Pracovní zápis volné diskuse semináře ASSITEJ při PQ 2003
Wolfgang Schneider: V první řadě bych chtěl Českému středisku ASSITEJ mockrát poděkovat za pozvání a vám všem přítomným poděkovat, že mi budete naslouchat. Jmenuji se Wolfgang Schneider a jsem z Německa. Společně s mými kolegy Woo Ok Kimem z Koree, Ivicou Simicem z Chorvatska a Stephanem Rablem z Rakouska zde na vašem semináři zastupujeme předsednictvo ASSITEJ International, které je složeno ze 16 zástupců celého světa, zvolených v minulém roce na Kongresu ASSITEJ v Seoulu. Organizace ASSITEJ je postavena na myšlence mezinárodní spolupráce a komunikace. Naším cílem je, aby komunikace existovala jednak na národní úrovni mezi jednotlivými umělci, ale aby existovala i s kolegy ze zahraničí. Snažíme se naše národní zkušenosti přenést do mezinárodní sítě. Naším úkolem je zprostředkovat umělecké kontakty a zajistit různé výměnné programy. S několika příklady možné spolupráce vás tu dnes seznámíme, ale nicméně konkrétní práce je ve vašich rukou, je to na vašich jednotlivých organizacích, na vašich centrech, na vaší národní síti, na vás osobně.
Na úvod bych ještě jednou zopakoval několik slov o ASSITEJ International, jak jsem je krátce zmínil včera na Valné hromadě Českého střediska ASSITEJ.
ASSITEJ má v současné době 76 členů tj. 76 národních středisek z celého světa. Zprávy, informace, nabídky, výzvy aj. z jednotlivých center shromažďuje a na webových stránkách ASSITEJ International umísťuje generální tajemník ASSITEJ Niclas Malmcrona, který pracuje ve Stockholmu. Sekretariát 4krát ročně v tištěné podobě vydává informační věstník (Newsletter), který rozesílá všem členským střediskům. Nyní se čím dál častěji rozesílá i prostřednictvím e-mailu, což je velice snadné a rychlé. Byl jsem velice potěšen, když jsem tady před deseti minutami obdržel váš seznam divadel a divadelních skupin ČR, které mají na repertoáru představení pro děti a mládež. Takže asi nebudete překvapeni, když někteří z vás již příště obdržíte informace právě prostřednictvím e-mailu přímo od ASSITEJ International. Vaše sympozium bylo pro mne velice plodné právě už z toho hlediska, že jsem získal tyto adresy.
Kromě zmíněného věstníku (jednou za dva roky) vydáváme jakousi ročenku (Annual Yearbook) a v ní probíráme rozličná odborná témata (např. zrovna ta, která byla dopoledna diskutována na vašem semináři). To je publikační činnost generálního sekretariátu. Ale také mnohá národní centra vydávají své časopisy a odborné publikace (namátkou zmíním Austrálii, Švýcarsko, Německo…). Na ukázku jsem jich několik přinesl a nechávám vám je zde k dispozici mezi materiály a časopisy, které tu pro vás připravilo vaše středisko. Aspoň budete mít možnost se seznámit s pestrostí a různorodostí komunikace mezi jednotlivými národními středisky ASSITEJ.
Teď už je ale čas, abych předal slovo mému korejskému kolegovi a panu Woo Ok Kimovi.
Woo Ok Kim: Každoročně hodně cestuji po celém světě a musím říct, že pro mě je moje nynější návštěva Prahy mou první příležitostí podívat se do vaší krásné země. Na dnešním semináři bychom se měli zamyslet nad labyrintem divadla pro děti a mládež a rájem divadla. Já vám přeci nemusím vysvětlovat význam slova labyrint, protože Praha je nádherná právě díky tomu svému labyrintu. Vím, že tady v Evropě máte v oblasti kultury (a divadelnictví zvláště) velice silnou tradici. Ale pokud byste byli odříznuti od jiných neevropských kultur, pokud byste neměli možnost se setkávat např. s asijskou kulturou a jejím světem, byly by vaše informace přece jen ploché, neúplné a ne tak zajímavé.
