Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež – 20. března 2006
Cílem tohoto stručného poselství je vzdát hold práci tisíců pracovníků, umělců a produkčních na celém světě, kteří svůj život věnují provozování divadla pro děti a mládež. Před Vámi všemi smekám. Rozhodli jsme se, že nebudeme hvězdy ani celebrity, volíme naše nadšení před kontem v bance a s nezdolnou silou odhodlání a bezmezného divadelnického elánu volíme naše diváky.
Za posledních 25 let jsem se podílel na stovkách divadelních inscenací pro děti a mládež a stovky jsem jich zhlédl. Většina z nich má podobné cíle a záměry – pomoci inspirovat, vzdělávat a bavit s vizí vytváření lepšího světa.
Význam divadla pro děti a mládež se nedá nijak kvantitativně změřit, nejsou zde žádné stupně či body pro exaktní výpočet. Jeho účinky jsou někdy neznámé a neviditelné, ale přesto víme, že mění lidské životy, probouzí je a v některých případech i zachraňuje. Technické zaměření lidí se stále prohlubuje: ústa jsou nahrazována klávesnicí a osobní kontakt nahrazují textové zprávy, e-maily a mobilní telefony. Živé divadlo jako mocná platforma, kde se lidské bytosti mohou scházet a sdílet své příběhy, emoce a svobody ve školách, společenských sálech a parcích, v divadlech kamenných, provizorních i pod širým nebem po celém světě je dnes tak důležité, jak ještě nikdy dříve.
Význam kulturního výrazu je dnes v bizarním boji proti dominantní populární kultuře odosobněných masových komerčních médií a celebrit přiživujících se na nich.
My, divadelníci, musíme nadále vyjadřovat náš postoj, vyprávět příběhy, které noviny netisknou a které se v televizi neobjeví, a když tyto příběhy vyprávíme, měly by obsahovat kouzlo, které žádný počítačový čip nikdy mít nebude. Naše divadlo musí oslavovat kulturní rozmanitost, musí prozkoumávat svět s jeho úžasnou složitostí a musí napomáhat zlepšování podmínek dětí na celém světě.
Doufám, že příštích 25 let budu dělat to samé, co dělám doposud, a to jen s tím rozdílem, že mnohem lépe. Pořád je toho ještě tolik, co je třeba se učit, a tolik lidí, se kterými je třeba se setkat a které je třeba bavit a společně tak pomáhat vytvářet lepší svět. Velký italský dramatik a herec Dario Fo mě nepřestává inspirovat svým výrokem, že bychom měli “nadále dělat to, co jsme si vytyčili, že budeme dělat od začátku: útočit – smíchem a rozumem, písní i mimikou – na každou formu útlaku a nespravedlnosti”.
Ještě jednou před Vámi všemi smekám a přeji Vám mnoho úspěchů v roce 2006!
Stefo Nantsou
umělecký ředitel Zeal Theatre, Austrálie, laureát Ceny čestných prezidentů ASSITEJ International za rok 2005