Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Praha, 3. 11. 2021

V pátek 5. listopadu bude ukončena letošní Přehlídka ke Světovému dni divadla pro děti a mládež ASSITEJ 2021. U příležitosti uvedení inscenace Aby se děti divily, která byla inspirována texty a obrázky Aloise Mikulky, byla tomuto brněnskému výtvarníkovi udělena Cena ASSITEJ. Tou se každoročně symbolicky odměňuje osobnost, která se zvláště zasloužila o rozvoj divadla pro děti a mládež. Divadelní přehlídka se pravidelně koná u příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež, který si připomínáme 20. března. Vzhledem k pandemickým opatřením se letos konala v náhradním termínu od 2. září do 5. listopadu. Zakončena byla představením Ostře sledované vlaky divadla Radar. Výbor českého střediska ASSITEJ uděluje cenu od roku 2002.

„Dílo Aloise Mikulky je plné světla a radostné poťouchlosti, ozdravné, lehce podvratné obrazové i jazykové neotřelosti, bystrosti a hravosti a především – tak trochu rošťácké, realismem nespoutané – fantazie,“ uvedl přední divadelní kritik a člen předsednictva ASSITEJ Vladimír Hulec.

Brněnský malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf, autor divadelních her pro děti, pohádek, básní a próz Alois Mikulka, který letos v srpnu oslavil osmdesáté narozeniny, bývá označován za žijícího klasika české pohádky. Od šedesátých let minulého století napsal a nakreslil dlouhou řadu knížek pro děti nejrůznějšího věku, od nejmenších přes školáky po odrostlejší a dospělé.

Adaptace Mikulkových knížek se na českých a moravských jevištích objevují už plných šedesát let. Podle jeho textů a za doprovodu jeho obrázků a ilustrací či v jeho scénografii vznikla řada divadelních inscenací v Brně, Ostravě, Šumperku, Českých Budějovicích, Zlíně, Chebu, Praze i jinde. Není snad u nás čtenáře a diváka, který by se s jeho tvorbou aspoň jednou nesetkal.

Za své dílo byl autor několikrát oceněn. Zlaté stuhy, celostátní ocenění v oblasti knižní tvorby pro děti a mládež, má doma dokonce čtyři (1996, 1998, 2004, 2006). Krom toho Cenu Albatrosu za významný přínos dětské literatuře (2014). Vyznamenalo jej – za přínos v oblasti literatury pro děti a mládež – rodné město Brno (1998) i Jihomoravský kraj (2014). Jeho dílo znají také v zahraničí, publikoval, vystavoval či jeho texty inscenovali v Tallinu, Stockholmu, Bělehradě, Frankfurtu nad Mohanem, Londýně, Rennes, dokonce až v Mexico City.

Inscenaci Aby se děti divily, která byla k vidění v KD Mlejn, nastudovalo Divadlo Bolka Polívky. Režie se ujala Zoja Mikotová, která o jeho díle řekla: „Texty i obrázky Aloise Mikulky jsou pro mne velkou inspirací. Jeho svět má v sobě zvláštní divokost a zlobivost, zároveň také něhu a radost. Je blízký dětem a dospělí se v něm také neztratí.

Letošní edice Přehlídky ASSITEJ proběhla ve zkrácené formě dne 2. 9. v prostorách KD Mlejn v pražských Stodůlkách. Zahájena byla Besedou s odborníky na divadlo pro děti a mládež na téma „Fenomén POHÁDKA v současném divadle pro děti“. Inspirativní diskuzi vedla Zuzana Vojtíšková, členka výboru českého střediska ASSITEJ a expertka na téma tradiční pohádky. Po debatě bylo možné zhlédnout již zmiňované představení Aby se děti divily a jako bonus zahrála i dětská rocková kapela Bombarďák s frontmanem Jirkou Jelínkem, úspěšným brněnským režisérem divadla pro děti. Přehlídka bude ukončena představením Ostře sledované vlaky pražského divadla Radar, které se z důvodu nemoci přesunulo až na listopadový termín. Již nyní se těšíme na další ročník festivalu, který, pokud pandemická situace dovolí, proběhne v tradičním březnovém termínu jako oslava Světového dne divadla pro děti a mládež. 

Světový den divadla pro děti a mládež se slaví jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení, zejména prostřednictvím divadelní kultury. České středisko ASSITEJ slaví Světový den divadla pro děti a mládež stejnojmennou přehlídkou, která představuje výběr kvalitních divadelních inscenací činoherních i loutkářských od profesionálních skupin, amatérských souborů i souborů dětských a středoškolských s diváckou adresou od dětí předškolního věku přes žáky obou stupňů základních škol po dospívající mládež. 