Takže teď bych vás velice rád stručně seznámil se 3 asijskými členy ASSITEJ International a s jejich jednou společnou důležitou iniciativou. První asijskou zemí, která se počátkem sedmdesátých let stala členem ASSITEJ Int. bylo Japonsko. Další zemí byla v roce 1984 Korea a podařilo se tak díky pomoci a podpoře právě japonských kolegů a přátel. K této události se váže tahle příhoda. Když se v roce 1984 konal celosvětový Kongres ASSITEJ v Moskvě, tak jsme měli ohromné problémy získat vstupní vízum do Ruska, protože v té době vůbec neexistovaly žádné diplomatické vztahy mezi Koreou a Ruskem. Ale pomoc nám nabídli japonští kolegové, kteří naší korejské delegaci umožnili týdenní pobyt v Japonsku, během nějž jsme obdrželi vízum do Sovětského svazu a pak jsme do Moskvy odjeli společně. Od té doby uplynulo již skoro dvacet let. Co se týče našeho tj. korejského postavení v ASSITEJ, tak už nejsme tou maličkou, chudou zemí. Naše pozice je mnohem silnější (např. jak jste jistě mnozí slyšeli – v loňském roce jsme měli možnost uspořádat Kongres ASSITEJ v Seoulu, což bylo pro naše středisko ohromnou poctou a věřím, že jsme se svého úkolu zhostili na výbornou). A ještě je tu další nové asijské středisko ASSITEJ – a to v Číně. Jak víte, je to obrovská země, ale bohužel aktivity jejich střediska byly velice slabé. Velmi jsem se před kongresem v Seoulu snažil navázat kontakty s čínskou ASSITEJ, psal jsem oficiální dopisy členům, dokonce jsem před kongresem Čínu navštívil a snažil jsem se, aby se čínští umělci našeho kongresu zúčastnili. A představte si naše překvapení – z Číny nakonec přijelo 200 účastníků. Zástupci asijských středisek ASSITEJ (Koree, Číny a Japonska) si spolu naplánovali, že každoročně uspořádají divadelní festival těchto tří zemí. Následovaly mé osobní návštěvy v Pekingu a v Tokiu a výsledkem je, že letos v srpnu se v Tokiu uskuteční 1. ročník tohoto festivalu, příští rok bude v Seoulu a napřesrok v Pekingu. Pokládám podporu takovéto regionálních spolupráce za nesmírně důležitou. Umožňuje, aby tzv. bohatší země (v našem případě Japonsko) pomohly ve své oblasti těm méně bohatým, aby nezůstávaly stranou a mohly se společných projektů zúčastnit. Já osobně řídím festival divadla pro děti a mládež v Soulu a vyjíždím každoročně do Evropy, abych viděl zajímavá představení a soubory, které bych mohl pozvat k účasti na našem festivalu v následujícím roce. Mám vždycky velký zájem „dovézt“ tam různé produkce právě z těch zemí, které mohou být zvány „labyrinty“, spíše než aby to byly země, které bychom mohli nazývat „široké třídy“. Takže doufám, že v budoucnosti budu mít velice dobré vztahy a kontakty s Českou republikou a že se mi podaří některý soubor z vaší země přivítat v Seoulu.
