Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Jubilejní ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež 

Antonín Šimůnek 

Divadlo pro malé a mladé diváky stojí stejně jako kultura pro děti a mládež vůbec víceméně na okraji odborného i veřejného zájmu. Chybí snaha kritiků, pedagogů nebo rodičů rozlišovat poctivé umění od rutiny v lepším případě a diletantismu nebo kýče v případě horším. Mladého diváka tak dobrá divadla obtížně přivádějí na svá představení, zatímco komerční produkce mohou mít nabito. Ukázat výběr kvalitních inscenací pro děti a mládež a přivést na ně zejména školní skupiny se každoročně snaží přehlídka Českého střediska Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ). Její desátý ročník proběhl na konci března a navštívilo ho skoro 3000 diváků.

České středisko ASSITEJ, které je součástí Institutu umění – Divadelního ústavu, pořádá přehlídku na Světový den divadla pro děti a mládež – 20. března. Většina představení se odehrává v Divadle v Celetné. Školní skupiny mají vstup zdarma, rodiče s dětmi platí jen 30 korun. Specifikem přehlídky je, že na ní nevystupují jen profesionálové (byť tvoří většinu), ale i divadla amatérská a často také dětské a středoškolské soubory. Festival myslí na diváky od nejmladších až po ty středoškolské. Široká bývá i paleta žánrů a podob divadla: činohra, loutkové divadlo, hudební divadlo, tanec, pantomima, klaunerie…

Letošní jubilejní ročník pojal ASSITEJ o něco velkolepěji: přehlídka trvala pět dní, vystoupilo na ní 23 souborů a hrálo se na šesti scénách. Co do počtu představení a návštěvníků je to ročník rekordní.

V rámci přehlídky udělují organizátoři také Cenu Českého střediska ASSITEJ, která odměňuje výjimečný umělecký počin nebo významnou osobnost v oblasti divadla pro děti a mládež. Letos ji dostal spisovatel Pavel Šrut za své knihy pro děti, které se často stávají předlohami pro divadelní inscenace. V minulých ročnících ASSITEJ ocenil třeba všestranného umělce Petra Nikla, divadelníka a muzikanta z divadla DRAK Jiřího Vyšohlída, nebo herečku, režisérku a divadelní pedagožku Hanu Frankovou.

Každý rok se na přehlídce objeví několik představení, která patří k tomu nejlepšímu, co v českém divadle pro mladé diváky vzniká. K takovým inscenacím patří třeba Bártndžus plzeňského Divadla Alfa nebo Já, Holden karlovarského Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy. Kvalitu letos také reprezentovala například opera dell`arte Divadla nad Labem Tržiště plné kejklířů, loutková pohádková směsice Za každým rohem Jeskyňka trutnovských Čmukařů, Holá pohádka souboru Babinec ze základní umělecké školy v Uherském Hradišti a Osmý John a Krvavý koleno skupiny ze základní školy v Bechyni.

Ačkoli se organizátoři přehlídky každoročně snaží nabízet pouze kvalitní inscenace, občas se mezi představení vloudí takové, které spíš ukazuje, jaké by dobré divadlo pro děti být nemělo. Letos bylo takovým „černým Petrem“ agresivně podbízivé představení Jen počkej, zajíci! divadla Polárka.

Celkem se na desátém ročníku Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež objevilo čtyřiadvacet představení. Ačkoli mezi nimi byla i špetka těch, které bychom k tomu nejlepšímu počítat nemohli, festival ukázal řadu zajímavých a kvalitních inscenací a mezi nimi i několik vynikajících uměleckých počinů. Ukazuje také šířku žánrů a typů divadla, které se malému a mladému divákovi nabízejí.

Tím, že jsou představení zdarma otevřená školním kolektivům, jsou pro školy atraktivní. Dětem tak umožňují dostat se na dobré divadlo a školy mají možnost zorientovat se v nabídce divadel a napříště si v ní vybírat ta představení, které skutečně stojí za to, aby je žáci viděli.