2.- 3. 9. 2021

2. 9. 2021

14:00 

Beseda s odborníky na divadlo pro děti a mládež / KD Mlejn

Fenomén POHÁDKA v současném divadle pro děti

Repertoár divadel, která hrají pro děti, často vychází z lidových nebo zlidovělých pohádek. Tyto pohádky se formovaly a formují po staletí. Jak k nim přistupují současní tvůrci? Jakým způsobem promlouvá dnes k dětem klasická pohádka? Tomu se bude věnovat beseda v rámci přehlídky Českého střediska ASSITEJ, mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež. Beseda je určena pro širokou i odbornou veřejnost. Zvláště přínosná může být pro pedagogy základních i mateřských škol, studenty pedagogických a uměleckých oborů a další zájemce o dané téma. Součástí je též otevřená diskuse.

16:00

Divadlo Bolka Polívky: Aby se děti divily / KD Mlejn

Inscenace je inspirována texty a obrázky pana Aloise Mikulky, známého brněnského malíře, sochaře a spisovatele….

Autor: Alois Mikulka

Režie: Zoja Mikotová

Účinkují: Veronika Slámová a Miroslav Sýkora

Scéna: Jaroslav Milfajt

Světla: Michal Fridrich

Hudba: Petr Graham, Zdeněk Kluka

18:00

Bombarďák / Centrální park

u podchodu, zastávka MHD Kovářova – KD Mlejn

Koncert pro děti plný divokých písní a ztřeštěných tanečků okořeněných interaktivní komunikací s dětským divákem. Skvěle přijímaný koncert je určen dětem, ale díky mnoha slovním fórkům se nebude nudit ani dospělý doprovod.

Bombarďáka hrají: Jiří Jelínek, Michal Dalecký, Filip Nebřenský nebo Matěj Pospíšil, občasně na bicí Michal Špirko.

Koncert trvá cca 50 minut.

3. 9. 2021

19:00

Divadlo Radar –  Ostře sledované vlaky / Spolkový dům

Hořká komedie o dospívání a lásce s válkou v zádech. Divadelní adaptace vynikající novely Bohumila Hrabala. Hra o dospívání. Výpověď kluka, který ohledává vlastní dospělost a kterému chybí už jen krůček, aby do ní vstoupil… a který ho nakonec skutečně udělá. Bohužel ve chvíli, kdy doba „vymknuta ze svých kloubů šílí“, jak by řekl jeho vrstevník Hamlet v docela jiném příběhu, zato s víc než podobnými pocity…

autor: Bohumil Hrabal

dramatizace: Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček

režie: Luděk Horký

asistentka režie: Lucie Valenová

scénografie: Kateřina Baranowská

herecká spolupráce: Jiří Panzner

hudební spolupráce: Martin Čepelík

světla: Veronika Šternová

zvuk: Michael Simandl, Lukáš Křížek

osoby a obsazení:

Elév Miloš Hrma — Martin Holzknecht

Přednosta Lánský — Martin Čepelík / Adam Ondřich

Výpravčí Hubička — Martin Čepelík / Vojtěch Chalupa

Inspektor Slušný — Johan Klesal

Inspektorský rada Zednicek — Ondřej Sedlařík

Telegrafistka Máša — Vladana Brouková / Kateřina Tvrdíková

Konduktérka Zdenička — Kateřina Dobrovolná / Kateřina Tučková

Viktoria Frei — Markéta Šedivá / Ivana Vránková

Němec — Filip Brouk / Prokop Vopařil

BOGAN — Ondřej Pečený

3.-5. 9. 2021

Rezidence a představení: 

Taneční sdružení Ostružina: Karneval zvířat / KD Mlejn a Spolkový dům

Pořadatel: PRO ASSITEJ, z.s. 

Spolupořadatel: KD Mlejn, z.ú.

Ve dnech 22.3.- 1.4. 2021 se koná 20. Světový kongres ASSITEJ s doprovodným programem Mezinárodního festivalu divadla pro děti a mládež MIRAI 2020. Tentokrát zcela online a přístupné všem členům ASSITEJ. Registrovat se na kongres a festival je možné na linku níže:

https://assitejonline.org

Důležitými body na programu jsou volba nového předsednictva a prezidenta, představení vizí do budoucnosti a hodnocení uplynulého období. Budou vyhlášeny ceny ASSITEJ a jedním z kandidátů na Cenu za celoživotní přínos je i členka českého střediska ASSITEJ Zoja Mikotová. 

České středisko ASSITEJ bude na kongresu zastoupeno Dagmar Bednárikovou, Zuzanou Vojtíškovou a Luďkem Horkým. 