Ivica Simic: Dovolte, abych poděkoval za příležitost, že mohu pohovořit na téma regionální spolupráce a že vám smím představit projekt, jehož jsem iniciátorem a spolutvůrcem. Jedná se o založení divadelního centra divadla pro děti a mládež pro střední, jižní a východní Evropu. Idea vznikla v loňském roce, když jsem pořádal divadelní festival za účasti souborů právě z tohoto geografického bloku (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Černá Hora atd.). Všechny tyto země po pádu Berlínské zdi prožívají převratné změny politické, sociální, kulturní. Země se každá svým způsobem obnovují, vytvářejí určité nové aktivity a struktury (některé velmi bolestně). Navzdory tomu máme všichni stejné přání – stát se součástí Evropy, stát se rovnocenným partnerem toho celého evropského společenství. Právě i divadlo pro děti a mládež se může pokusit děti a mládež připravit na to, že se stanou součástí Evropské unie. To tedy byla základní myšlenka, která podpořena Goethe Institutem iniciovala vznik divadelního střediska nebo centra divadla pro děti a mládež pro střední, jižní a východní Evropu. Pracovní název tohoto nového centra je Epicentrum. (Nyní vám na okraj řeknu historku, jak jsme přišli k názvu Epicentrum. Jeden chorvatský spisovatel trávil léto v Dubrovníku, což je město, které asi všichni znáte – středověké městečko na pobřeží – během toho svého pobytu se dozvěděl, že by mohlo nebo mělo dojít k zemětřesení v Záhřebu. Ihned si zapakoval věci a běžel si koupit lístek do Záhřebu. Všichni přátelé se ho ptali, proč chce jet do Záhřebu, když tam má být to zemětřesení a on řekl, aspoň jednou v životě bych chtěl být v tom epicentru.) A já věřím, že se shodneme na názoru, že divadlo pro děti a mládež by také mělo být v plném epicentru – v centru dění jak sociálním, politickém, tak kulturním, takže z tohoto důvodu mu dávám právě název Epicentrum. Sídlem střediska Epicentrum je hlavní město Chorvatska – Záhřeb. Je historickou, politickou a kulturní křižovatkou Evropy. Z geografického, historického a kulturního hlediska spadá do různých regionů a také se zde objevují a zároveň spojují různé vlivy. Jednak patří do střední Evropy ale zároveň i do jihovýchodní Evropy, spadá do oblasti středomoří ale i do regionu s řekou Dunaj. Setkává se zde východ, západ, sever a jih, vzájemně se zde propojuje střední Evropa s Balkánem, s východem a také se západní civilizací. Chorvatsko se připravuje stát se součástí Evropské unie podobně jako většina zemí, které nás obklopují. Chorvatské divadlo se chce stát součástí globální komunity prostřednictvím spolupráce a vzájemných výměn a jeho umělci se chtějí ujmout vedoucí úlohy v tomto procesu.
Dovoluji si proto nechat vám tady dotazník Epicentra, abyste si ho mohli sami přečíst a prostudovat. Já jsem rád, že jako člen výkonného výboru ASSITEJ vám prostřednictvím tohoto dokumentu dávám k dispozici určitý nástroj pro naše společné mezinárodní aktivity. Je to v naprostém souladu s plány, programy a cíly ASSITEJ International, takže pokud budete mít zájem, můžete nás kontaktovat.
Stephan Rabl: V první řadě bych vám chtěl moc poděkovat, že jste mě pozvali na toto setkání a že mám možnost prezentovat tady práci Rakouského střediska ASSITEJ. Rád bych pohovořil hlavně o multifunkčnosti divadla pro děti a mládež a o svých konkrétních zkušenostech, jak tento typ divadla pro děti a mládež provozovat jednak na venkově ale také ve velkém městě jako je Vídeň. Chci vyprávět, jak tyto různé akce nebo aktivity proběhly v minulosti, ale hlavně jak jsou plánovány do budoucnosti. Na konci mé prezentace zazní určitá myšlenka nebo nápad, který by měl nebo mohl posílit spolupráci mezi Českou republikou a Rakouskem.
Takže ve stručnosti: já sám jsem umělecký ředitel několika různých festivalů. Ten jeden festival existuje od roku 1991, jedná se o mezinárodní festival szene bunte wähne, jehož propagační a informační materiály jsou zde k dispozici. Je to regionální festival, který se koná hlavně v příhraniční oblasti u českých hranic. Účastní se ho pravidelně 20 až 30 různých divadelních skupin, které zde prezentují klasické divadlo ale i tzv. object theater, tedy divadlo s použitím předmětů, loutkové divadlo, taneční divadlo atd.
Druhý festival, který také řídím, je festival současného tanečního divadla. Koná se ve Vídni a jeho historie začala před 7 lety. Určen je především pro mladé lidi a právě neočekávaně velký ohlas prvního „zkušebního“ ročníku způsobil, že jsme se pustili do organizace ročníku dalšího a už je tu úspěšná sedmiletá tradice. V Rakousku nebývalo zvykem, aby mladí chodili do tanečního divadla. Zahájili jsme tedy spolupráci s různými evropskými zeměmi, především s Belgií, Německem, Dánskem a skandinávskými zeměmi a v důsledku této spolupráce vznikly různé výměnné projekty, kdy řada tanečníků i choreografů z těchto zemí přijížděla k nám a za vzájemné spolupráce vznikala nová představení. A v současné době máme v Rakousku už devět tanečních souborů, vzniklých díky spolupráci při tomto festivalu.