Doufejme, že se festivalu bude v budoucnu dařit vzbudit o divadlo pro děti a mládež větší odborný i veřejný zájem. Pozoruhodných inscenací pro malé a mladé vzniká, jak už festival deset let ukazuje, docela dost. Jde o to, aby k nim našli cestu diváci. A přehlídka ASSITEJ jim v tom dobře pomáhá.

Holden divided 

Ivo Kristián Kubák 

Bezmála padesát let starý román nedávno zesnulého amerického spisovatele J. D. Salingera Kdo chytá v žitě se stal předlohou pro karlovarské Studio Divadla Dagmar. Příběh Holdena Caufielda, který opouští přípravku v Pencey a putuje předvánočním New Yorkem domů za rodinou, zpracovala herečka, režisérka a vedoucí souboru Hana Franková do podoby, v které se jí povedlo zachovat ich-formu vyprávění, autorův černý humor, a především příběh poznání a sebeuvědomění hlavního hrdiny. Salinger svoji knihu napěchoval situacemi, v kterých se Holden setkává s obrovskou plejádou rozličných figur, z nichž Hana Franková vybrala dvanáct různých postav a spravedlivě je rozdělila mezi čtyři herce. V celkové kompozici pak těchto dvanáct postav projde asi půltuctem situací, v nichž si každý z herců alespoň jednou zahraje Holdena.

Stavba šedesátiminutové inscenace je poměrně jednoduchá: nejprve se nám všichni čtyři protagonisté v čepici představí jako „čtyřdílný“ Holden Caufield a obyčejným epickým vyprávěním nás uvedou do děje. V konkrétní situaci už si nechává čepici pouze ten, který představuje Holdena, zatímco ostatní mu sekundují ve vedlejších rolích. Potom se fragmentární Caufield opět spojuje, aby čtveřice vyprávěla děj, který následuje, a dovedla ho k další situaci, ve které jednotliví herci opět vstoupí do postav, aby ji rozehráli. Jakkoli může z popisu působit takto strukturovaný tvar rozrušeně, skutečnost taková není: díky zcizovacím mezihrám nabývají reálné situace na opravdovosti a účinu, i když se ve skutečnosti odehrávají jen na dvou židlích, které simulují newyorské taxi.

Škála použitých jevištních prostředků není rozsáhlá, ale o to efektnější: čtyři židle (které, jak už bylo předesláno, slouží převážně k naznačení a vymezení scény) a několik jednoduchých rekvizit, spíše však překvapivých kostýmů a převleků, které svojí atributickou povahou pomáhají hercům k proměnám a usnadňují ztvárňování téměř až groteskních postaviček.

Hereckými dovednostmi čtveřice nevládne profesionálně, ale je znát dlouhodobá a citlivá práce v souboru, souhra s ostatními, a především jasné vedení znalé možností aktérů. Snadno se pak dá odhlédnout od občas nemotivovaného jednání a nepřesné artikulace (mluvy i akcí). Celek totiž ani tyto drobné divadelní anakoluty nenarušují. Spíše naopak mu jsou k dobru: Tam, kde není možno používat rekvizitu, herci použijí její pantomimické vyjádření. Kde se může uplatnit um v hraní na hudební nástroj, užijí nástroj (harmonika, kytara). Když je v mezihře potřeba přestavět scénu nebo převléknout se do kostýmu, roli vypravěče přebírá ta část Holdena, která je již připravena.

I když největší překvapení přichází – tak jak má – na závěr a nejen ve formě dějové pointy, je karlovarský Já, Holden jednou z nejpozoruhodnějších a nejkompaktnějších inscenací, které na poli poloamatérského a poloprofesionálního divadla můžeme potkat. Ne nadarmo se s ním Studio Divadlo Dagmar účastnilo 79. národní přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov 2009. Je jen škoda, že pražské festivalové publikum už nemohlo dát ostentativněji najevo, že nejen Salinger, ale i veškeré divadlo jsou pro ně mrtvi. Však se ještě uvidí, kdo z koho!

