Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Výbor Českého střediska ASSITEJ udělil Cenu ASSITEJ 2019 panu Jaroslavu Milfajtovi   za dlouhodobý hravý a mimořádně nápaditý přístup ke scénografii v divadle pro děti. V jeho podání bývá výtvarné řešení divadelní inscenace nejen funkční z hlediska režijní koncepce, ale vždy silně inspirativní a zábavné pro dětské diváky. Nepodceňuje dětskou fantazii, nepodléhá popisnosti a rozvíjí alegorický potenciál jevištních výprav.

Cena ASSITEJ byla Jaroslavu Milfajtovi předána v pátek 22.3.2019 v Divadle v Dlouhé před začátkem inscenace O líné babičce, jejíž výpravu vytvořil.

Jaroslav Milfajt

nar. 1958 v Novém Městě na Moravě

Scénický výtvarník s velmi širokým záběrem (od Tří sester až po Sněhurku a sedm permoníků), který je podepsán pod desítkami výprav, a to v divadlech loutkových i na velkých klasických scénách. Své první angažmá získal v Loutkovém divadle Radost v Brně, kde vedle scénografické tvorby také režíroval (Hra o Dorotě). V Radosti začala jeho spolupráce s režiséry Petrem Kracikem (Asagao, Don Juan, Život je sen), Zojou Mikotovou (Ostrov pokladů, Abeceda, Povídám, znakuji pohádku), Peterem Scherhauferem (Aby se děti divily) a Pavlem Polákem (Míček Flíček). Spolupracuje také s Bolkem Polívkou, a to nejen na divadle (Don Quijote a ti druzí aj.), ale i v televizní Manéži. Do dnešní doby je autorem více než 200 scénografií v divadlech doma i v zahraničí.

S Janem Bornou spolupracoval od studií na DAMU, v Divadle v Dlouhé vytvořil výpravy k jeho inscenacím Epochální výlet pana Broučka do XV. století, Past na myši, Komedie s čertem, Kabaret Prévert-Bulis, Myška z bříška, Pokus o létání, Oněgin byl Rusák, Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, U Hitlerů v kuchyni, Naši furianti, Hráči, Kabaret Kainar – Kainar, O líné babičce, 407 gramů z Bohumila Hrabala, S úsměvy idiotů, Hovory na útěku.

Vystudoval Střední školu uměleckých řemesel v Brně, obor tvorba hraček. Na loutkářské katedře pražské DAMU studoval scénografii u prof. V. Kábrta a prof. O. Smutného. Svou práci přirovnává k rovnici o mnoha neznámých, které je třeba odhalit a dosadit tak, aby na konci vyšlo jediné možné řešení, jež vyhoví nejen jeho výtvarné představě, ale i možnostem daného divadla. Vychází z předpokladu, že každý prostor si „řekne, jak chce být uchopen“, a tvrdí, že v podstatě nic se nedá dělat stejně, a byť navrhuje výpravu pro jeden titul několikrát, zpravidla se neopakuje. Každá výprava je pro něj dobrodružstvím, při němž se až na závěr ukáže, zda všechny dílky mozaiky zapadly na své místo

Rád pracuje v omezení a s režiséry, již už mají o výpravě určitou konkrétní představu, které se musí do jisté míry přizpůsobit. Svazuje ho daleko víc, jestliže mu režisér nechává zcela volnou ruku, protože příliš mnoho možností ho zdržuje od vlastní práce. Dodává, že každému dobrému scénografovi prospěje, když si sám zahraje divadlo. Na svoji práci se scénograf musí dívat nejen očima scénografa, ale také očima diváka, technikáře i očima výrobce dekorací. Sám má proto tendenci dělat věci jednoduché, protože scénu vnímá především jako prostor pro herce, ne pro výtvarníka.

Cena ASSITEJ byla Jaroslavu Milfajtovi předána v pátek 22.3.2019 v Divadle v Dlouhé před začátkem inscenace O líné babičce, jejíž výpravu vytvořil.

 

Výbor Českého střediska ASSITEJ uděluje Cenu ASSITEJ 2018  paní Ireně Konývkové – “za dlouhodobé zásluhy o kvalitu a rozvoj dětského divadla v oblasti pedagogické, metodické a organizační”.

Mgr. Ireně Konývkové

Od počátku 80. let učitelka LŠU/ZUŠ, vedoucí dětských a středoškolských souborů, např. HOP-HOP a HOPÁČEK, v letech 1981 – 1995 také souboru dospělých MINIDIV.
V LŠU navázala na práci své bývalé vedoucí Soni Pavelkové. Soubor HOP-HOP se pod vedením I. Konývkové zúčastňuje mnoha mezinárodních festivalů v Lucembursku, Itálii, Anglii, Švýcarsku, Německu, Rakousku.

