Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

– za soustavnou teoretickou a recenzní činnost v oblasti divadla pro děti a mládež.

 

 Alena Urbanová

V 50.- 60. letech 20. století přední divadelní kritička, autorka hereckých monografií (V.Vejražka, M.Horníček) a v 90. letech časopisecky vydaných studií o hercích (E.Kohout, O.Scheinpflugová, J.Kemr, I.Janžurová, M.Kopecký, J.Jirásková, V.Voska a další). Od 70. let dlouholetá členka porot amatérského divadla pro děti (národní přehlídky Ostrava-Poruba, Stráž pod Ralskem, Rakovník, krajské přehlídky), lektorka seminářů a kurzů, autorka publikací o problematice divadla pro děti s důrazem na problematiku dramaturgie (Popelka divadla pro děti, Mýtus divadla pro děti), doslovů a komentářů k sborníkům her pro dětského diváka, autorka statí o historii činoherního divadla pro děti v publikaci Cesty českého amatérského divadla.

 

Ta hodná

Paměť bývá ošidná,nevím už který to byl rok (1968? či 69?), ale tu chvíli, kdy jsem zaklepal na dveře redakce tehdejších Divadelních novin, sídlící tehdy v pražském Ledeburském paláci, si pamatuji přesně. Otevřela je elegantní, ale rázná žena: Urbanová, pojďte dál! Podlomila se mi kolena. Alena Urbanová pro mě byla Bohem české divadelní kritiky, její články jsem doslova hltal s tajnou nadějí (jak se posléze ukázalo marnou) psát někdy tak skvěle jako ona. Zakoktal jsem cosi ve smyslu, že bych chtěl spolupracovat, publikovat divadelní referáty…Která divadla máte rád?, zeptala se věcně. Semafor, Činoherní klub. – Na Činoherák jste moc mladý, ale zítra je v Semaforu premiéra nové hry Šimka a Grossmanna, tady jsou lístky. Dodnes nemám odvahu si »recenzi« začínajícího, teatrologickým vzděláním nepolíbeného studenta publicistiky, na Šimkovu a  Grossmannovu revue Othello odpadá, aneb Večer u kulečníku přečíst, jisté je, že jenom mírně redigovaná v oněch dávných Divadelkách vyšla, což možná osudově ovlivnilo mou profesní životní cestu.

 

Alena Urbanová (rozená Vyskočilová, tatínek ochotník, hrající o nedělích prince Na Slupi, strýček Quido Maria Vyskočil, autor populární prvorepublikové budoárové četby)dospívala v liberálním ovzduší sklonku první republiky, přátelila se s dcerou Josefa Čapka Alenou, poznala i jejího proslulého strýce – jak byl slavný, tak byl měkký, vzpomínala po půlstoletí tehdy šestnáctiletá slečna na Čapkovo podání ruky – milovala Osvobozené (odtud asi pocházel její kriticky přátelský vztah k S+Š, v nichž viděla pokračovatele V+W) a Burianovo Déčko. Protektorátní maturita, poválce studia dramaturgie na DAMU pod křídly křemičitého Františka Götze, pak redaktorka Divadla, od sezony 1954–55 dramaturgyně Realistického divadla v čase, kdy se »MCHATRČ« pokoušela zbavit lži oblečené do pravděpodobných šatů, od počátků šedesátých let kritička, nejprve Kulturní tvorby a pak Divadelních novin, po normalizačním zákazu časopisu na chvilku dramaturgyně Divadla Na zábradlí, potom směla dlouhých dvacet let veřejně působit jen příležitostně jako porotkyně amatérských přehlídek.

 

Alena Urbanová měla výjimečné literární nadaní. Její »zprávy« o divadelních představeních dokázaly čtenářům zprostředkovat i jejich atmosféru a vůni, a kdo je četl, jakoby na těch premiérách sám byl. Dovedla, co málokterý kritik: exaktně, a přitom »básnicky« popsat něco tak unikavého, jako je herecký výkon. Divadelníci ji měli rádi,říkali jí ta hodná, protože se vždy snažila spíš pochopit než odsoudit a jízlivost nebo ironie jí byla cizí. Když jsme v roce 1992 obnovovali Divadelní noviny, žádali jsme ji, aby do toho šla s námi alespoň jako autorka. Nechtělo se jí moc, bránila se, že v průběhu vynucené normalizační pauzy ztratila s českým divadlem kontakt, ale čas od času se nám přece jen podařilo pár jejích recenzí ulovit, posléze pro nás dokonce napsala na pokračování Pět pohlednic ze ztracených krajin – pět vzpomínek na svůj zmizelý svět. Do série portrétů hereckých legend šedesátých let se ale pustila s chutí, celkem jich vzniklo sedmnáct, poslední byl věnován Rudolfu Hrušínskému. Když jej dopsala, řekla prý rodině: tím končím. Zemřela pár dní nato, 11. července 2008.