Já, Holden
Divadlo Dagmar Karlovy Vary, komorní scéna „U“ Střední odborné školy pedagogické, gymnázia a vyšší odborné školy Karlovy Vary
Na motivy románu Jeroma Davida Salingera v překladu Luby a Rudolfa Pellarových
Scénář a režie: Hana Franková
Dramaturgická spolupráce: studenti čtvrtého ročníku pedagogického lycea, specializace dramatická výchova SOŠPg
Pohybová spolupráce: Jan Hnilička
Hudba: Jiří Švec a skupina Holden
Hrají: Tomáš Havlínek, František Hnilička, Tomáš Müller, Jiří Švec, Ivana Chrustová nebo Hana Šebestová.
Premiéra: 29. 3. 2009
Psáno z představení 22. 3. 2010 v Divadle DISK 

Jirka létá na sto způsobů

Anna Hrnečková 

Bílým tunelem projdou rovně jen ti nejmenší. Větší musí v předklonu, dospělí po kolenou. Na konci tunelu se rázem z jarní Prahy ocitneme v docela jiném světě. V zemi sněhu, v horách. Ze všech stran nás obklopují bílé kopce z vypnutého plátna, jejichž vrcholky se lesknou barevnými třpytkami. Před sebou vidíme vybavení prosté venkovské chaloupky a nad ním kulisu oné chaloupky viděné zvenčí, zasazené mezi horami a stromy.

Takové je dějiště pohádky o slavném skokanu na lyžích Jiřím Raškovi, prvním českém olympijském vítězi ve svém disciplíně. Už Ota Pavel, podle jehož knížky inscenace vznikla, označuje příběh jako pohádku a velmi důmyslně v něm kombinuje fakta a odkazy ke své současnosti s pohádkovými motivy.

Dramatizace Tomáše Syrovátky potlačuje životopisné detaily a ještě více se přiklání k pohádce. Koncentruje děj a ponechává v něm jen několik ústředních postav. Chlapci zbyl jeden trenér, jedna kouzelná tetička a jediný soupeř – Norský lyžař Björn Wirkola. Pohádkové ražení dokreslují tři ráčkující havrani, kteří provázejí Jirku na cestě životem. Oni mu dají do vínku „starou rosignolku“, najdou mu trenéra a neopouštějí ho na českých svazích, v Norsku ani v Grenoblu.

Pohádka o hloupém Honzovi, který se vydá do světa, aby tam poznal svou cenu, je bezesporu velmi dobrým dramaturgickým a dramatizátorským řešením. Jediné, co zde snad lze postrádat, je konflikt – cíl a překážky na cestě k jeho dosažení. Jirka dobře artikuluje své důvody naučit se „létat“. Méně zřetelná už je jeho motivace dále vítězit. Jako by přesně nevěděl, po čem vlastně touží a proč. Proto asi také působí trochu rozpačitě závěr inscenace. I přes Jirkovo pohádkové vítězství nám přeci jen něco chybí k opravdové radosti ze šťastného konce.

Čeho se však dramatizace rozhodně nevzdává, ba naopak to s požitkem rozvíjí, jsou motivy z Jirkovy současnosti. Stejně jako v předloze jsou tu důsledně jmenovány značky českých výrobků, paroduje se sportovní televizní vysílání, moderátor Moravec s mikrofonem čeká na rozhovor a animovaný Pan Vajíčko na sáňkách ohlašuje reklamu. Jirka má boty Botas a skákat ho učí „skokan v teplákách“ na můstku z PVC. Vzhledem k tomu, že je tu důsledně odkazováno k období 60. let 20. století, inscenace získává výraznou „retro“ atmosféru.

Každá scéna je uzavřeným výstupem s odlišným inscenačním klíčem i náladou. Jsou tu scény snové, bláznivě veselé i zábavně naučné. Hlavní hrdina je nám postupně představen v mnoha podobách: jako plošná loutka, manekýn, maňásek, projekce na plátně, stínová silueta i živý člověk. Každá z podob má svůj smysl. Dovoluje nám vidět lyžaře překonávajícího ve svém letu všechny přírodní zákony i živého chlapce v dojemném dialogu se starou tetou.