Jedna z největších osobností dětského divadla a dětského přednesu.
Vedle divadelních inscenací je nedílnou součástí její práce sólový i kolektivní přednes.
Bohatá lektorská činnost.

Cena bude Ireně Konývkové předána v úterý 20.3.2018 před představením Azher, které nastudovala se souborem HOP-HOP (ZUŠ Ostrov).

Soubor HOP-HOP byl založen v roce 1974 Soňou Pavelkovou, jako mladší soubor literárně dramatického oboru Lidové školy umění Ostrov, za jejího působení se ostrovský dramaťák dostal do podvědomí dětského divadla a Soňa Pavelková pak jednou z hlavních osobností dramatické výchovy.  Po jejím odchodu do Prahy v roce 1980 v započaté tradici pokračovala Irena Konývková a soubor rozšířil svou slávu i za hranice České republiky. V září 2017 měl v režii Ireny Konývkové 84 premiér (od krátkých vtipných kousků až po vážná složitější témata, záleží na tom, na co mají právě jeho členové chuť, o čem chtějí vypovídat), z toho 49 představení bylo možno vidět na národních přehlídkách všeho druhu (Dětská scéna, Wolkerův Prostějov, Šrámkův Písek, Mladá scéna, Loutkářská Chrudim, Celostátní přehlídky ZUŠ, Jiráskův Hronov) a stejně tak na festivalech v Anglii, Belgii, Indii, Itálii, Litvě, Lucembursku, Německu, Rakousku, Slovensku, Švýcarsku, a to i několikrát. V roce 2014 posílil tvorbu souboru další režisér, absolvent I. Konývkové, Ondřej Šulc. Do září 2017 si tak soubor připsal v jeho režii 5 premiér.

Soubor hraje poměrně často (má i 75 akcí za rok), a to pro různé druhy škol a školských zařízení, na různých přehlídkách a festivalech, ale i třeba pro babičky a dědečky v pečovatelském domě, v cizině pak v němčině nebo angličtině. Sám je pořadatelem mezinárodní divadelního festivalu dětí a mládeže Soukání Ostrov. 2017 proběhl 11. ročník tohoto bienále.

Každé představení se hraje tak v průměru 25x, a to v průběhu 2-3 let (ale představení Naslouchej má dokonce 65 vystoupení).

V roce 2017 soubor obdržel Cenu Pavla dostála. Podle preambule se jedná o cenu, která může být udělena výhradně jednomu amatérskému divadelnímu souboru, který v současné době působí na území ČR a jehož působení je dlouholeté a mezi zainteresovanou veřejností známé a uznávané, jako výraz ocenění dlouholeté kontinuální umělecké i organizační činnosti, která je přínosem pro rozvoj oboru.

Úctyhodné je,  že soubor HOP-HOP je teprve čtvrtým oceněným souborem v České republice a že každý rok je více návrhů na souboru HOP-HOP se shodli jednohlasně všichni zainteresovaní např. i město Hronov, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Ministerstvo kultury, Amatérská divadelní asociace, České středisko AITA/IATA, Klub přátel umění ČR, Společnost amatérské divadlo a svět, Svaz českých divadelních ochotníků, České středisko loutkářské asociace UNIMA.

Cena byla předána režisérce souboru Mgr. Ireně Konývkové a třem členům souboru vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem, ředitelkou NIPOS a prezidentkou české AITY/IATY Lenkou Lázňovskou, starostkou Hronova Hanou Nedvědovouo za účasti doc. Milana Uhdeho,  náměstkyně hejtmana Královéhradeckého kraje Martiny Berdychové, ředitelky Odboru regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury Zuzany Malcové.

Cena ASSITEJ byla Mgr. Ireně Konývkové předána 20.3.2018 v Divadle v Celetné po představení Azher, které připravila se souborem ZUŠ Ostrov HOP-HOP! a s úspěchem uvedla v rámci 18. ročníku Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež,

    

Michaela Homolová se divadlu pro děti a mládež věnuje celý svůj dosavadní profesní život.

Od absolutoria oboru režie na katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU v roce 1995 se podílí na úspěšné éře Naivního divadla Liberec jak autorsky a herecky, tak především režijně. Má na svém kontě 20 režií – z poslední doby například O beránkovi, který spadl z nebe, Čechy leží u moře.