Další aktivitou, kterou se zabývám, je organizování mezinárodních setkání. Za účasti 18 různých států připravujeme mezinárodní projekt současného moderního tance pro mladé lidi, který chceme jednak představit na světovém kongresu, konaném v příštím roce v Montrealu a následně ho potom předvést v rámci mezinárodního setkání ve Vídni. Síť vzájemné spolupráce a koprodukce se velice rychle rozrůstá a pochopitelně v oblasti tance je poměrně snazší.
V rámci aktivit ASSITEJ v Rakousku se snažím pomáhat novým skupinám tanečního divadla nebo přímo tance, aby svá představení, své produkce mohly pořádat i mimo svá města, aby mohly jezdit na turné po celém Rakousku a dokonce v rámci kontaktů mezi středisky ASSITEJ i do jiných zemí (např. do Švýcarska, Německa, Chorvatska, Maďarska atd).
Tento podzim, konkrétně se jedná o datum 23.9. až 5.10.2003, se bude konat už 13.mezinárodní Szene bunte wähne FESTIVAL NÖ. Dohromady to znamená 11 dní divadla (během 2 víkendů bude navíc prezentováno celkem 13 mezinárodních produkcí). Celý festival probíhá v malých městečkách poblíž českých hranic, kde žiji. Festival se poprvé v historii bude konat i v České republice (konkrétně v Jindřichově Hradci, s nímž na přípravě tohoto festivalu intenzivně spolupracuji). Chtěl bych, aby i České středisko ASSITEJ se zapojilo do této spolupráce a abychom někdy v budoucnu spolu uspořádali mezinárodní festival.
Během prvního víkendu Szene bunte wähne FESTIVAL NÖ se pod záštitou ASSITEJ uskuteční se ve Vídni mezinárodní konference na téma „Divadelní umění a výchovný systém“. V rámci festivalu také dojde k zasedání exekutivy ASSITEJ (členové výkonného výboru jsou pozváni k 5 dennímu pobytu) a také ke schůzi –Valné hromadě Rakouského střediska ASSITEJ. Do Vídně máme v úmyslu pozvat i představitele Epicentra a reprezentanty jednotlivých center ze zemí střední, východní a jižní Evropy a prodiskutovat další možnosti budoucí vzájemné spolupráce.
- Schneider:Takže teď jste si udělali trochu představu, jaká je koncepce práce ASSITEJ a jak vypadá také naše každodenní činnost. Slovo, které tady velice často zaznělo, bylo slovo festival. Myslím si, že festivalů či divadelních přehlídek je velmi zapotřebí – abyste na jedné straně dali prostor různým uměleckým aktivitám ale na druhé straně také abyste přizvali lidi, kteří tyto aktivity navštíví a shlédnou. Je velice důležité, aby docházelo k vzájemnému setkávání umělců ale taky umělců a diváků. Je podstatné, abyste měli možnost seznámit se s jejich prací, podívat se na ni a abyste měli i možnost se do ní vcítit. A je také důležité využít této situace a vzájemně si s umělci popovídat o tom, co jste viděli. To by měl být takový standard, jak by takovéto festivaly měly vypadat.
Z diskusních příspěvků mých ostatních kolegů jste si mohli udělat představu, co by se (kromě festivalů) dalo udělat ještě více. Pořádat semináře (za účelem hledání společných kořenů), workshopy (zabývat se zde dalším vývojem uměleckých ztvárnění) a společné projekty, jejichž konečný výsledek je vzájemná koprodukce, kde lidé mají možnost si vše vzájemně ozkoušet, pohovořit si spolu, dobrat se na základě postupného procesu výsledku.
Vytvořit platformu takovýchto akcí a neustále v těchto snahách pokračovat je snahou a cílem ASSITEJ.
Na webových stránkách ASSITEJ International nebo v tištěné podobě máte k dispozici seznam všech festivalů a akcí, které jsou pořádány pod záštitou ASSITEJ (včetně kontaktů a termínů konání). Všude máte možnost přijet se podívat a tyto věci tam osobně prožít.
A na závěr teď za svoji osobu bych vám rád poblahopřál, protože návštěvou v Divadelním ústavu a v kanceláři ASSITEJ jsem si povšiml, že tady existuje velice dobrá spolupráce mezi různými divadelními institucemi.