 

20. březen byl již posedmé slaven jako Světový den divadla pro děti a mládež. Organizátorem oslav v České republice byl již tradičně Divadelní ústav/České Středisko ASSITEJ.

Nejvýznamnější akcí letošních oslav byl 7. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež, kterou k této příležitosti uspořádal Divadelní ústav/České středisko ASSITEJ (za spolupořadatelství Klubu Mlejn a Sdružení pro tvořivou dramatiku). Přehlídka se uskutečnila ve dnech 18.-22.3.2007 v Divadle v Celetné, v Klubu Mlejn a v Divadle v Dlouhé a svými 14 velice různorodými a inspirativními představeními (13 souborů) oslovila dětské diváky všech věkových kategorií i dospívající mládež (program). Podařilo se nám vybrat představení, která opravdu nadchla své návštěvníky, jichž přišel nebývalý počet – přes 2 000 diváků.

Oslavy Světového dne divadla pro děti a mládež se zúčastnila také divadla a kulturní zařízení celé ČR. Všechna divadla, nezávislé soubory, kulturní centra, domy, zařízení aj. byly opět vyzvány, aby v tento den uvedly představení určená pro dětské nebo mladé diváky (pokud taková ve svém repertoáru mají) a aby tak společně oslavily tento mezinárodní divadelní svátek. Na základě zmíněné výzvy byl Světový den divadla pro děti a mládež 2007 slaven v připomínán v 16 městech ČR, kde – 50 divadel a kulturních zařízení uvedlo celkem 73 představení (přehled).

Všem divadlům a souborům ČR bylo rozesláno letošní poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež, jehož autorkou je prof. Penina Mlama z Tanzánie.

Pěknou tradicí je, že v rámci oslav Světového dne divadla pro děti a mládež je výborem českého střediska ASSITEJ vyznamenána osobnost, která se o divadlo pro děti a mládež v ČR zvláště zasloužila. Letošním držitelem Ceny ASSITEJ se – za teoretickou a recenzní činnost v oblasti divadla pro děti a mládež – stala paní Alena Urbanová.

Probouzet zájem a učit vidět

Ať už filozofie vznikla jakkoliv, je docela představitelné, že osoba, kterou bychom mohli považovat za prvního filozofa, zakopla o kámen, a že tato nehoda vedla k následujícím otázkám: Proč tady ten kámen leží? Proč je zde něco a ne nic? Proč je ten kámen tak tvrdý a co je jeho podstatou? Proč jsem o něj zakopl a jak se mám zachovat? Mám něco s očima? A hlavně: co to vidění je?

Nevíme, jak byly tyto otázky původně zodpovězeny z filozofického hlediska, ale víme, že ne každý, kdo se dívá, také vidí. Vidění je totiž vždycky zřejmě případ přehlédnutí, prohlédnutí a pohledu stranou. Člověk by řekl, že dívání je pokus vnímat tak, aby transparentní zorné pole umožnilo netransparentní události stát se zřejmou. Což samozřejmě vyvolává otázku, jak se musíme dívat, abychom skutečně viděli? V době, kdy na nás neustále útočí nejrůznější signály, má smysl trénovat lidi, aby viděli. A nejlepší metodou k tomu se stále zdá být probouzení zájmu o to, co zde k vidění je.

Divadlo umožňuje integrovat vidění do komunikačního procesu, který kóduje a dekóduje signály času mezi herci a diváky. Předpokladem ovšem je, aby divadlo bylo dostatečně zajímavé, aby třeba i vzbuzovalo zvědavost, a co je nejdůležitější, aby nabízelo něco smysluplného. Potřebuje téma, které poutá pozornost, které nejde jen po povrchu, nýbrž které diváky dokáže pohnout, k něčemu pobídnout a donutit. Potřebuje motivaci, “vzájemnou angažovanost” podle definice v psychologii. Potřebuje podstatu, význam a závažnost, aby divákům umožnilo zažít pocit, že promlouvá právě k nim, aby jim umožnilo vidět, aby jim umožnilo myslet.

Filozofie divadla pro děti a mládež je probouzet zájem a učit vidět. U příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež v roce 2007 chceme opět upoutat pozornost – v 82 zemích celého světa, na všech kontinentech, v tisících divadel. Všem zúčastněným přeji krásný den, hodně zajímavého a hodně k vidění.