Své zkušenosti s tvorbou pro děti využívá jako pedagožka literárně-dramatického oboru Základní umělecké školy Liberec. To rozšířilo její činnost nejen na tvorbu pro děti ale i na tvorbu dětí – je vedoucí dětských a mladých souborů, jejichž inscenace patří v posledních letech k nejzajímavějším na celostátních přehlídkách dětského a mladého divadla. O kvalitě její umělecké a pedagogické práce svědčí i to, že její inscenace Jednou v Chelmu… byla uvedena s velmi dobrým ohlasem v loňském roce na Světovém festivalu dětského divadla ve Stratfordu v Kanadě.

Cena Národního střediska ASSITEJ je Michaele Homolové udělena za soustavný rozvoj divadla pro děti, především za soustředěnou a úspěšnou aktivitu v oblasti divadla hraného dětmi.

 

 

Výběr z režijních aktivit

 
 
Iva Peřinová: Líný Lars a žabka kouzelnice
25.9.1998 Naivní divadlo Liberec
Josef Kainar: Zlatovláska
28.5.1999 Naivní divadlo Liberec
Hans Christian Andersen – Iva Peřinová: Křesadlo
6.10.2000 Naivní divadlo Liberec
Daniel Hevier – Jiří Žáček – Michal Černík – Jiří Weinberger – Michaela Homolová – Zuzana Kolomazníková – Markéta Sýkorová: Taškařice
19.3.2001 Naivní divadlo Liberec
Šimon Olivětín: Marbuel a Kratinoha
22.11.2001 Naivní divadlo Liberec
Miloš Macourek – Marta Ljubková: O hrochovi, který se bál očkování
19.10.2002 Naivní divadlo Liberec
Klára Doubková: Pohádka o kamnech
1.6.2003 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Ivan Wernisch – Michaela Homolová – Markéta Sýkorová – Vít Peřina: … a jiný Bedřich…
10.6.2003 Naivní divadlo Liberec
Jan Bolek: Písmenková polívka
4.6.2005 Naivní divadlo Liberec
Iva Peřinová: Janek a kouzelná fazole
11.2.2006 Naivní divadlo Liberec
Vít Peřina: Hrnečku, vař!
15.4.2006 Naivní divadlo Liberec
Hubert Krejčí: Postrach Paříže
19.5.2007 Naivní divadlo Liberec
Anonym: Aucassin a Nicoletta
29.6.2008 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Vít Peřina: Pečení holubi aneb Přísloví
20.9.2008 Naivní divadlo Liberec
Vít Peřina: Vařila myšička kašičku aneb Myší pohádky
25.4.2009 Naivní divadlo Liberec
Roald Dahl – David Wood: Jakub a obří broskev
22.5.2010 Naivní divadlo Liberec
Michaela Homolová – Vít Peřina: Sněhurka
29.5.2010 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Vít Peřina: Souhvězdí aneb Řecké báje mimo výseč
7.5.2011 Naivní divadlo Liberec
Karel Jaromír Erben – Pavol Dobšinský: Zlatovlásky
17.12.2011 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Vít Peřina: Budulínek
12.5.2012 Naivní divadlo Liberec
Vít Peřina: Český Honza
24.3.2013 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Andrej Sannikau – Šimon Olivětín: Proletět duhou
11.5.2013 Naivní divadlo Liberec
Frederik Rodrian – Vít Peřina: O beránkovi, který spadl z nebe
15.2.2014 Naivní divadlo Liberec
Hans Christian Andersen: Malá mořská víla
20.9.2014 Loutkové divadlo Lokvar Praha
Vít Peřina: Kapela jede! aneb Není pecka
16.5.2015 Naivní divadlo Liberec
Vít Peřina – Michaela Homolová – Radek Malý: Čechy leží u moře
5.3.2016 Naivní divadlo Liberec
Praha, Malá scéna Divadla Minor, 19.3.2017

Prof. Miloslav Klíma se jako dramaturg i jako autor zasloužil o prosazování moderního divadla pro děti a mládež. V 80. letech, kdy působil v Divadle DRAK v Hradci Králové, vzniklo především ve spolupráci s Josefem Kroftou  několik legendárních a i mezinárodně úspěšných projektů, které oslovily jak mladé, tak dospělé publikum a patřily k nejvýraznějším divadelním počinům své doby, např. Píseň života, Sen noci svatojánské, Prodaná nevěsta nebo Kalo Mitraš. Jako pedagog katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, na níž působí od počátku 90. let, vychoval řadu tvůrčích osobností, které se věnují také tvorbě pro děti a mládež.

Cena byla Prof. Miloslavu Klímovi předána v průběhu 16. ročníku Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež.

Autory keramického artefaktu byly děti z MŠ Hroncova pod vedením paní Ludmily Vadlejchové.