Myšlenka soustředit všechny mezinárodní nevládní divadelní organizace (UNIMA, ITI, ASSITEJ, SIBMAS, AICT, OISTAT, FIRT) v jedné instituci je skutečně skvělá. Spolupráce mezi těmito organizacemi pak může být velice úzká a provázaná. I tento váš ASSITEJ seminář je jako doprovodná akce připojen k velké mezinárodní výstavě Pražské Quadriennale, unikátní výstavě scénografie, která je mimořádně významná pro celý divadelní svět. Z mého hlediska považuji za důležité navrhnout nebo doporučit, abyste tímto směrem pokračovali. Seminář pořádáte jednou za čtyři roky při PQ. Navrhuji, abyste ho organizovali i v mezidobí, tedy každý druhý rok a zaměřili na setkání scénografů a na jejich zkušenosti v oblasti divadla pro děti a mládež.(My v Německu pořádáme mezinárodní setkání režisérů, kterého se každoročně zúčastní přibližně dvacet mladých režisérů z různých zemí, kteří spolu tráví týden a společně pracují na jednom tématu. A pokaždé je to velice intenzivní proces vzájemné výměny.
Další můj návrh je, byste popřemýšleli nad nabídkou Stephana Rabla a ve spolupráci s ním a rakouským střediskem, za spolupráce různých měst i regionů uspořádali nějaký mezinárodní festival. My v zahraničí víme, že tady v České republice máte dlouhou a bohatou historii loutkového divadla. A zcela jistě existuje určitý vztah nebo spolupráce mezi ASSITEJ a UNIMA (možná i u vás je situace podobná jako v některých zemích, kdy někteří členové UNIMA jsou zároveň členy ASSITEJ). Myslím, že byste měli využít stávajících loutkářských festivalů ve vaší zemi a ASSITEJ do nich zaintegrovat. U příležitosti těchto loutkových divadelních festivalů pak zvát zahraniční hosty, pořádat mezinárodní setkání, semináře.
A v neposlední řadě mluvte a pište. Hovořte o divadle pro děti a mládež, o vašich aktivitách, o všech svých zkušenostech z vaší země. A neveďte tyto diskuse pouze v češtině, ale alespoň jednou ročně také v angličtině. Prostřednictvím třeba i jednoduchých letáčků, časopisů, bulletinu, prostřednictvím internetu nebo třeba zprávou, která by vycházela jednou ročně, informujte země, které jsou okolo vás, o vašich aktivitách, o zajímavých projektech, o inspirativních představeních, o invenčních umělcích a o kontaktech. Protože tady v České republice máte ohromný poklad a já vás prosím, abyste se o tento poklad se zbytkem Evropy podělili.
A pokud budete potřebovat jakoukoliv pomoc, rád se do vaší země vrátím. Děkuji.
Vladimír Hulec: Děkuji všem za přednesené příspěvky. Vaše rady a doporučení, pane presidente, si vezmeme k srdci. Máme v úmyslu podrobně informovat členy Českého střediska ASSITEJ o průběhu dnešního setkání (jednak na webové stránce střediska a i tištěným materiálem), takže všichni budou s vašimi nabídkami seznámeni a budou jich moci případně využít. Věřím v aktivitu našich členů.
Nyní bych se rád vrátil k ostatním diskutujícím a poprosím je, jestli by mohli své nabídky konkretizovat. Jak by si např. pan Kim představoval spolupráci na dálku, jaké divadlo by ho zajímalo specielně z labyrintu nazývaného Čechy? A nejen to. My bychom se tady v Čechách samozřejmě taky rádi seznámili s labyrintem zvaným Korea. Vidí Woo Ok Kim reálnou možnost, že by nějaký korejský soubor přijel do Čech ?
Woo Ok Kim: Náš festival v Seoulu, jehož se letos koná již jedenáctý ročník je zaměřen na malé děti, takže z naší desetileté zkušenosti vyplývá především zájem o produkce pro nejmenší děti, kde není příliš dialogu a o inscenace, jichž se účastní herci i loutky. Česká republika je známá loutkářskou tradicí a tak mám zájem především o loutkářský soubor a rád bych nějaké inscenace viděl. Jak už jsem říkal, ten příští ročník, bude pro nás velice důležitý, protože se ho zúčastní i japonské a čínské soubory a navíc budeme mít možnost přizvat i další zahraniční soubory (tedy i evropské). Také se pokusím přizvat hodně uměleckých ředitelů z různých divadel a ředitelů festivalů, aby měli možnost se seznámit s asijskou produkcí a případně si vybrat některých ze souborů k hostování v Evropě..