Světový den divadla pro děti a mládež se slaví jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení zejména prostřednictvím divadelní kultury. Jde o celosvětovou akci vyzdvihující významnou úlohu, kterou může divadlo sehrávat v životech mladých diváků i tvůrců. Světový den divadla pro děti a mládež se slaví od roku 2001. V současné době se v jednom týdnu propojuje společně se Světovým dnem divadla (27. března) a Světovým dnem loutkářství (21. března).

Yvette Hardie, prezidentka ASSITEJ

Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež slaví tento den od 20. března 2001 a od roku 2012 pro něj máme slogan „Vezměte dnes dítě do divadla“. Tímto heslem jsme chtěli podpořit přístup dětí a mládeže k umění a také poukázat na skutečnost, že zprostředkovatelé, sponzoři i dospělí návštěvníci divadel nesou zodpovědnost za to, aby sílu umění poznali i mladí diváci.

Jenže po onom loňském chaotickém roce, kdy se celý svět obrátil vzhůru nohama a umělci, divadla, festivaly, rodiny, školy, ale především děti a mládež si prošli bezpočtem změn, si již nemůžeme dovolit hlásat „Vezměte dnes dítě do divadla“ s takovým sebevědomím jako předtím. Ne proto, že by umění a divadlo už nebyly tak důležité (naopak: pokud je pravda, co píší mladí autoři našich poselství, je ho potřeba víc než kdy jindy), nýbrž proto, že způsoby, jakými divadelní prožitky sdílíme, se musely proměnit a adaptovat.

Proto bych na letošní Světový den divadla pro děti a mládež chtěla vzdát hold nezměrnému talentu, kreativitě, houževnatosti, přizpůsobivosti, tvrdohlavosti a odhodlání, které umělci za poslední rok projevili v hledání nových způsobů, jak se se svými diváky spojit. Vyprávěli příběhy na Facebooku a reagovali na podněty v živém chatu. Předem nahráli nebo i živě přenášeli interaktivní představení, která mohly děti sledovat ze svých domovů. Hráli divadlo v zahradách, parcích, na ulicích a za okny. Své ložnice a obýváky proměnili v magické prostory, které mohly děti prozkoumávat a rozvíjet své smysly a představivost. Přesunuli na internet kurzy pro mládež a založili online knihovny natočených divadelních inscenací a dalších zdrojů. Sáhli po běžně používaných elektronických zařízeních, například po mobilním telefonu, a pustili se i do bouřlivých vod Whatsappu, Tiktoku a Instagramu. Posílali si divadlo poštou, v balíčcích plných kreativních nástrojů. Podporovali učení z domova. Vytvářeli díla o pandemii, vysnili si a napsali scénáře, v nichž se budou lidé moci znovu stýkat. Pořádali své festivaly, čtení, kempy a workshopy online. Lobbovali, projevovali podporu, protestovali, psali petice. Stáli při sobě. Vystupovali v ulicích a posilovali komunitní solidaritu. Svou vrozenou tvořivost projevili na milion způsobů. 

Dnes, kdy společně stojíme na prahu „neznámé budoucnosti“, se obracíme ke všem, kterým záleží na tom, aby mladí lidé měli k této plejádě uměleckého vyžití přístup a prosíme je, aby i nadále hledali způsoby, díky nimž se budou mladí diváci moci s divadlem stýkat. Jedna věc je totiž jistá: divadlo je dnes potřeba dřív než kdy jindy. V divadle se mezi sebou propojujeme a dáváme si možnost se navzájem uzdravit. Divadlo je prostor pro nové představy, nová souznění a pro nalezení nové síly. V divadle si připomínáme své společné lidství a znovu s ním splýváme. A to vše je možné jen díky umělci v každém z nás. 

Yvette Hardie, předsedkyně Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež 

Poselství dětí a mládeže ke Světovému dni divadla

Malaika Hlatshwayo

Čtrnáctiletá Malaika z Jihoafrické republiky divadlo miluje, sama ho hraje a také nedávno vydala svou první knihu Pupík(The Belly Button)

A picture containing text, person, ground, outdoor
Description automatically generated