 

 

 

 

 

Prof. Mgr. Miloslav Klíma

Životopis

22. 09. 1941      Svratka, okr. Žďár n. Sázavou

1947 – 1958      Obecná škola, Národní škola, Střední škola, 2. jedenáctiletá střední škola – maturita

1959 – 1063      Divadelní fakulta AMU Praha, obor dramaturgie

1963 – 1964      Divadlo Pohraniční stráže, Cheb, dramaturg

1964 – 1968      Základní vojenská služba

1968 – 1971      Herecký kabaretní klub „Na Forbíně“, Praha, dramaturg, šéf

1971 – 1980      Západočeské divadlo, Cheb, dramaturg

1980 – 1983      Divadlo Vítězného února, Hradec Králové, dramaturg

1983 – 1986      Divadlo DRAK, Hradec Králové, dramaturg

1986 – 1990      Kreslený, animovaný a loutkový film, Praha, dramaturg

1990 – 1991      Divadlo Na zábradlí, Praha, šéf činohry, dramaturg

1996 – 2002      Národní divadlo, Praha, dramaturg činohry

1991 – dosud     AMU, Praha, pedagog divadelní fakulty,

1991 – 1993      Děkan divadelní fakulty AMU

15. 2. 1991        habilitován docentem pro obor dramaturgie

1.12. 1993         jmenován profesorem pro obor dramaturgie

1. 2. 2005 –        jmenován prorektorem AMU pro studijní, vědecké

1. 3. 2013          a pedagogické záležitosti

1.10.2005 –dosud          Předseda Oborové rady doktorského studia na KALD DAMU

Předseda státní zkušební komise magisterských zkoušek na KALD
Člen UR AMU
Člen UR JAMU
Člen UR DF AMU
Člen UR DF JAMU
Člen pléna Rady vysokých škol
Předseda pracovní komise pro umělecké školy RVŠ
Člen Výboru Fondu rozvoje vysokých škol

Umělecká činnost:

Dramaturgie

(profilový výběr z celkového počtu cca 370 realizovaných titulů)

Autorská díla

Výběr z publikační činnosti:

Výběr zahraničních projektů:

 

 

Výbor českého střediska udělil řediteli Stanislavu Doubravovi Cenu ASSITEJ 2015 za dlouholeté vedení Naivního divadla Liberec, ve kterém inicioval řadu původních českých her pro děti vesměs školního a předškolního věku a umělecky vysoce kvalitních inscenací moderního i tradičního loutkářství, jež zanechává hlubokou stopu jak v českém divadle tak – především – pozitivně formuje estetické a hodnotové vnímání dětí a dospívající mládeže. V první řadě jeho zásluhou je dnes Naivní divadlo Liberec žádaným vyslancem českého loutkového divadla pro děti a mládež do celého světa.

 

 

 

 

První profesní loutkářské zkušenosti začal získávat v sedmdesátých letech na scéně hradeckého DRAKu.

Následně se stal managerem Divadla dětí Alfa.

Třetím jeho divadelním působištěm se stalo v roce 1989 Naivní divadlo v Liberci. Rozhodující pro jeho profesní vývoj byla účast pří výběrovém řízení na funkci ředitele Naivního loutkového divadla v Liberci, a po úspěšném konkurzu v roce 1991 byl radou města Liberce také ředitelem jmenován. Patří k tomu typu ředitelů, kteří o dalším vývoji divadla rozhodují, aniž by přímo vstupovali do tohoto procesu jako režiséři, výtvarnici, dramatici nebo hudební komponisté. Díky tomu si také po celá ta léta udržuje objektivní nadhled, využívá všech diplomatických prostředků k zajištění plynulého uměleckého vývoje svého divadla.

Právě pro tyto schopnosti získal také, jako člen mezinárodní organizace UNIMA, potřebný respekt a byl již pro druhé funkční období zvolen viceprezidentem této organizace,

Aktivní je i jako předseda Sdružení profesionálních loutkářů a v Asociaci divadelních ředditelů.

 

 

Cena ASSITEJ byla Stanislavu Doubravovi předána dne 16.3.2015 před představením Naivního divadla “O beránkovi, který spadl z nebe”, uvedeným v rámci Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež. Keramický artefakt opět vyrobily děti ze ZŠ Donovalská pod vedením paní učitelky Vadlejchové.

 

Josef Krofta, režisér loutkového divadla a vysokoškolský pedagog

Narozen 30.3.1943 v Uherském Hradišti

Studoval na střední škole v Nymburce a poté byl učněm-mechanikem v Praze.  Zde se přihlásil ke studiu Divadelní fakulty Akademie múzických umění,  absolvoval obor režie-dramaturgie na Katedře loutkářství. Podle vlastních slov mu však chyběla obhajoba diplomové práce. Kvůli označení za politicky nežádoucího tak získal vysokoškolský titul až dodatečně v roce 1989.