Zásadní pro charakter výstupů je hudba Ivana Achera. Ta se nijak neleká křehkého žánru pohádky ani dětského publika a chová se svérázně a razantně. V momentě zahájení norských závodů je až metalově brutální. Nikdy však zároveň nepostrádá nadsázku, která je celé inscenaci vlastní.

Humor situační nezaostává za slovním. Nápad následuje za nápadem. Co na tom, že některé momenty nejsou technicky dokonalé. Co na tom, že jsme všechny ty „gagy“ už někdy někde viděli – díky hravosti inscenátorů a radosti aktérů fungují jako nové. Jirka skáče a padá na sto způsobů, jeden z havranů se zapomíná, kde může, a norský sob elegantně jezdí na lyžích. A tak nakonec, ať přišel divák vzpřímen, v předklonu, či po kolenou, odchází stejnou cestou přinejmenším potěšen.

Pohádka o Raškovi
Naivní divadlo Liberec
Předloha: Ota Pavel
Scénář: Tomáš Syrovátka
Režie: Martin Tichý
Výprava: Renáta Pavlíčková Hudba: Ivan Achej
Hrají: Miroslava Bělohlávková, Helena Fantlová, Filip Homola, Marek Sýkora, Ondřej Švec
Premiéra: 12. 12. 2008
Psáno z představení 22. 3. 2010 v Divadle DISK 

Burtonova nevesta?

Eva Kyselová 

Diváci častokrát nedokážu vnímať divadelné spracovanie filmovej predlohy v odlišných intenciách ako film, neustále podvedome dochádza k porovnávaniu a podliehaniu dojmom z videného na plátne, čo im bráni uchopiť dané dielo v jeho osobitej divadelnej realite. Je šťastím, že režisérka Petra Tejnorová si nevybrala túto cestu a svoju fascináciu režisérom Burtonom bola schopná pretaviť do autorskej inscenácie Bártndžus.

Využila osobnosť a dielo Tima Burtona ako zdroj inšpirácie a na základe podrobnej znalosti reálií a filmografie napísala vlastný scenár, ktorého ťažiskom je príbeh o chlapcovi Timovi Bártnovi, outsiderovi, ktorému jedného dňa jeho čudáckosť prinesie zaslúženú slávu a zadosťučinenie.

Režijno-dramaturgická koncepcia je postavená na cyklickom divadelnom tvare, kde sa refrénovite striedajú a opakujú konkrétne repliky či výstupy (telefonáty z filmového štúdia, Timova cesta do štúdia, hovory s otcom), čím dochádza k prechodu z jedného dejstva do druhého. Obrazy minulosti a spomienky z detstva sa prelínajú s realitou, prítomnosťou, v ktorej zasa retrospektívne dochádza k návratom do konkrétnych životných etáp, dialógov alebo zážitkov. Nie je presne určená hranica medzi civilnými dialógmi či situáciami a fantasknými predstavami, alúziami malého chlapca, ktoré odkazujú k jednotlivým viac či menej známym Burtonovým filmom.

Tieto dve roviny sú v symbióze, jedna na druhú nadväzujú, pričom tvoria kontinuálny celok. Ako inak by bolo možné interpretovať poetiku Tima Burtona ak nie prelínaním reality a sveta fantázie, tak ako sa to deje v jeho filmoch? A ako inak by bolo potom možné jeho osobnosť a dielo pochopiť?

Tejnorová však nezostala vo vrstve povrchného obdivu a v divadelnom prepise Burtonových filmov ale na základe životnej a umeleckej púte režiséra dokázala nastoliť viacero zaujímavých tém. Jasne čitateľnou je problematika narušených rodinných väzieb a otcovsko-synovského vzťahu, ktorý Burtona celý život prenasledoval a bol i jedným zo zásadných vplyvov pri formovaní jeho umeleckej osobnosti. Postava otca je v istom zmysle Timovým alter egom ale súčasne i súperom.