Prof. Dr. Wolfgang Schneider
Prezident ASSITEJ International
vydáno: 26.2.2007 15:25
18.-22.3.2007

 

 

20. březen bude letos již posedmé Světovým dnem divadla pro děti a mládež.
Na jeho oslavu uspořádá Divadelní ústav/České středisko ASSITEJ (za spolupořadatelství hlavního města Prahy, Sdružení pro tvořivou dramatiku a Klubu Mlejn) již 7. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež

 

18.3.2007

Klub Mlejn
Dům kultury Praha 13, Kovářova 1615/4, Praha 13
251 512 216, e-mail: mlejn@mlejn.cz

15:00 
Studio dell´arte Č.Budějovice
Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Představení klasické lidové pohádky vychází z tradice rodinného divadla.

 

 

Divadlo v Celetné
Praha 1, Celetná 17
222 326 843, e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

15:00 
Vojta Vrtek a Jan Brůček
Kouzelná kulička aneb jak Vojta k šikovnosti přišel
Inscenace navazuje na tradici jarmarečních divadelníků a kejklířů.
Uvidíte různé artistické techniky, živou muziku a loutkoherectví spojené s činohrou.

19:30 
Originální pohybové divadlo Veselé skoky
Ve stanici nelze ! 
Anna a 7 železničářů v taneční grotesce z 2. nástupiště.
Tančí, zpívají, milují a potkávají své osudy. Jsme rozjetý vlak.
Nevyklánějte se z oken! Nebezpečí zážitku!

 

 

19.3.2007

Divadlo v Dlouhé
Praha 1, Dlouhá 39
224 826 795, e-mail: obchodni@divadlovdlouhe.cz

10:00 
Soubor Lokvar
Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození
Tři pohádky o tom, že se tatínek s maminkou mají rádi, i jejich děti – bratr se setrou, drží spolu, přestože se někdy hádají a perou. Jedině tak se podaří všechna strašidla, nemoci a draky překonat.

 

 

Divadlo v Celetné
Praha 1, Celetná 17
222 326 843, e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

19:30 
Kašpar
Viktor Dyk: Krysař
Krysař je člověk, který nezůstává, ale jde. Lidé ho vidí rádi přicházet, ale odcházet ho vidí ještě radši.

 

 

20.3.2007

Divadlo v Celetné
Praha 1, Celetná 17
222 326 843, e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 
ZUŠ Děčín
O líné a lakomém
Rozpustilý a trošku nemorální loutkový muzikál o líné dívce a lakomém kupci, kteří nakonec nedošli ani potrestání … “Žít si jako v pohádce a spoustu prachů mít, nic nedělat a válet se, vo tom můžeš jenom snít….”!

 

15:00
Divadlo Cylindr
Astrid Lingrenová: Ronja, dcera loupežníka
Příběh o tom, jak velké přátelství Ronji a Birka přivedlo k rozumu dva znepřátelené paličaté loupežníky Mattise a Borku. A taky o tom, že ten nejchytřejší z rodiny nemusí být vždycky otec. Jo a ještě o tom, kdo jsou divé Větrnice, kdo trpaslíci Šedivíci a kdo Borkovi loupežníci.

 

 

19:30
Divadlo Neslyším
Pojď do mého světa 
Jak zní ticho, jak se rozezvučí pohyb, jak zpívají mé ruce ? Rozumím světu očima ? Porozumí svět mně ? Pozvání do zvláštního světa Neslyšících, pokus o reflexi jejich citlivosti k vizuálním podnětům i schopnosti vizuální komunikace.

 

 

Klub Mlejn

Dům kultury Praha 13, Kovářova 1615/4, Praha 13
251 512 216, e-mail: mlejn@mlejn.cz

10:00 
Soubor KUK! ZUŠ Praha 1
K. Čapek: Válka s mloky 
Klasický příběh o mlocích, v nichž si člověk svou touhou po prospěchu vypěstoval vlastní zkázu, otevírá otázku neschopnosti rozpoznat hrozící nebezpečí a téma osobní zodpovědnosti lidí před světem.
Přímý přenos úplné zkázy světa! Nezapomeňte shlédnout! Z technických důvodů lze svět zničit pouze jednou!

 

 

21.3.2007

Divadlo v Celetné
Praha 1, Celetná 17
222 326 843, e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 
Divadlo Lampion
O Budulínkovi 
Budulínek je sám doma. Babička s dědou odešli do vesnice, protože je tam dnes hasičský bál. V troubě je hrášek a za okny tma. Po vesnici jdou řeči, že se v okolí objevila liška
Pohádku doprovází živá hudba, zvuky, ruchy a verše.