Při studiích v 60. letech a krátce poté pracoval v Československém rozhlase. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1968 přešel do rozhlasového studia v Českých Budějovicích.

Jako režisér působil od roku 1968 v Malém divadle v Českých Budějovicích. O tři roky později začal režírovat v Divaadle DRAK v Hradci Králové, kde se roku 1981 stal uměleckým šéfem. Souběžně režijně působil i v pražském Divaadle Spejbla a Hurvínka, v hradeckém Studiu Beseda i v dánském Odense Theatre.

Mezi jeho nejvýznačnější díla na prknech hradeckého divadla patří incenace Enšpígl, Šípková Růženka, Petruška, Unikum – dnes naposled!, Píseň života, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta nebo Pinokio.  Jako své loutkářské vzory v rozhovoru pro Reflex uvedl Matěje Kopeckého, Jiřího Vyšohlída a Zdeňka Říhu.  Ve svých inscenacích přesouval důraz z literární složky díla na jevištní výrazové prostředky a funkčně využíval souhry loutky s živým hercem. „Možná jsem měl štěstí, že jsem se klasické loutkové divadlo nestačil naučit,“ zdůvodnil to v dokumentárním cyklu České televize Evropané.

V březnu 2013 mu Herecká asociace udělila Cenu Thálie 2012 za dlouholeté mistrovství v oboru loutkové divadlo.

V roce 1990 byl na DAMU habilitován docentem oboru „Dramatická umění – režie“ a od téhož roku zde působí jako pedagog a vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla.   V roce  1994 získal profesuru. V letech 1993-1998 byl i proděkanem DAMU pro zahraniční záležitosti.  Pedagogicky působil také ve Francii a Norsku.

Roku 1993 založil v Hradci Králové Mezinárodní institut figurativního divadla.

 

 

Nejvýznamnější režijní aktivity v Čechách:

·           Leon Moszynski – Jan Wilkowski: „Giňol v Paříži“, Malé divadlo České Budějovice, 1970 – režie

Nejvýznamnější mezinárodní projekty:

·       Jan Dvořák – Krystyna Milobedzka – Karel Brožek – Jozef Mokoš: „Jánošík“, DRAK Hradec Králové – Loutkové divadlo Bánská Bystrica Slovensko – Teatr Marcinek Polsko, 1975 – režie

 

Nejvýznamnější režijní aktivity v zahraničí:
 
Austrálie:
Bulharsko:
Dánsko:
Finsko:
Francie:
Jugoslávie:
Kanada:
Německo:
Norsko:
Polsko:
Švýcarsko:

Marek Bečka (* 24.6. 1964 Plzeň)

autor, režisér, loutkoherec, pedagog

 

Po absolutoriu na katedře loutkářství DAMU Praha (1990) založil se svými ročníkovými kolegy soubor Buchty a loutky při Západočeském divadle Cheb. V roce 1994 se Buchty a loutky osamostatnily a působí jako nezávislý soubor – nyní se sídlem ve Studiu Švandova divadla na Smíchově. Za více než 20 let své existence vytvořily Buchty řadu pozoruhodných inscenací věnovaných jak dětem tak i mládeži nebo dospělým. Na většině těch pro mladé nejen duchem ale i věkem se Marek Bečka podílel autorsky, režijně i herecky. Zároveň byly jeho texty pro tuto věkovou skupinu inscenovány (začasté i v jeho režii) i v zahraničí – např. Slovinsko či Hong Kong.

Marek Bečka patří též k zakladatelům loutkářského oddělení na Vyšší odborné škole herecké v Michli, je pedagogem Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU Praha, kde byl v roce 2006 habilitován docentem pro obor herectví alternativního a loutkového divadla

České národní středisko ASSITEJ se v roce 2013 rozhodlo udělit Cenu Českého střediska ASSITEJ pro významnou osobnost v oblasti divadla pro děti a mládež Marku Bečkovi za soustavnou vysoce kvalitní a inovativní práci pro děti a mládež ve všech divadelních oborech – autorsko-dramaturgickém, inscenačním i hereckém. Především oceňuje úspěšnou snahu vtáhnout do vztahu hlediště a jeviště oslovování nejproblematičtější části publika – tedy pubescentů.

