních či vysokých škol – nebyli v divadle. A nechybí vám. O. K. Nechápu vás, nevím, kolik takových lidí je, ale dovedu si je představit. A mohou být i šťastní, spokojení a v životě úspěšní. Co si ale nedokážu představit, je nebýt v divadle či nepoznat je ve věku školních a předškolních škamen, a zůstat člověkem. Divadlo je jedním ze základních kulturních výdobytků lidské civilizace od dob primáta jeskynního a patří – spolu se schopností mluvit a počítat – k několika pár genetickým znakům, jež nás odlišují od kamenů, rostlin a zvířat. Věřím, že je geneticky i rituálně potřebujeme. V jakémkoli věku, avšak v době dospívání – chceme-li se odlišit od neživé hmoty, rostliny či zvířete – nezbytně. Učí nás rozpoznávat svět kolem, vnímat příběhy, city, emoce, hodnotit je, analyzovat, chápat. A žít a chovat se podle toho. Poznat sebe a respektovat (nebo nenávidět, je-li to divadlo obrazem zkřiveným) druhého. Čím se vzdalujeme od religiozity a vnímání náboženství jako základní hodnotvorné jednotky bytí, tím je úloha divadla v chování člověka a charakteru společnosti důležitější. Od roku 2001 je 20. březen dnem, kdy si právě úlohu divadla pro děti a mládež připomínají lidé v celém kulturním světě, od Japonska po USA, od Jižní Afriky po Norsko. Právě v Tromso, norském přístavu za severním polárním kruhem, bylo v posledním roce 20. století toto datum za Den divadla pro děti a mládež ustanoveno. Stalo se tak na 13. světovém Kongresu ASSITEJ – Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež. Cílem této světové organizace, jež je součástí UNESCO a existuje od roku 1965 (založena byla v Praze), je pomáhat po celém světě rozvoji profesionálního divadla pro děti a mládež. Asociace je otevřená všem zájemcům z oblasti divadelní tvorby pro děti a mládež, bez rozdílu národnosti, původu, rasy a politického uspořádání země. České středisko ASSITEJ, jež sídlí v Divadelním ústavu v Praze a je podporováno ministerstvem kultury ČR, se od začátku k této iniciativě připojilo a od roku 2001 pořádá v Praze Přehlídku českých inscenací připravenou ke Světovému dni divadla pro děti a mládež. Její pátý ročník se uskuteční ve dnech 19. 3. – 22. 3. v divadlech Minor, Rokoko, KC Kaštan, klubu Mlejn a v Divadle v Celetné. Souběžně s ní se ale v celé republice uskuteční bezpočet dalších akcí profesionálních i neprofesionálních souborů a divadel upozorňujících na význam divadla pro formování a rozvoj osobnosti mladého člověka.

Nechci zde sčítat tyto akce ani vypočítávat, co můžete v Praze či jinde navštívit. Zmíněná přehlídka je reprezentativním průřezem českého divadla pro děti a mládež. Pravidelně se snaží poukázat na hodnoty, jež se v tomto speciálním (a kritikou ne moc sledovaném) divadelním odvětví objevují. Buchty a loutky (Tři malá prasátka – KC Kaštan, 19. 3. v 15:00) jsou jistě souborem známým a zárukou kvality nejvyšší. Málokdo však zná třeba slovinského loutkáře Matiju Solceho, pražské Divadlo T.E.J.P. či karlovarské Dagmar, jež budou hlavními hosty celodenního nedělního programu v Klubu Mlejn. Všichni jsou výsostnými divadelníky a jejich inscenace jsou vždy spojením živé prvobytné divadelní komunikace s vysokou markou divadelního řemesla a umělecké kvality. Celá přehlídka pak bude kulminovat v pondělním programu v Divadle v Celetné. Nejprve (od 10 hodin) se na jevišti prosadí nesmírně živá obrazivá fantazie a nezvykle napínavé a vtipné dobrodružství gestické komunikace v podání Divadla Neslyším z Brna v inscenaci režisérky Zoji Mikotové Abeceda aneb Co se zdálo Alence. Mimochodem právě Zoja Mikotová převezme pro tento rok – po Janu Bornovi (2002), Evě Tálské (2003) a Ivě Peřinové (2004) – žezlo vládkyně nad říší divadla pro děti a mládež u nás. Poté (od 14:00) se odehraje orientální pohádka o lidské marnivost a egoismu Alladinova kouzelná lampa nadějného brněnského Divadla Polárka a večer uzavře jedna z vrcholných současných inscenací divadel malých forem – Paris Jiřího Jelínka v podání herců Klicperova divadla Hradec Králové ve spolupráci s herci a hudebníky Divadla DNO. Toto autorské přepracování slavné Shakespearovy milostné tragédie Romeo a Julie je právě tou oslavou divadla chytrosti, radosti a hravosti, jíž divadlo zformuje člověka jakéhokoli věku do podoby chytrého, radostného a hravého humanisty. A o to v divadle pro děti a mládež jde především.

Vladimír Hulec