Přihláška za člena ASSITEJ EN

Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

Zpráva Markéty Hoskovcové a Luďka Horkého o účati na festivalu BIENNALE DU THEATRE JEUNES PUBLICS v Lyonu – Francie.

Festivalu Biennale du Theatre Jeunes Public jsme se zúčastnili ve dnech 8. – 15. 6. 2001. V tomto období jsme shlédli 18 představení, předali propagační materiály Divadelního ústavu uměleckému řediteli festivalu panu Michelovi Dieuaide, navázali kontakty s představiteli souborů prezentujících se nejzajímavějšími inscenacemi, jakož i s organizátory festivalu a ostatními delegáty.

Stručně k jednotlivým inscenacím:

LA CLE DU CHAPITEAU – Quelli di Grock, Miláno, Itálie.
Nejen podle našeho mínění jeden z vrcholů přehlídky. Téma cirkusu jako „světa ve světě“ pojali inscenátoři jako pohled do zákulisí i do cirkusákovy duše. Inscenace míněná zároveň jako pocta všem „neviditelným“ vzadu se vědomě blíží felliniovské poetice. Technická preciznost tanečních a cirkusových čísel je spojena s výbornými hereckými výkony. Komediálně – lyrický styl celku oslovil diváky všech věkových kategorií. Máme fotografie z představení i kontakt na soubor. Pokud by se naskytla možnost uvést tuto inscenaci v České republice, stojí za to případného organizátora všemožně podpořit.

FILI – Circus Ronaldo, Gand, Belgie.
Zdivadelněný cirkus čerpající z poetiky comedie del´arte, a starých jarmarečních vystoupení. Obsahuje mimo jiné vynikající klaunská čísla, marionetové divadlo, parodii opery, pyrotechnické efekty a nečekanou humornou pointu. Divácky velmi vděčná, výpravná, kontaktní, komediální inscenace se odehrává ve speciálním cirkusovém stanu. Jazyková bariéra zde nehraje roli inscenace nepochybně funguje jako velmi vděčné rodinné představení, které přináší velký emotivní zážitek zejména dětem. (Atmosférou vzdáleně připomíná Boudu bratří Formanů – je však výrazně bujnější.)

MOI, FIFI, PERDU DANS LA FORET – Théatre du Tilleul, Linkebeek, Belgie.
Výrazně didaktická inscenace pro nejmenší na téma „jak jsem se ztratila v lese a koho jsem tam potkala“. Používá sice efektní prostředky (stínohra, diapozitivy), ale naučný děj připomíná spíše televizní vysílání pro školy.

BING&BENG -Théatre du Verseau, Oullins, Francie.
Klauniáda odvolávající se na komiku Jacqua Tatiho a Bustera Keatona používala spíše křečovitý pseudobeanovský humor a příliš nezaujala dospělé ani dětské publikum.

RAVEL – Théatre Sans Fil, Montréal, Kanada.
Výpravné černé divadlo v podstatě pouze ilustrující Ravelovy skladby Bolero a Dítě a kouzla. Vnějškově efektní, avšak specielně ve druhém případě poněkud zastaralé. Navíc je divákova iluze nabourávána ryze technickými nedostatky ve vodění loutek a vodičskou necitlivostí (čerňáci přebíhající před voděným objektem či dokonce ledabyle odnášející loutky jejichž part je dohrán jako by šlo o televizní natáčení). Dosti podobnou inscenaci jsme viděla cca před dvaceti lety na Skupově Plzni.

LETTRE A UN HERISSON – Théatre de Jeunes Années/CDN, Lyon, Francie.
Statická inscenace (spíše divadlo poezie) byla založena na interpretaci textů kultovního autora, takže mocně fungovala jazyková bariéra. Můžeme jen konstatovat, že místní dětské publikum vypadalo spíše slušně se nudící, než zaujaté.