 

Výběr z režií Marka Bečky v České republice:

 

Bečka, Marek – Twain, Mark: Tajemný cizinec

Západočeské divadlo Cheb (13.6.1992)

 

Bečka, Marek – Brukner, Vít: Oslí kůže

Buchty a loutky Praha (28.7.1996)

 

Nádraží

AMU DAMU Katedra alternativního a loutkového divadla (18.6.1998)

 

Bečka, Marek: Žabák Valentýn

Buchty a loutky Praha (14.11.1999)

 

Bódhajána – Bečka, Marek: Děvkomnich či mnichoděvka, Leg

AMU DAMU DISK – Divadelní studio Praha (12.6.2000)

 

Bečka, Marek – Graham, Kenneth: Žabákovy trampoty

Studio Ypsilon Praha (26.11.2000)

 

Perníková chaloupka

AMU DAMU Katedra alternativního a loutkového divadla (9.2.2002)

 

Bečka, Marek – Štorch, Eduard: Lovci mamutů

Divadlo Minor Praha (5.10.2003)

 

Bečka, Marek – Dahl, Roald: Čarodějnice

Buchty a loutky Praha (23.11.2003)

 

Bečka, Marek: Dobyvatel                 

Divadlo Lampion Kladno (6.5.2005)

 

Schwarzová, Kateřina: Mravenec a slon

Vyšší odborná škola herecká Praha (1.10.2006)

 

Bečka, Marek – Malory, Thomas: Artuš neboli Artuš

Buchty a loutky Praha (2.5.2007)

 

Bondy, Egon: Bouda Bondy

Národní divadlo Praha (13.6.2007)

 

Bečka, Marek: Tři měsíce prázdnin

AMU DAMU DISK – Divadelní studio Praha (9.4.2009)

 

Bečka, Marek – Grimm, Jacob – Grimm, Wilhelm: Zlatá husa

Buchty a loutky Praha (20.3.2010)

 

Bečka, Marek – Ryšavý, Martin: Cesta na Sibiř

Buchty a loutky Praha (4.4.2012)

 

 

 

Výběr z hereckých výkonů:

Brecht, Bertolt: Turandot aneb Kongres

AMU DAMU DISK – Divadelní studio Praha (20.5.1988)

Režie Sokolovská, Markéta

 

Brukner, Vít – Andersen, Hans Christian: Císařovy nové šaty

Západočeské divadlo Cheb (11.11.1991)

Režie Brukner, Vít

 

Klicpera, Václav Kliment: Zlý jelen

Západočeské divadlo Cheb (6.6.1992)

Režie Hromada, František

 

Bečka, Marek – Twain, Mark: Tajemný cizinec

Západočeské divadlo Cheb (13.6.1992)

Režie Bečka, Marek

 

Bruknerová, Zuzana: Dřevěný nožíček

Západočeské divadlo Cheb (12.4.1993)

Režie Bruknerová, Zuzana

 

Bečka, Marek – Polevoj, Boris: Příběh ??? člověka

Buchty a loutky Praha (22.3.1996)   

Režie

 

Bečka, Marek – Brukner, Vít: Oslí kůže

Buchty a loutky Praha (28.7.1996)

Režie Bečka, Marek

 

Beran, Radek: Urbild

Buchty a loutky Praha (15.12.1997)

Režie Beran, Radek

 

Bečka, Marek: Žabák Valentýn

Buchty a loutky Praha (14.11.1999)

Režie Bečka, Marek

 

Brukner, Vít: Koncert Josef K.

Buchty a loutky Praha (21.12.1999)

Režie Brukner, Vít

 

Maděričová, Kristina: Opička Jenovéfa

Buchty a loutky Praha (17.12.2000)

Režie Maděričová, Kristina

 

Procházka, Tomáš – Zamarovský, Vojtech: Gilgameš I. a II. díl

Buchty a loutky Praha (20.11.2001)

Režie Procházka, Tomáš

 

Brukner, Vít – Dumas, Alexandre st.: Pomsta aneb Jak čet’ Michal

Buchty a loutky Praha (21.12.2002)

Režie Brukner, Vít

 

Bečka, Marek – Dahl, Roald: Čarodějnice

Buchty a loutky Praha (23.11.2003)

Režie Bečka, Marek

 

Beran, Radek: Rocky IX.                     

Buchty a loutky Praha (27.2.2004)

Režie Beran, Radek

 

Procházka, Tomáš – Doyle, Arthur Conan: Pes baskervillský

Buchty a loutky Praha (29.9.2004)

Režie Procházka, Tomáš

 

Brukner, Vít: Andělíček Toníček – Vánoční po

Buchty a loutky Praha (28.11.2004)

Režie Brukner, Vít

 

Sedum statečných

Buchty a loutky Praha (4.6.2005)

Režie

 

Sís, Petr – Beran, Radek: Tibet – tajemství červené krab

Buchty a loutky Praha (2.4.2006)

Režie Beran, Radek

 

Neposlušná kůzlátka

Buchty a loutky Praha (2.12.2006)

Režie Brukner, Vít

 

Bečka, Marek – Malory, Thomas: Artuš neboli Artuš

Buchty a loutky Praha (2.5.2007)

