Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Je to pět let, co jsme zahájili kampaň Vezmi-dnes-dítě-do-divadla. Toto výročí se slaví na mnoha místech světa 20. března, který je Světovým dnem divadla pro děti a mládež. Tato kampaň nabídla členům ASSITEJ velký prostor pro obhajobu a podporu divadla pro děti a mládež a přinesla mnoho vážných argumentů obsažených ve zprávách, projevech a článcích k tématu, proč by se děti a mladí lidé měli věnovat divadlu.

Zahrnují tato zdůvodnění: práva dětí jako kulturních občanů; skutečnost, že divadlo vychovává komplexně pomocí rozvoje všech složek inteligence; důležitost rozvoje zvídavosti, představivosti a radosti u dětí; potřeba dětí mít naději v často zmateném a beznadějném světě; důležitost estetického povědomí a schopnosti si osvojit různé jazyky umění; potřeba komunity, propojení a empatie; aktuálnost divadla a jeho schopnost umožnit konfrontovat a vnímat svět tak, jak jej prožíváme; nutnost osvojit si rozdílnost názorů…

Ale přemýšlím, zda existuje ještě další fundamentální důvod, proč umělci tvoří pro mladé publikum, který je v pozadí uvedených argumentů.

Tento důvod může být silně osobní. Při práci pro děti a mládež můžeme nechat dozrávat, srovnávat a posilovat dítě, které je uvnitř nás.

Když skupina jihoafrické městské mládeže začala pracovat na hře pro velmi mladé děti, její členové zjistili, že jejich úkol vyžadoval, aby dozrávali, aby znovuobjevovali nebo v některých případech objevovali poprvé, nově… nevinnost, něhu, zranitelnost a potenciální komplexnost sebe samých. Tím začal u těchto mladých umělců hluboký proces sebe-ozdravování, který je silně ovlivnil a motivoval k pokračování jejich angažovanosti na tomto divadelním poli.

Z této hluboce osobní potřeby divadla jsme schopni na oplátku ovlivňovat další. Výchovou sebe sama jsme schopni vstoupit do komplexnějšího vztahu s našimi diváky. Jsme také schopni nabídnout rodičům a dětem, rodinám, učitelům, pečovatelům a jejich svěřencům vidět svět očima nejmladších z nás.

Když jsem opouštěla divadlo, velmi často jsem slyšela některé rodiče, jak říkají: Nechce se mi věřit, že moje dítě sedělo klidně tak dlouho nebo moje dítě objevilo v této hře tolik humoru… v těchto momentech poznávání může divadelní umělec přispívat k větší celistvosti zásadně důležitých rodinných vztahů.

Patrně největší dar, který nám divadlo pro děti a mládež přináší – ať již jsme umělci, diváci, rodiče, učitelé nebo děti – je dar nalézt celek ve zlomcích a útržcích a znovuobjevovat, kým jsme chtěli být a po čem jsme vždy toužili.

Yvette Hardie

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež 2016

Jenny Sealey, umělecké ředitelka divadelní společnosti Graeae Theatre Company a spoluředitelka Para-olympijských her v Londýně v roce 2012.

Nedovedu si představit svět bez divadla nebo umění. Jako pro mladou hluchou holku se pro mne staly hodiny baletu místem přinášejícím pocit bezpečí. Byl to vizuální svět, kterého jsem se stala součástí a mohla jej pozorovat. Úleva, že nemusím odčítat ze rtů, byla osvobozující. V baletních cvičeních bych se asi ztratila, ale zamilovala jsem si tvorbu baletních příběhů a jejich realizaci. Balet představoval moji první zkušenost s vyprávěním příběhů. Když jsem byla starší, začala jsem se angažovat v divadle, nejdůležitější bylo divadlo pro mladé. Jaká to mimořádná základna pro výcvik herců a úžasná příležitost pro sdílení tvůrčího prostoru s dětmi a mladými lidmi. Vnímat jejich životní příběhy a přetvářet je do her, jež proměňovaly jejich zkušenosti, životní pokusy a strasti do prostředí, v němž byly slyšet.

 

 

Během přípravy tohoto textu režíruji hru Kráčející kameny (Stepping Stones) od Mike Kennyho, již jsem již společně s Jonem Palmerem inscenovala pro Interplay před osmnácti lety. Produkce byla (stejně jako je současná připravovaná s novým souborem Graeae, tvořeným z hluchoněmých nebo postižených herců ve věku 20 – 22 let) určena mladým lidem s těžkým nebo vícenásobným postižením. Mladým hluchoněmým a slepým, postiženým i nepostiženým lidem. Radost z práce při úvahách o tvůrčím přístupu k znakové řeči, o převodu do hlasové podoby, zvuku a atmosféry je zakotvena ve víře, že VŠICHNI mladí lidé by měli mít úplný a rovný přístup k divadlu.

Ale stále jsem zklamána, že důležitost tvůrčí práce pro mladé lidi a tvorbu s nimi nenachází plně uznání a dostatečné financování. Bolí mne srdce, když si uvědomuji, že mnoho postižených dětí v řadě zemí není považováno za hodna vzdělávání. ALE mé putování po světě mne přesvědčuje, že nadšení těch, kteří jsou hnací silou této práce, je dokladem toho, že svět bez divadla mít nebudeme a že divadlo je školou pro život.
Jelikož rok 2016 se odehrává ve znamení 10. výročí přijetí Úmluvy o právech postižených lidí Spojenými národy, máme velkou příležitost spojit své ruce kolem světa a dodat palivo a žár tomuto nadšení a této práci coby společenství pro utváření a zajištění možností pracovat, tvořit a sdílet divadlo, které má smysl, s těmi, o které jde, a pro ně.