FLY BUTTERFLY – Teatro del Buratto, Miláno, Itálie.
Loutková inscenace používající principy černého divadla. Vnějškově efektní, bohužel však nesrozumitelná a nekomunikativní. Byla jediná, kde dokonce vždy vzorné a tiché francouzské děti rezignovaly na sledování představení, šeptaly a dívaly se na hodinky.

LE SILENCE DES SABLES – Coeur d´Artichaut Théatre, Villeurbanne, Francie.
Poněkud statická inscenace o vztahu dvou lidí v izolované oáze postavená na dialogu obou protagonistů. Velmi střídmá výprava. Nepodařilo se nám odhalit, symbolizuje-li něco pohyb živého, děje se nijak neúčastnícího hudebníka okolo kruhové scény.

EN ATTENDANT LE PETIT POUCET – Compagnie Pour Ainsi Dire, Charenton, Francie.
Jemně hravá inscenace obzvlášť připomínající režijní rukopis Pavla Poláka v mateřinkách. Na jednom místě se náhodou octnou dva aktéři. nevědí o sobě, nalézají stopy, setkají se, seznámí se, hrají si, dělají si naschvály, sblíží se. To vše na holém potemnělém jevišti a s minimem rekvizit (kameny, dřevěný koník na kolečkách. Zatímco u Poláka slouží je ono sblížení východiskem k rozehrání dalšího představení, zde jím inscenace končí. Série stereotypních donekonečna se opakujících etud však dlouho neudržela pozornost dětského (ani dospělého) diváka.

L´ARCHE DE NOE – Le Petit Theatre, Pontault-Combault, Francie.
Velmi výpravná inscenace odehrávající se uvnitř realisticky zařízené Noemovy archy. Po slibném začátku, kdy účinkující uvádějí diváky dovnitř a odškrtávají je coby jednotlivá zvířata na seznamu, však už k ničemu divadelně zajímavému nedojde. Přestože se silně nalíčení a namaskovaní herci pohybují v podstatě mezi namačkanými diváky, hrají realistické kukátkové divadlo (včetně škrábání skutečných brambor) spočívající především na sáhodlouhých dialozích (hádkách pana a paní Noe). Nádherná výprava lodi zůstává takřka nevyužita. Rozpor mezi scénografickou složkou a nenápaditým pojetím textu je extrémní. Z rozhovoru s protagonisty přitom vyplynulo, že jsou odhodláni přihlásit se na festival evropských regionů do Hradce Králové.

LA CHASSE AU SNARK – Theatre de Petites Fugues, Taverny, France.
Hravá, imaginativní, chytrá a vtipná inscenace na motivy povídek a nonsensových básní Lewise Carrola, která končí „zrozením Alenky“. Nepříliš bohatá, ale funkční „skládací“ výprava, velmi funkční jazzová scénická hudba, vynikající herecké a pěvecké výkony, radost ze hry tryskající přes rampu. Paradoxně má soubor s přijetím právě této inscenace ve Francii problémy, neboť podle režiséra jsou Francouzi „příliš karteziánští“, nechápou symbol a hru na „jako“. Text jsme přivezli k lektorskému posudku.

LES MALHEURS DE SOPHIE – Compagnie Jose Manuel Cano Lopez, La Riche, Francie.
Tradiční dílo francouzské literatury o příhodách ústnaté holčičky bylo ztvárněno jako oživlý rokokový obraz. Princip vycházení a vracení se figur do rámů se však brzy omrzel. Dokonce i vlezle komediální a groteskní herectví bylo stereotypní. Domnívám se, že české děti (na rozdíl od zdvořile se nudících malých Francouzů) by takovéto představení rozvrátily po čtvrthodině.

BENTENKIK – Speelteater Gent, Gand, Belgie
Velmi silně emotivně působící inscenace se sociálně-kritickou tématikou. Prostřednictvím vyšetřování smrti jedné z postav příběhu se skládá mozaika rozpadu rodiny a hlavně obrovská osamělost, bezbrannost a bezprizornost dětí. Jakkoli se i zde objevila klišé doprovázející tato témata, je třeba ocenit dramaturgickou odvahu k uvedení tak obtížného textu pro danou věkovou kategorii (od 14 let). Herecké výkony pak zařazují tuto inscenaci mezi ty nezapomenutelné.