Timova inakosť a čudáckosť, vyčlenenie individuálneho a jedinečného sveta jednotlivca, ktorý nepozná konvenčné hranice myslenia ale ide ďaleko za ne, je na príklade postavy Bártna obhajobou svojského a solitérskeho postoja k životu, ktorý by sa nemal vnímať negatívne. Ak Tim sedí na jablkovom koláči a hryzie do stoličky, nemali by sme premýšľať nad tým, prečo by to tak malo byť ale skôr si položiť otázku, prečo by to tak byť nemohlo?!

Fantasknosť a ireálnosť sa odrážajú aj v scénografii. Kovová konštrukcia v strede javiska, pripomínajúca lešenie s rebríkmi po oboch stranách je hracím priestorom takmer každou svojou časťou, pričom symbolickú úlohu zohráva veľká kovová obruč zavesená v strede, priestor pre Timove fantázie a jeho imaginárne postavičky. Obrie bábky či manekýni – ľudské kostry sú „logickou“ súčasťou inscenácie a podporujú súhru rozprávkových a hororových motívov. Otáznym však zostáva, nakoľko je projekcia animácií podstatná, keďže obrazy na plátne len dublujú herecký prejav a nemajú inú ako estetickú funkciu.

Kostýmová výtvarníčka Marie Černíková vychádza z koncepcie spojenia reality a fantázie, kombinuje neskombinovateľné materiály, farby a štýly, čo v konečnom dôsledku zapadá do režijnej interpretácie. Hudba miestami nadobúda až vizuálny charakter, dokáže evokovať obrazy, o ktorých sa spieva v piesňach. Je logické, že inšpirácia v temných melódiách je najjednoduchšou a najistejšou cestou, v tomto prípade však ide o zmes rôznych hudobných štýlov, ktoré fungujú ako podporná súčasť ale i autonómna zložka, s originálnymi textami, ktoré cez herecký prejav naberajú na obsahu a výpovedi.

Režisérka načrtla panoptikum divných figúrok, postavičiek a „bytostí“, ktoré svojou podobou alebo konaním odkazujú k niektorým Burtonovým filmom a divák je na základe toho schopný odhadnúť danú dramatickú situáciu, jej základnú myšlienku alebo tému. Nejde až do absolútneho absurdna a nekopíruje nič doslovne. Je vidno zásadná inšpirácia, ktorá ale smeruje k vlastnému divadelnému videniu a poetike a tá je presne podľa názvu namiešaná z Burtonovej tvorby. Ale nielen z nej.

Herci a herečky na vysokej profesionálnej úrovni zvládli náročné choreografické, spevácke, činoherné a bábkoherecké party, ľahko prechádzali z civilnej polohy do postáv nereálnych figúrok a boli schopní a schopné na malom časovom a hracom priestore diferencovať súčasne niekoľko postáv. Antonín Procházka ml. ako jediný hrá len jednu postavu – Tima Bártna. Fyzicky náročné časti je schopný odohrať s požadovaným výrazom detsky naivného a neškodného chlapca, ktorý sa mieša so zrelou odhodlanosťou dosiahnuť vytýčený cieľ. Jeho azda najjednoduchší a najprirodzenejší zjav kontrastuje s divokými podobami ostatných postáv.

Bártndžus je neidentifikovateľnou zmesou filmovej poetiky a divadelnej vízie dvoch výrazných umeleckých osobností – Tima Burtona a Petry Tejnorovej. Inscenácia ale (nechtiac?) spadá pod elitárske divadlo, ktoré je určené len oboznámenému a uvedomelému publiku. V opačnom prípade je pre neskúseného filmového diváka len veľmi ťažko viditeľný jej zmysel a hodnota bez nadväznosti na filmové inšpirácie.