Proč je divadlo pro mladé lidi důležité? Především v sobě spojuje různé druhy umění. Divadlo je herectví, tanec, hudba, poezie. Každý z těchto druhů umění léčí duši diváků i umělců jiným způsobem. A o tom divadlo přesně je. V divadle si totiž můžeme uvědomit, co se nám ve skutečném životě děje, a přitom být úplně klidní a bavit se. Každého zajímá něco jiného – někdo má třeba rád hudbu a tanec je podle něj „nuda“ a někoho jiného zase třeba zajímá herectví a poezie mu přijde příliš složitá, nesrozumitelná. V DIVADLE si ale každý může najít to své a odpočinout si, protože divadlo není jen jediná forma, ale všechny najednou. Divadlo bere v potaz zájmy každého z nás. Každý z nás narazí v dospívání na svá silná a slabá místa. Když ale někdo mluví v divadle, všichni poslouchají. Když se někdo hýbe, všichni ho chtějí vidět. Když někdo něco vypráví, všichni ho chtějí slyšet. Divadlo mladým lidem pomáhá, aby se vyrovnali se šrámy z dřívějška a traumatickými zážitky. Může nám také poskytnout únik z reality Covidu-19. V divadle si mladí lidé mohou uvědomit své chyby a napravit je. DIVADLO křičí UMĚNÍ a je pro lidi nejlepším způsobem, jak pochopit svět a navázat kontakt s ostatními. Divadlo nám pomáhá uniknout z hrůz v ulicích a ze všeho, co se na nich odehrává – násilí, drogy a podobně. DIVADLO dává hlas dětem, které mají pocit, že je nikdo neposlouchá nebo že na jejich názoru nezáleží. DIVADLO nás spojuje.

D – děti, I – imaginace, V – věčné, A – ambice, D – duše, L – léčivé, O – opora

Luisa Crobelatti

Luise je dvacet let a žije v São Paulu. Od roku 2014 je členkou umělecké scény Paideia a sní o tom, že se stane herečkou a bude hrát po celém světě.

Divadlo je místo, kde jsme vidět, kde zakřičíme a jsme slyšet, kde je normální, že sníte vy a někdo sní o vás. My mladí toužíme poznat svět a divadlo nejenže uspokojuje naši potřebu žít, ale nabízí nám také zrcadlo, díky němuž můžeme pečlivě zkoumat a kriticky hodnotit své prostředí, ostatní lidi i sebe sama.

V loňském roce divadlo občas sloužilo jako únikový východ ze světa, který momentálně balancuje nad propastí, ale zároveň jsme právě díky němu byli schopni chytit se stébla naděje, byť bylo třeba úplně poslední. Díky divadlu jsme provolávali lásku, křičeli o pomoc, a dokonce jsme i varovali před tím, před čím nás nebyl schopen varovat náš prezident – reálnou pandemickou situací.

Umění vděčíme za hodně, včetně záchrany před šílenstvím uprostřed chaosu, který zde vyhlásili.

Jedině v divadle můžeme vyprávět minulost, probírat současnost a vlastním hlasem a tělem vytvářet budoucnost.

A budoucnost patří nám.

Suzanne Versele

Suzanne je 23letá studentka umělecké školy v Bruselu. V loňském roce představila svoji inscenaciPo kapkách(Drop by Drop) o jejích zážitcích během cesty do Izraele a Palestiny.

A picture containing text, person
Description automatically generated

Čas na příběh. 

Stopnout, vrátit zpět, přeskočit. 

Z představení jsou pohyblivé pixely. Hltám je. 

Čas na příběhy, které se mi odehrávají za oknem. 

Soused, sousedova žena, sousedův pes. 

Svět je teď malý. 

Zmítáme si v křivkách. 

Příběhy, které vymyslíme, si schováváme na potom. 

Léto. Krize se trochu uvolní. Oddechneme si. 

Říjen. Sotva jsem se rozehřála. Zpátky domů! 

Rouška mě svrbí. V břiše mě svrbí. 

Prkna na jevišti zejí prázdnotou a my přetékáme nápady. 

Držíme je v sobě. Co že to je, to hraní?

Chci se vedle tebe posadit do červeného křesla. Chci se nechat pohoršit. 

Kultura je nejlepší způsob, jak si zařvat. 

Ale co když jí zacpete ústa rouškou? 

Toužíme víc než kdykoliv předtím. 

Vytváříme nové alternativy. Na internetu, na ulicích. 

Vytváříme novou a novou naději. Déle, než trvají mimořádná opatření. 

A přesto se i další vyhláška promění v hudbu. 

Kultura! Ať žije! Lahev šampaňského. 

Zátka co nevidět odletí. Bubláme pod povrchem. 

Jsme připraveni vytrysknout.

Hinata Sakai

Desetiletá Hinata žije v prefektuře Kanagawa v Japonsku. Je členkou místního divadelního spolku Naše město. Poprvé se na jevišti objevila ve čtyřech letech v roli kachny skvrnozobé, do níž vložila celé své srdce.