 

14:00
Soubor Lumíci
Maurice Sendaka:  Tam, kde žijí divočiny
Podle knížky Maurice Sendaka vznikl příběh o zlobení, který hrají loutky a také herci. Při této pohádce si zazlobí všichni, pokud budou chtít a taky si spolu zazpíváme. Tam kde žijí divočiny, tam jsme všichni už jednou byli, někdo z nás tam skoro bydlí, někdo jenom někdy…
Režie: Marka Míková
Hrají: Marka Míková a Hana Řepová a taky Kryštof Míka

 

22.3.2007

Divadlo v Celetné
Praha 1, Celetná 17
222 326 843, e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:30
Naivní divadlo
Ladislav Dvorský – Jan Schmid : Tajný lodní deník
Čtveřice dětí vyplouvá na fantazijní plavbu napříč oceánem.
Pozor! Číst úplně potichu! My: Martin Večerka, krycím jménem Marty, a Čestmír Klas, zvaný Čen, Barbora Titánie Rejhoňová a Emil Trtílek, neboli Kambala, jsme se rozhodli psát tento tajný lodní deník a za tím účelem jsme se rozhodli podniknout tajnou mořskou výpravu, což potvrzujeme právě vykonanou tajnou zkouškou píchnutím se špendlíkem do palce.

 

 

18:00 a 20:00 Divadlo Alfa
T. Dvořák – I. Nesveda – P. Vašíček : Tři mušketýři 
Maňásková groteska podle stejnojmenného románu Alexandra Dumase.
Tři mušketýři v tradiční anketě DIVADELNÍCH NOVIN, v níž spolu soupeří všechny divadelní druhy od opery po loutkové divadlo, získali pomyslný titul Inscenace roku 2006 !

 

 

Dovolte mi u příležitosti oslavy Světového dne divadla pro děti a mládež ASSITEJ v roce 2007 pozdravit všechny lidi na celém světě, kteří se zasloužili o to, že pochodeň divadla pro děti a mládež stále hoří. Oslavujeme práci tisíce umělců, kteří se vědomě rozhodli věnovat svůj život zájmům dětí a mládeže našeho světa, a to i v situacích, kdy dospělí diváci by mohli být ekonomicky zajímavější. Je nepopiratelným faktem, že za 42 let své existence poskytla rodina ASSITEJ ve více než 80 zemích všech kontinentů mladým generacím příležitost učinit správná rozhodnutí, uvědomit si sociální otázky ovlivňující jejich život, vybudovat si sebevědomí a sebedůvěru a získat možnost vyjádřit svůj názor či projevit svůj umělecký talent ve svých vlastních představeních. Kouzlo divadla, tak jak ho známe, dává našim dětem a mladým lidem možnost snít o světě, který by si přáli, a na chvíli zapomenout na strasti skutečného světa, ve kterém žijí. S potěšením kvitujeme, že pro mladé lidi je tady vždy ASSITEJ.

U příležitosti oslavy Světového dne divadla pro děti a mládež ASSITEJ mi však dovolte i malé zamyšlení nad miliony dětí a mladých lidí, jejichž životní situace jim nedovoluje potěšit se divadelním představením nebo mít možnost vyjádřit svou kreativitu. Pomysleme na děti a mladé lidi příliš chudé na to, aby si mohli dovolit jít na divadelní představení, a nemilované světem dospělých, protože jejich rodina na ně nemá čas. Připomeňme si děti a mladé lidi postižené v různých částech světa ozbrojenými konflikty, kteří jsou na útěku, aby si zachránili život, žijí v uprchlických táborech nebo jim strach nedovoluje vycházet z domova. A co miliony mladých, kteří propadli drogám natolik, že si vůbec neuvědomují, co se děje ve světě kolem nich včetně divadla? Je mnoho těch, kteří jsou vystavení nejrůznějším formám zneužívání často i členy své vlastní rodiny a cítí se ztraceni a bezcenní. A co miliony dětí a mladých lidí žijící na ulici prostě proto, že svět se o ně přestal starat a prochází kolem nich, jakoby tyto děti na ulici nebyly nic víc než pouhé pouliční svítilny. Nezapomínejme na miliony dětí a mladých lidí, kteří osiřeli v důsledku války či pandemie HIV/AIDS běsnící v mnoha částech světa.

Věnujme jakožto tvůrci divadla pro děti a mládež čas dětem, které se do těchto nesnází dostaly bez svého zavinění. Nezařazujme se mezi ty, co se tváří, že děti a mládež v těžkých životních situacích neexistují. Ať je nám kritická situace těchto dětí a mládeže pobídkou k novým formám tvorby, která by oslovila tuto vesměs nezasaženou mladou generaci a dala jí naději na lepší život pro ni a lepší svět pro generace budoucí.

Ať všechny řeky tvůrčích sil směřují k naplnění Světového dne divadla pro děti a mládež ASSITEJ radostí a inspirací pro lepší zítřky.

Prof. Penina Mlama

 

profesorka performančního umění, University of Dar es Salaam, Tanzanie,
autorka her, zakladatelka modelu TUSEME pro posílení postavení mládeže pomocí divadla
a současná výkonná ředitelka vzdělávacího fóra Forum for African Women Educationalists,
bývalá členka Mezinárodního výkonného výboru ASSITEJ.
vydáno: 16.2.2007 15:16