Bártndžus
Divadlo Alfa, Plzeň
Dramaturgie: Pavel Vašíček
Scenář a režie: Petra Tejnorová j. h.
Scénografie: Jiří Nachlinger
Kostýmy: Marie Černíková
Hudba: Jaro Cossiga j. h.
Hrají: Antonín Procházka ml., Blanka Josephová Luňáková, Milena Jelínková, Martin Bartůšek, Petr Borovský, Tomáš Suku
Premiéra: 5. 6. 2008
Psáno z představení 23. 3. 2010 v Divadle v Celetné 

Jen počkej zajíci! Nebo diváku?

Markéta Nečasová a Hana Stonová Prančlová 

Čekali jsme, jaké uvidíme představení. Očekávali jsme, že nám inscenátoři z divadla Polárka svým originálním jevištním zpracováním ukážou, co našli v oblíbených příbězích o Vlku a Zajíci tak zajímavého, že o tom chtějí hrát divadlo. Čím déle jsme seděli v hledišti Divadla v Celetné, tím více jsme mysleli na jedno slovo – PROČ? Proč inscenovat animovaný film jako divadlo? A proč tenhle? Protože se to bude dětem líbit?

Inscenátoři kladou důraz především na vizuální, hudební a pohybově hereckou složku. Scénografie inscenace využívá jednoduchých a v zásadě funkčních principů. Herci svou akcí pomocí několika dveří vytvoří na jevišti dojem celé budovy, prostor lodi určí jednoduše schody a kormidlem atd. Kostýmy oproti scénografii působí daleko popisněji. Jsou navíc věrně přejaty z animované filmové předlohy. Výtvarná stylizace tak vyznívá lacině prvoplánově – jasně barevné kostýmy, ouška a ocásky.

Zpočátku se zdála být osvěžujícím prvkem živá hudba. „Undergroundová“ nástroji pestře obsazená kapela hraje chytlavé melodie přímo na jevišti a dokresluje akce herců. Ovšem po několika prvních skladbách už je divák přesycen. Hudba se z reproduktorů valí příliš hlasitě a brzo přijde další zklamání. Všechny písně jsou přejaty z filmu, a tak znalce animovaného Vlka a Zajíce nemohou překvapit.

Inscenaci tvoří sled jednotlivých situací směřujících k jednoduchým pointám. Ve spojení s hudbou, působí téměř jako jakýsi zvířecí kabaret. Skeče s tématem „honem na Zajíce“, tvoří variace téhož v různorodých prostředích. Herci, evidentně dobře pohybově vybavení, akce vyhrají téměř beze slov, používají jich jen pár ve svojštině, češtině i ruštině (tato kombinace ovšem působí trochu zmatečně). Gagy se realizují převážně v pohybové rovině, ale i tady cosi neklape. Často jim chybí lehkost a nadsázka animovaného filmu…

Je jistě výzva hledat adekvátní způsob, jak na jeviště převést stylizaci, kouzlo a absurditu animace. Vlk může ve filmu cokoliv, létat, padat, hořet, topit se, Slonice může mít psa na vodítku a nebude nám to připadat trapné. Ovšem totéž v „člověčím“ provedení, nebo lépe řečeno v provedení divadla Polárka, trapné je.

Na jevišti se před našima očima odehrálo několik dílů animovaného filmu v téměř nezměněné, doslovné podobě. Znovu a znovu se připomínala otázka – PROČ? Proč je v představení vymazán jakýkoli autorský vklad a jde jen o „dělání filmu v divadle“? Proč se marně ptáme, co nám chce inscenace sdělit? Proč nejsme překvapeni ničím – snad kromě nedostatku vkusu a míry? Proč jsme takovým násilím – zvuky, barvami – nuceni k pozornosti? Proč bychom měli kvůli „tomuhle“ vůbec chodit do divadla? A proč ne? Děti se přece smály. Smály se, ale z nějakého důvodu nám to jako měřítko kvality divadla pro děti nestačí.