Ivica Simic: Na výzvu V. Hulce se vám pokusím podrobněji vysvětlit projekt Epicentrum a vyložit, jakým způsobem by vlastně spolupráce v rámci Epicentra mohla konkrétně vypadat. Jak už jsem říkal, myšlenkou je postavena na tom, že by vzniklo určité centrum, středisko, kde by probíhala interaktivní spolupráce, která by se zaměřovala na jednotlivé projekty. Připravil jsem plán rozvoje – vývoje střediska s návrhem, jak by středisko mělo pracovat. První plánové období je od září 2003 do září 2004, říkám tomu rok nula. V rámci tohoto plánu bych chtěl vytvořit určité nástroje pro vzájemnou komunikaci mezi všemi divadelními skupinami a divadelníky, kteří by měli zájem o mezinárodní výměnu právě v tomto regionu.
Za druhé bude vznikat webový portál, kde se budou publikovat informace, které se týkají divadla pro děti a mládež.
Dále chci ještě v tomto roce vydat první časopis, který jednak představí veškerá divadla, veškeré umělce, kteří chtějí být aktivní a kteří tímto způsobem mají možnost se prezentovat v tomto časopise (souborům bude dána možnost jakési reklamy jejich práce).
Podle mě tzv. Západ a zbytek světa nemá téměř žádné informace o tom, co se v našem regionu odehrává. Takže v první řadě bychom chtěli tzv. doslova „posvítit“ na tento region – informovat o jednotlivých projektech, poskytovat informace o souborech, představeních, umělcích, o jejich výjimečnosti, speciálních znalostech a dovednostech a tím zlepšovat informovanost o divadlech pro děti a mládež – to právě by měla být hlavní úloha toho Epicentra.
Další oblastí, kterou se středisko hodlá zabývat, jsou mezinárodní projekty. Na základě dopisu, který jsem vám tu dnes předložil, jsem už dostali první žádosti o pomoc (např. ze Srbska, z Rumunska). V Rumunsku konkrétně by chtěli uspořádat mezinárodní seminář dramatiků, v Bulharsku by rádi zrealizovali společný projekt umělců z Bulharska, Chorvatska, Slovinska a Rakouska. Důležité je, aby tyto projekty vycházely z potřeb umělců, abychom od pořádající organizace dostali nápady, požadavky a náměty a potom následně jim pomohli se zkontaktovat se zahraničními partnery a přeměnit jejich požadavky a nápady na nějaké skutečné projekty.
Problém je, že právě např. v balkánských zemích nejsou žádné nástroje, které by pomáhaly financování jednotlivých projektů. Situace v České republice je trošku odlišná, protože už jste na prahu Evropské unie, takže už brzy budete mít přístup k mnohým fondům a nadacím, ale pro Srbsko, Bosnu a Hercegovinu (kde ani není šance na založení ASSITEJ střediska) by právě Epicentrum mohlo být centrem pro tyto umělce, aby se prostřednictvím něj stali součástí komunity tvůrců divadel pro děti a mládež.
V Epicentru často dostáváme dotazy, jestli bychom jim nemohli pomoci zafinancovat určité projekty. Nabízejí projekt a žádají, finanční příspěvek na jeho realizaci. Epicentrum však bohužel zatím takovouto pomoc poskytovat nemůže.
Vladimír Hulec: Mně osobně se myšlenka Epicentra velice líbí, protože se mi zdá, že je to jakési napojení na tradici Rakouska-Uherska. Připomínám, že podobné problémy jako Bosna a Hercegovina atd. mají i jiné evropské země. Za všechny bych rád zmínil situaci Slovenska, kde po rozdělení Československa ASSITEJ nezískalo žádnou podporu a v současné době již nejsou členem ASSITEJ International. Možností spolupracovat s Epicentrem by se Slovensko opět mohlo zapojit do mezinárodní sítě tvůrců divadla pro děti a mládež.