Režie Bečka, Marek

 

Bondy, Egon: Bouda Bondy

Národní divadlo Praha (13.6.2007)

Režie Bečka, Marek

 

Kabaret KaKa

Buchty a loutky Praha (17.10.2007)

Režie Procházka, Tomáš

 

Anča a Pepík

Buchty a loutky Praha (29.11.2008)

Režie Brukner, Vít

 

Popeláři jedou

Buchty a loutky Praha (23.10.2009)

Režie Brukner, Vít

 

Bečka, Marek – Grimm, Jacob – Grimm, Wilhelm: Zlatá husa

Buchty a loutky Praha (20.3.2010)

Režie Bečka, Marek

 

Beran, Radek – Hitchcock, Alfred: Psycho Reloaded

Buchty a loutky Praha (11.2.2011)

Režie Beran, Radek

 

Beran, Radek: Moucha Reloaded

Buchty a loutky Praha (4.10.2011)

Režie Beran, Radek

 

Bečka, Marek – Ryšavý, Martin: Cesta na Sibiř

Buchty a loutky Praha (4.4.2012)

Režie Bečka, Marek

– za čistotu scénických prostředků a mravní odpovědnost tvůrce inscenací Divadla C Svitavy, které bylo a je ostrůvkem naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním.

V moři totalitního času, kde jsme k břehům nedohlédli, jsme hledali alespoň ostrůvky naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním. Takovým ostrůvkem bylo svitavské Divadlo C, jeho principál pan Karel Šefrna… a hned dodávám: a jeho rodina… a také přátelé… Čistota scénických prostředků i mravní odpovědnost tvůrce tu byla umocněna rodinnou a přátelskou sounáležitostí. A jestliže mělo být ze společnosti jen tupé nevybočující stádo, zde jsme byli utvrzováni v tom, že je dobré jít vlastní cestou, v malé skupině a na okraji… vedené však láskou a vzájemným respektem i rodinnou vzájemností. Dnes nám hraje děda …možná už praděda….Šefrna a my mu výroční cenou Českého centra ASSITEJ vzdáváme hold a dík za to, že byl tím tvůrcem a také strážcem onoho ostrůvku… a je i nadále! Děkujeme a přejeme i další úspěšné roky. Možná to vše bylo trochu jinak… pro mne to bylo tak a dodnes vzpomínám třeba na Zlatovlásku či Lišku Bystroušku…”

Prof. Zoja Mikotová, pedagožka JAMU Brno a režisérka

 

 

Karel ŠEFRNA

• 6.9.1939 v Boskovicích

Absolvent lékařské fakulty v Brně, zubní lékař.

S loutkovým divadlem začal roku 1949 v dětském školním souboru, během středoškolských studií pak ve svitavské Jitřence. Roku 1970 spoluzaložil soubor C, jehož klíčovou postavou je dodnes. Léta spolupracuje s Dramatickou školičkou, napsal hudbu pro mnoho přátel.

Je podepsán pod všemi inscenacemi Céčka, v němž nejen hraje, ale určuje jeho poetiku jako skladatel jevištní hudby, scénárista a režisér. Jeho hudba má dva základní zdroje: národní písně a moderní písňovou tvorbu Osvobozeného divadla a Semaforu. Textově jsou písně vesměs volným komentářem a rozvedením dějových či myšlenkových momentů inscenace. Jako režisér uplatňuje svou bohatou metaforickou představivost, založenou na mnohdy nečekaných asociačních spojitostech. Jeho razantní, byť jakoby stažené, nedoslovené herectví náznaku je neoddělitelné od hudebního, pěveckého a multiinstrumentálního projevu. Poetika nápovědy a náznaku je vůbec pro něj a skrze něj pro Céčko stejně typická jako jeho inteligentní humor, lidský rozměr inscenací, prolínání hudby a hudebnosti do inscenací či promyšlená významotvorná práce se světlem a tmou.

Je držitelem desítek individuálních (vesměs za režii, hudbu a herectví) a kolektivních cen z Loutkářské Chrudimi.

Roku 2001 se stal 1. nositelem ceny Ministerstva kultury ČR za neprofesionální divadlo a slovesné obory.

Eva Machková
*12. 3. 1931

Klíčová osobnost moderní české dramatické výchovy a dětského divadla.

Od 60. let vytvořila ve spolupráci s praktiky tohoto oboru (vedoucí dětských divadelních a loutkářských souborů a učitelé) a v kontaktu se zahraničními kolegy (zejm. britskými) moderní podobu dramatické výchovy, který se jí podařilo uvést do praxe a teoreticky i metodicky obhájit.