A child smiling for the camera
Description automatically generated with medium confidence

Divadlo miluju, protože hrát v divadelním představení a dívat se na něj je veliká zábava. Když hraju, moje tělo a srdce se spojí, ani o tom nevím. Když sleduju představení, vtáhne mě do děje a cítím to, co cítí postavy. Kdyby nebylo divadla, přišla bych o tři čtvrtiny svého života a byla bych nešťastná. Divadlo mi dává sílu do života a nutně ho potřebuju!

Překlad poselství: Anna Štádlerová

Březnová přehlídka se z důvodu opatření COVID-19 nekonala, ale tým ASSITEJ se rozhodl ji, byť ve zmenšené produkci, uskutečnít v září. Těšit se můžeme na čtyři představení v KD Mlejn ve dnech 3.- 6. září 2020.

Nové divadlo Nitra: KOCÚR V ČIŽMÁCH – v rámci ASSITEJ festivalu divadla pro děti a mládež

Čtvrtek 3.9. / 16:00 / Pro děti

Punkovo-animálno-maňuškovo-komediálny thriller” pre deti od 4 rokov a ich starostlivých rodičov.
Inscenácia o tom, že nie je všetko striebro, čo sa blyští, o tom, že karma je zdarma a o tom, že dobro nakoniec cti netratí.

Více informací zde. 

Eliška Brtnická: ENOLA – v rámci ASSITEJ festivalu divadla pro děti a mládež

Pátek 4.9. / 18:00 / Akrobacie

Tanečně akrobatická one woman show Elišky Brtnické s živým hudebním doprovodem Stanislava Abraháma.

Míváme nereálná přání a přesto si stále říkáme: možná…musíme jen splnit tisíc úkolů! Tisíc vytřených podlah, tisíc dobrých skutků, tisíc kliků…? A tak se nekonečně otiskujeme v čase, než pochopíme, že shora je lépe vidět.

Více informací zde.

Tereza Říčanová, Barbora Látalová: KOZÍ KRAVINY – v rámci ASSITEJ festivalu divadla pro děti a mládež

Sobota 5.9. / 17:00 / Pro děti

Jak tančí kráva? Inspirací inscenace je Terezina skutečná kráva Malina a touha Báry ocitnout se v jedné z Tereziných knížek. Kráva je obrovské zvíře, funící teplé tělo, kamarádka. Každodenní život s krávou se stal pro Terezu natolik silným zážitkem, že jí už přestal štěteček a papír stačit a postupně začaly s Bárou tančit divadlo o krávě a pro krávu. Vznikl tak duet autorek, dialog mezi krávou a člověkem, performerkami a publikem, výtvarnicí a tanečnicí.

Pro děti od 5 let

Více informací zde. 

Malé divadlo: NUDA! v rámci ASSITEJ festivalu divadla pro děti a mládež

Neděle 6.9. / 18:00 / Pro děti

Janek Lesák & Natálie Preslová

“Sedni si, ani se nehni, nemluv, a koukej to vydržet 45 minut!”
Zvukově-pohybový koncert pro tři herce, kytaristu a nástěnné hodiny.
Úplně nudná show odehrávající se už po staletí ve školních lavicích.

Představení je určeno pro věkové kategorie 8+

Více informací zde. 

Divadlo ALFA na vás v této zavirované době nejen myslí, ale také divadelně jedná. Proto k vám tvůrci, herci a technici Alfy vysílají prostřednictvím kanálu na youtube.com speciální dárkový balíček nazvaný „ALFA zírá“. Pokud vám začínají docházet nápady a nevíte, co s načatým dnem, zkuste „ALFA zírá“! Každý týden pro vás připravíme nové pohádky a písničky z našeho divadla. Na co se můžete těšit?
POSLOUCHEJTE S ALFOU – Poslechněte si audio verze našich pohádek a příběhů! Než je zase uvidíte u nás v divadle, můžete si je užít doma!
DÍVEJTE SE S ALFOU – Podívejte se na nejhezčí představení pro děti!
ZPÍVEJTE SI S ALFOU – Zazpívejte si, nebo se dokonce naučte oblíbené písničky z pohádek!
HRAJTE SI S ALFOU – Naučte se s námi, jak se hraje loutkové divadlo!
ALFA zírá, zírejte s ALFOU!
Odkaz na kanál zde: ALFA zírá <https://www.youtube.com/channel/UC093TdFVoiKLW6cKWsfcf3A>

Soucit & empatie

Od té doby, co jsme do světa vypustili naši kampaň ke Světovému dni divadla pro děti a mládež, který se měl konat 20. března s mottem #Takeachildtothetheatre, se toho hodně změnilo. Pro mnoho dětí na světě není náš počin realistický, není možné nebo se nedoporučuje brát děti do divadla. Mnoho dětí tak bude trávit svůj čas doma bez možnosti propojení a podnětů – kromě těch, které nabízí televize.