Přednost inscenace Jen počkej, zajíci! spočívá v tom, že v nás probouzí otázku, jaké má vlastně dobré divadlo pro děti být. Jde o svébytný druh umění, ne třeba o nedokonalou napodobeninou kina. Rádi bychom se spolu s dětmi v divadle divili a nechali se překvapovat. Chceme být příjemci sdělení – ne konzumenti levné zábavy (a už vůbec ne v pozici husy na výkrmu, do které zábavu někdo tlačí).

Netvrdíme, že divadlo pro děti nemá být zábavné. Nechceme mu ani upřít právo být občas „jenom“ zábavné. Ale mělo by nabízet zábavu, která je smíchu hodna, ne takovou, která si ho vynucuje. A pokud si inscenátoři mysleli, že dětem laciná zábava stačí, pak ať jen počkají, jaký divák jim přijde za nějakých patnáct let do divadla.

Jen počkej, zajíci!
Polárka, Brno
Scénář: Bronislava Krchňáková, Hana Mikolášková
Režie: Hana Mikolášková
Premiéra: 11. 10. 2008
Psáno z představení 23. 3. 2010 v Divadle v Celetné 

Kterak Krvavý koleno potrestalo maminčina mazánka

Antonín Šimůnek 

Jak budu reagovat zhruba desetiletí diváci na představení stejně starých dětí ze základní školy? Bude je vůbec zajímat inscenace, která využívá nejjednodušší jevištní prostředky a která, přes všechny svoje kvality, má tu a tam nějakou tu mouchu? Při pohledu na publikum, které nijak nešetřilo protagonisty předešlého představení, jsem měl o dětské aktéry i o osud jejich kusu docela starost. Nicméně, školní publikum představení svůj vrtkavý zájem věnovalo a podle všeho bylo nakonec navýsost spokojené.

Osmý John a Krvavý koleno je dramatizací stejnojmenné pohádky z knížky Pavla Šruta Prcek Tom a Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky. Kratičký a jednoduchý příběh, připomíná trochu exemplum a trochu anekdotu. Dějové motivy stojí na non-sensovém principu absurdní logiky. Osmý John se zlovolně pouští do všeho, před čím varují různé pověry, a s potěšením sleduje, jak se předzvěsti naplňují. Nakonec ale na jednu z pověr doplatí – přijde si pro něho Krvavý koleno a doslovně na něm realizuje jedno známé metaforické pojmenování – udělá z něj „mastnej flek“.

Exemplum o Osmém Johnovi inscenace uvádí a uzavírá kramářskou písní se silným mravním apelem – jak si ostatně žánr vyžaduje. Jasně se tak dává najevo, že půjde o zábavnou hru viděnou s nadhledem. Jednoduchý příběh, který je vlastně jen minimálně rozvinutou zápletkou, se odehrává v rodině Osmého Johna. Vystupuje v něm jeho sedm sester, maminka a v závěru také Krvavý koleno. Scénografii tvoří látky zavěšené na prádelní šňůře, která je natažená přes jeviště. Látky slouží i jako plátno pro stínohru nebo jako paraván, nad nímž se odehrávají maňáskové scény, ve kterých ponožky představují ptáčky nebo žáby.

Leitmotiv a refrén, který je zároveň předzvěstí Johnovy katastrofy, tvoří hra na Krvavý koleno. Přináší do inscenace gradaci a jakýsi komický prvek osudovosti. Vzbuzuje také očekávání, jak asi bude ono Krvavý koleno, které se jistě už brzy objeví, vypadat. V jeho roli nakonec přichází roztomilá holčička, která je o několik let mladší než ostatní děti, a z Johna udělá „mastnej flek“. Ten nakonec celá pořádkumilovná rodina vesele drhne rejžáky…

Inscenace je skutečně velmi dobře vystavěná. Základ tvoří dobrá volba předlohy a zdařilá dramatizace. Aktéři velmi dobře spolupracují a hrají s patrným potěšením. Ačkoli je tu a tam něco nedohrané nebo jeden z protagonistů na chvíli vypadne ze situace, výsledný divadelní tvar báječně funguje.