Koncipovala a organizovala nepočítaně seminářů, dílen a kurzů dramatické výchovy pro vedoucí dětských divadelních souborů a učitele,
a zejména národní, resp. celostátní přehlídky divadla hraného dětmi, které jsou od první poloviny 70. let 20. století dodnes nejvýznamnějšími akcemi v oboru (od 90. let se konají pod názvem Dětská scéna).

V roce 1992 založila specializované vysokoškolské pracoviště – katedru výchovné dramatiky na Divadelní fakultě pražské AMU, kterou v prvních letech vedla a kde dodnes učí.

Vedle dramatické výchovy se systematicky věnovala divadlu pro děti a mládež jako kritik a také jako lektor, porotce a odborný pracovník, když v 70. a 80. letech organizovala národní přehlídky amatérského divadla pro děti a mládež Dospělí dětem v Ostravě a ve Stráži pod Ralskem.

Eva Machková je autorkou dlouhé řady odborných publikací o dramatické výchově a dětském divadle, které patří k základní literatuře oboru, a o divadle pro děti a mládež. Její Metodika dramatické výchovy, jedna z nejvyhledávanějších knih o dramatické výchově, vychází letos už ve 12. vydání.

Dramaturgii divadla pro děti a mládež se věnovala zejména v publikacích O sani s mnoha hlavami (1990) a Perníková dramaturgie (1991), dramatizacím pohádek od poloviny 19. století do současnosti v knize Mezi skutečností a snem (1988), která vyjde v letošním roce v novém, rozšířeném vydání.

 

V 60. letech založila a deset let připravovala a redigovala první český odborný časopis o dramatické výchově Divadelní výchova (předchůdce Tvořivé dramatiky).

Pavel Šrut 
(Narozen 3.4.1940 v Praze).

Český básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a písňových textů. V letech 1962 – 1967 studoval anglistiku a hispanistiku na Filosofické fakultě UK.
Byl redaktorem nakladatelstvíl Naše vojsko (1968 – 1971); v letech 1971 – 1997 byl ve svobodném povolání.
Posléze působil v rozhlasové stanici Vltava. Jeho první báseň vyšla roku 1960 v časopise Kulturní tvorba.
Dále publikoval například v Hostu do domu, Literárních novinách, Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a Tváři.
I Šrutova tvorba vycházela během normalizace pouze v samizdatu.
Jeho texty zhudebnili Petr Skoumal, 5P, Framus Five, C&K Vocal, a Etc….
Psal verše do časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška a do leporel.
Dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY: roku 1992 za knihu Kočičí král (Na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek) a znovu roku 2006
za knihu Verunka a kokosový dědek.
Některé texty pro děti publikoval i pod pseudonymem Petr Karmín.
Obdržel i ocenění v soutěži dětských knih Zlatá stuha v letech 2004 a 2005 a čtyři nominace na Magnesii Literu (2004, 2005, 2007, 2009). Poslední nominaci proměnil.

Pro děti (výběr) • Generál Ivanka (1965)
• Petrklíče a Petrklinky (1966)
• Verše pro tajnou chvilku (editor, spolu s Antonínem Brouskem)
• Kočka v houslích (1969)
• Motýlek do tanečních (1969)
• Zlatý pecen (1977)
• Zlatá přadlena (1977) – tato i předchozí jsou adaptacemi slovanských pohádek
• Jak šel Matěj k obrům pro perník (1979)
• Jak se z Anči nestala andulka (1980) • Slon a jeho strýček (1980)
• O stříbrné růži (1981)
• Janek a kouzelná fazole (1982)
• Hlemýžď Čilišnek (1983)
• Pohádky doktora Vašátky (1985)
• Tři medvědi a zlá babka (1986)
• Pohádky kočky Míny (1987)
• Richard – sloní srdce a myška Mája (1988)
• Kočičí král (1989)
• Dva lelci ve skříni o Karlíkovi nemluvě (1990)
• Prcek Tom a dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky (1993)
• Otíkova čítanka (1994)
• Kde zvedají nožku psi aneb v Pantáticích na návsi (1995)
• Obr jménem drobeček (1997)
•  Petr Pan (1997) – převyprávění klasické knihy J. M. Barrieho
• Život Brouka (1999)
• Hlemýžď Čilišnek (1983)
• Pavouček Pája (2001)
• Veliký tůdle (2003)
• Velká kniha českých pohádek (2003)
• Verunka a kokosový dědek (2004)
• Příšerky a příšeři (2005)
• Pohádky brášky Králíka (2007)
• Šišatý švec a myšut (2008)
• Lichožrouti (2008) (z těchto posledních osmi pět s Galinou Miklínovou, kromě Velké knihy českých pohádek a Pohádek brášky Králíka) – cena Magnesia Litera