Nicméně vzpomeňme na děti, které nemají útulné domovy, kam by se mohly uchýlit, na ty bez rodičů, kteří by jim mohli koupit televizi, knihy nebo lego, na ty, které nemají zahrádku ani domácí zvíře, které by jim pomohlo ukrátit dlouhou chvíli. Mysleme na děti, které žijí v jednom pokoji s mnoha dalšími souputníky a několika málo věcmi, které opravdu patří jen jim. Mysleme na děti, které nemají přístup k tekoucí vodě, aby si mohly mýt ruce tak často, jak se nyní doporučuje, a na ty, které téměř jistě nemají přístup k drahým dezinfekčním prostředkům na ruce. Mysleme na děti, které se nemohou učit online z domova, protože nemají přístup na Internet. Mysleme na děti, jejichž jediné opravdové jídlo je to ze školních jídelen, které nyní budou na delší dobu uzavřeny. Jejich zdraví je teď pravděpodobně méně ohroženo současnou pandemií než zdraví jejich rodičů nebo prarodičů, kteří se o ně starají, ale co když jejich rodiče a prarodiče onemocní nebo zemřou na následky komplikací nemoci způsobenou virem SARS-CoV-19? Musíme myslet i na rodiny, jejichž příjem závisí na výdělku člověka, který dostává denní mzdu, nebo je propuštěn, nebo nuceně doma a nemá žádné záložní zdroje po dobu karanténních opatření.

Řešení, která se snaží najít tzv. rozvinuté země při boji se SARS-CoV-19, se ne vždy dají použít v dalších zemích a situacích, které jsou ještě složutější. V této době se musíme opírat o pozitivní dopady divadla (a dalších umění), které nás mohou rozvíjet a jimiž jsou soucit a empatie. Více než kdy jindy musíme myslet na naše sousedy, komunity a ty, kteří jsou nějak limitovaní. Musíme zaměřit svou energii a úsilí na péči a na to, co je odpovědné a vhodné pro podmínky a situaci, ať už jsme kdekoli. A měli bychom apelovat na to, abychom v sobě našli i ten nejmenší kousek kreativity! Místo toho, abychom vzali děti do divadla, s nimi můžeme číst hry, hrát divadlo doma a vytvářet prostředí pro vynalézavou hru s prostředky a nástroji, které jsou aktuálně k dispozici. Můžeme také využít obrovské množství online zdrojů s divadelními a uměleckými díly nebo k nim přispět. Máme na mysli například vyprávění příběhů v mateřském jazyce, předčítání, videozáznamy představení, animované filmy, kreativní umělecké workshopy s aktualizovanými zdroji atd. ASSITEJ má také v plánu vytvořit databázi těchto zdrojů a tímto vyzýváme naše členy, aby přiložili ruku k dílu.

Nezapomeňme, že cesta k #Takeachildtothetheatre není pouze jednorázová záležitost, která může být vyřešena během jednoho dne. Je součástí právě probíhající celosvětové kampaně, která si klade za cíl zprostředkovat dětem přístup ke smysluplným umělecký zážitkům. Přejeme si, aby byl 20. březen 2020 ve znamení šíření této výzvy všem, kteří ji potřebují slyšet. Ať je SARS-CoV-19 pomyslnou čárkou ve větě, která je součástí příběhu základní lidské potřeby zapojit se do umění, která se bude neustále vyvíjet.  

President Yvette Hardie & výkonný výbor ASSITEJ

dodatek_k_poselstvi_ASSITEJStáhnout

Na nadcházející dny již tradičně připadají oslavy divadla. Světový den divadla se od roku 1962 slaví 27. března. Předchází ho Světový den divadla pro děti a mládež, pro který byl zvolen 20. březen, a Světový den loutkářství, který připadá na 21. března. Iniciátory oslav jsou mezinárodní nevládní divadelní organizace přidružené k UNESCO, které každoročně připravují poselství k těmto divadelním svátkům.

Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu (ITI), Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež ASSITEJ) a Mezinárodní loutkářské unie (UNIMA) po celém světě obvykle koordinují v těchto dnech také řadu dalších aktivit, jež v letošním roce výrazně omezuje pandemie SARS-CoV-2. Úlohou mezinárodních organizací byla od jejich založení nejen oborová mezinárodní spolupráce, ale také prosazování základních práv člověka tak, jak jsou definována ve Všeobecné deklaraci lidských práv, a snaha o mírnění konfliktů na mezinárodní úrovni. V souvislosti s dočasnými omezeními některých základních lidských práv a svobod, k nimž byla řada zemí v posledních týdnech nucena přistoupit, i s očekávanými ekonomickými dopady způsobenými pandemií je třeba opět hájit obor divadla a jeho společenskou i politickou roli. V řadě zemí se program divadel radikálně proměnil a divadlo je součástí nebývalé vlny solidarity a občanských aktivit, které se spontánně staví proti šířící se nákaze. I z tohoto důvodu jsou letos poselství těsně před uveřejněním doplňována reakcemi na aktuální situaci. Například ASSITEJ se v předvečer Světového dne divadla pro děti a mládež připojila k iniciativě asociace European Theatre Convention, která vydala prohlášení evropských divadel adresované Evropské unii a členským státům. Ve výzvě upozorňuje na dopady opatření přijatých proti šíření epidemie, jež ohrožují jak divadelní organizace, tak jednotlivé umělce, a požaduje zavedení takových finančních nástrojů, které zaručí zachování celého sektoru jako klíčové evropské kulturní a umělecké formy podporující společenské a demokratické vazby mezi lidmi.

Autorem poselství k Světovému dni divadla je v letošním roce Šáhid Nadím, pakistánský dramatik a producent, kterého za jeho protesty proti vojenským vládám přijala za jednoho z vězňů svědomí organizace Amnesty International. Autorem poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež je kromě prezidentky ASSITEJ Yvette Hardie japonský herec, režisér a dramatik Joši Oida. Poselství ke Světovému dni loutkářství letos vznikalo pod heslem „Hlasy Ameriky pro mír“ a jsou pod ním podepsáni čtyři američtí umělci: argentinský režisér, herec a scénograf Osvaldo Gabrieli, nikaragujská loutkářka a pedagožka Zoa Meza, portorický režisér a producent  Manuel Antonio Morán a kubánský režisér a herec Rubén Darío Salazar.

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež 20. března 2020

poselstvi_svetove_dny_divadlaStáhnout

Světový den divadla pro děti a mládež se slaví jako výraz podpory dětí a mládeže a uznání jejich práv na umělecké a kulturní obohacení zejména prostřednictvím divadelní kultury. Jde o celosvětovou akci vyzdvihující významnou úlohu, kterou může divadlo sehrávat v životech svých mladých diváků a tvůrců. Na celém světě se na počest Světového dne divadla pro děti a mládež konají slavnosti, festivaly a představení organizované pro děti a mládež a dětmi a mládeží. Rok 2020 bude vzhledem ke světové pandemii nemocí SARS-CoV-2 výjimkou, protože řada divadelních budov a kulturních center je uzavřena. Světový den divadla pro děti a mládež se slaví od roku 2001. V současné době se v jednom týdnu propojuje společně se Světovým dnem divadla (27. března) a Světovým dnem loutkářství (21. března).

Yvette Hardie, prezidentka ASSITEJ

Co to znamená, když dítě prožije tvůrčí setkání, když je přizváno k novému uměleckému zážitku? Proč je to pro všechny děti důležité?

Měla jsem to potěšení nedávno slyšet, jak mluví a hraje vynikající cellista Yo-Yo Ma. Mluvil o něčem, co nazýval kulturní pohostinností. Je to pro něj možnost, ba povinnost umění vítat to nové, inovativní, neotřelé, ustrkované, neslýchané a ignorované… Podle něj je úkolem nás umělců tyto nové hlasy, formy a techniky vítat – a tím se zároveň nechat měnit.

Připomnělo mi to, co znamená být hostitelem a co znamená být hostem. Na obou stranách je mimo jiné nutné naslouchat a vykročit z toho, co známe a co je nám pohodlné. Přijmout a oslavit rozdílnost.

Vynikající hostitel je někdo, u koho se všichni cítí jako doma, bez ohledu na to, odkud jsou či čím si prošli. Je to někdo, kdo své ego odkládá z ryzího zájmu o toho, kdo přišel na návštěvu. Je to někdo, kdo chce, aby si všichni odnesli co možná nejlepší zážitek. Vynikající host je potom ten, kdo přichází s nespoutanou zvědavostí, chce se o tom druhém něco dozvědět a nebojí se vyzkoušet něco nového.

V tomto prostoru vzájemné vnímavosti nalézáme spojení, překvapení i hluboké poznání. Odcházíme pak proměnění. Dotkli jsme se toho, co z nás dělá lidi, jak v nás samotných, tak v jiných…

Takovéto vzácné chvíle nám umění poskytuje. Coby umělci musíme najít způsoby, jak děti a mládež do těchto setkání přizvat se sdělnou myslí, jež touží naslouchat obecenstvu tak, jak mu chceme naslouchat my.