PIERROT OU LES SECRETS DE LA NUIT – Theater im Marienbad, Freiburg, SRN.
Poetický text na motivy Michela Tourniera byl precizně a nápaditě loutkářsky zpracován. Vrstevnatý děj, vtipná výprava, herecké výkony, precizní práce s loutkou, inscenační nápaditost však měly podle našeho názoru velkou oporu v kvalitním scénáři. Neboť se nám z časových důvodů nepodařilo setkat s tvůrci osobně, získali jsme kontakt na literární agenturu, kde je text v němčině k dispozici. Podle našeho názoru by byl velkým obohacením trochu stereotypního repertoáru některých z českých loutkových divadel.

V rámci projektu EUROPEAN SCHOOLYARD STORIES se nám podařilo mimo program shlédnout ještě čtyři představení.
Tři z nich (od Theatre des Jeunes Années z Lyonu, Carrousel Theater Berlín a Theater an der Sihl z Curychu) byly malé etudy či mikropříběhy na téma první lásky, škola, šikana, odcizení a podobně. Tyto drobné tvary zaujaly v podání mladičkých herců především autenticitou a vtipem. Tomsky Dramatichesky Teatr však přijel s plnohodnotnou inscenací, jež pro nás tvořila vrchol oficiálního i doprovodného programu. Hra Kuba – ljubov moja od Michaila Bartenjeva se zabývá tématem viny a očištění, ale též dospívání a dospělosti. Být dospělým znamená i uznat svou vinu a nést důsledky. Bez toho člověk duševně setrvává v dětství, resp. v dětinskosti. A vina neznamená jen udělat něco špatného, znamená to i neudělat nic. A právě takovíto zdětinštělí hrdinové jsou po třiceti letech konfrontováni se svou vinou, resp. s přímou obětí své nečinnosti. Velmi těžký, poněkud mystický text byl podán s (i černým) humorem a neuvěřitelnou hereckou lehkostí a jemností. Malá aréna představující starý školní dvorek umožnila hercům hrát s diváky „z očí do očí“, uplatnit jemnou mimiku a drobná gesta aniž by se ovšem vzdali nadsázky a grotesky.
Zážitek z tohoto představení je skutečně jeden z nejhlubších. Scénář máme k dispozici v ruštině na disketě. Bohužel, ač je téma velmi aktuální a dotýká se všeobecných problémů, hra je patrně příliš konkrétně místně zakotvena na to, aby bylo možné ji prostě přeložit a uvést u nás. Jakékoli úpravy „na české podmínky“ by zase mohly poškodit její strukturu a vyznění.

Tolik ke shlédnutým inscenacím. Je třeba podotknout,že i když hodnocení inscenací je subjektivní, hovořili jsme o svých dojmech i s ostatními delegáty a ve většině případů jsme se shodli.

Shrnutí:
Shlédli jsme 18 představení. Pro Divadelní ústav máme spojení na všechny soubory účinkující na festivalu, fotografie z nejlepších inscenací a propagační materiály. Navázali jsme neformálnější kontakty se zástupci souborů a organizátory festivalu. Byli jsme byli osloveni delegátkami z Finska, které se právě chystaly odjet na Mezinárodní festival divadla evropských regionů do Hradce Králové a žádaly po nás tipy na dětská představení vhodná k uvedení na festivalu v Oulu. Vyhověli jsme jim a doporučili též návštěvu souběžně probíhající Mateřinky v Liberci.
Přivezli jsme tip na jeden text vhodný pro loutky a dva zajímavé divadelní texty vhodné pro děti mládež.
Připravujeme o Biennale du Theatre Jeunnes Public obsáhlejší příspěvek na internetové stránky ASSITEJ.

Zpracovali Markéta Hoskovcová a Luděk Horký