Když to nastane, cítíme, jak roste spojení… nalézáme společnou půdu, vnímáme celkový kontext, máme záblesky hlubšího vnímání a pociťujeme onen záchvěv sdíleného cítění, jemuž říkáme empatie. Cítíme, že na nás záleží, že záleží na ostatních, a že záleží na tom, na co přijdeme společně.

V čase, kdy se na čím dál víc lidí zapomíná, kdy jsou navraceni z hranic a letišť, protože pocházejí z jiné vrstvy, z jiného etnika, jiné jazykové skupiny či jiného náboženství, jsou zapotřebí umělci, kteří dovedou zprostředkovat pocit, že člověk někam patří, že je ve spojení.

A to potřebuje každé dítě.

Yoshi Oida

Od chvíle, kdy jsem se narodil, jsem neustále napodoboval své rodiče. Jak chodit, jak jíst, jak mluvit… To všechno jsem se naučil od nich. A když už jsem byl dost velký, abych chápal, vzali mě rodiče do divadla. To pro mě byla kouzelná zem. První, co jste při příchodu do divadla viděli, byla stažená opona. Vzpomínám si, že jsem čekal, až se zvedne, s velkým očekáváním, co bude za ní. Když se konečně otevřela, zjevil se snový svět tvořený scénografií, světly a kostýmy. Někdy působil skutečně, jindy to byla neskutečná krajina. Herci v rozličných kostýmech plakali, smáli se, zpívali a tančili. Když přišla přestavba, slyšeli jsme údery a rachot. Když to bylo malé divadlo a já seděl v první řadě, mohl jsem nadzvednout oponu a nakouknout. Přestavba kupodivu probíhala tak, že velký kus dekorace prostě odjel. Doma jsem pak herce napodoboval. Nejradši jsem měl roli samuraje. Nakreslil jsem si mužné obočí, vyrobil si paruku a s kamarády šermoval bambusovými meči. Když jsem byl v sedmé třídě, vyráběl jsem si už scénografické modely, točny a návrhy osvětlené miniaturními žárovkami… A s tím vším jsem samozřejmě zkoušel i přestavby.

Když jsem vyrostl z těchto pokusů, dostal jsem se časem k profesionálům. Tehdy ale žádná škola současného divadla nebyla. Šel jsem tedy k mistrovi divadla tradičního a naučil jsem se tomu, co se podle zvyklostí předává. Naučit se tradiční divadlo znamená napodobovat, co dělá mistr, a snažit se být přesně jako on. Pak se mi jednoho dne nečekaně poštěstilo pracovat pod Peterem Brookem. První lekce s ním spočívala v improvizaci, což jsem vůbec neznal. Netušil jsem, co dělat, tak jsem začal kombinovat konvenční pohyby, které jsem se v Japonsku naučil. Jednoho dne mi ale Brook dal připomínku: „Nenapodobuj tradiční japonské divadlo.“ To bylo, jako by mě do vody hodil. Neměl jsem čeho se chytit, jako vrak lodi jsem se nechal unášet sem a tam. V tu chvíli jsem si ale uvědomil, že má práce nespočívá jen v tom znovuutvářet to, co už bylo, po vzoru tradičního divadla, nýbrž vytvářet vlastní výraz. Což neznamená vytvářet z ničeho, jako Bůh, nýbrž napodobovat to, co už bylo, a překonávat to. Van Gogha inspirovalo Ukijo-e, Picasso hledal podněty v africkém umění, Miró zase v čínském. Vše vzniklo z toho, co už bylo předtím.

Moje cesta byla nejspíš stejná. Napodoboval jsem v životě všechno, co jsem v divadle viděl a slyšel, a pak se snažil to překonat. Díky téhle zkušenosti jsem našel způsob života, který divadlo překračuje a překonává.

Joši Oida

Herec, režisér, dramatik. Narozen v prefektuře Hjógo roku 1933. Momentálně žije v Paříži. Začínal jako herec v souborech Bungakuza a Šiki. Od roku 1970 pracoval s Peterem Brookem v CIRT. Hrál například v inscenacích Mahábhárata, Bouře či Muž, který v režii Petera Brooka nebo v inscenaci Shun-kin Simona McBurneyho. Sám také režíroval řadu činoherních a operních inscenací. Jeho kniha An Actor Adrift vyšla roku 1989, vydána byla v sedmnácti jazycích a pokládá se za hereckou bibli. Od francouzské vlády přijal následující pocty: Chevalier de l’Ordre des Arts et des Lettres (1992), Officier de l’Ordre des Arts et des Lettres (2007) a Commandeur de l’Ordre des Arts et Lettres, France (2013).

poselstvi_assitejStáhnout