A čím dokázalo představení zaujmout tak náročné publikum jako jsou školní třídy dětí okolo deseti let? Patrně stejnými prvky, kterými si získalo samotné aktéry: tah mu dává leitmotiv hry na Krvavý koleno, zábavný a hravý tón nadsázka a non-sensová „logika“, podstatné a pro děti atraktivní téma nese potrestaný mazánek John, veškeré motivy zdařile navozují dobře známý dětský svět… Odtud patrně pramení zaujetí a potěšení ze hry, které vládne na jevišti – a které snadno přeskočí i do hlediště.

Osmý John a Krvavý koleno
ZŠ Školní, Bechyně
Předloha: Pavel Šrut, Osmý John a Krvavý koleno (Prcek Tom a Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky)
Dramatizace, režie, výprava a hudba: František Oplatek
Premiéra: 3. 4. 2009
Psáno z představení 24. 3. 2010 v Divadle v Celetné

Světový den divadla pro děti a mládež (20. březen) jsme oslavili jubilejním 10. ročníkem Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež.

Přehlídka se konala ve dnech 20.-24.3.2010 v prostorách Divadla v Celetné, Divadla DISK, Divadla v Dlouhé, Divadla Minor, Divadla Radar, KD Mlejn a KC Zahrada.

Hlavním pořadatelem byl Institut umění – Divadelní ústav / České středisko ASSITEJ a Sdružení pro tvořivou dramatiku, spolupořadatelem bylo Divadlo v Celetné a KD Mlejn.

Partneři přehlídky:  Divadlo DISK, Divadlo v Dlouhé, Divadlo Minor a KC Zahrada.

Přehlídka se uskutečnila s podporou hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR a Francouzského institutu Praha.

Protože se jednalo o jubilejní 10. ročník, rozhodli jsem se zorganizovat přehlídku poněkud větší, než bývá naším zvykem, a ta tak svým počtem představení (28), počtem vystupujících souborů (23) a návštěvníků (bezmála 3 000) – překonala všechny své dosavadní rekordy.

V rámci přehlídky se představily soubory: Cirkus Sacra, Baba Yaga, Divadlo Líšeň, Malé Vinohradské divadlo, Ty-já-tr/Načerno, Loutky bez hranic, Vyrob si své letadýlko, Kašpar, Studio Divadla Dagmar, Naivní divadlo Liberec, LDO ZUŠ Strakonice, ZUŠ Jindřichův Hradec, ZUŠ Uherské Hradiště (Babinec), Divadlo ALFA Plzeň, Divadlo Polárka  z Brna, Listování, ZŠ Školní z Bechyně, Čmukaři, Divadlo nad Labem, Bilbo compagnie a studenti KALD DAMU.

Prvním zahraničním hostem v historii přehlídky byl francouzský sobor Compagnie José Manuel Cano Lopez, jehož divadelní snění Mama Luna – Mama Noche bylo uvedeno ve spolupráci s Francouzským institutem a 9. ročníkem festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.

Jestliže jste naši přehlídku navštívili, jistě potvrdíte, že představení se velmi povedla, měla vřelý ohlas a spokojené a pobavené diváky. Je velmi těžké vybrat mezi nimi ta, která nás potěšila úplně nejvíce.. Přesto si dovolíme uvést a vyzdvihnout alespoň několik z nich. Především krásnou a veselou i dojemnou Pohádku o Raškovi,   za kterou patří náš velký dík Naivnímu divadlu, dále blahopřejeme k úspěchu Divadlu ALFA a jejich Bártdžusovi, Studiu Divadla Dagmar za povedený přepis J.D.Salingera, děkujeme a gratulujeme Lukáši Hejlíkovi a Alanu Novotnému za Kvaka a Žbluňka. Všem školním souborům a jejich vedoucím (J. Lhotské,  Z. Jirsové, O. Strašákové a F. Oplatkovi) děkujeme za krásné zážitky a přejeme hodně dalších úspěšných výprav do světa divadla. Samozřejmě tleskáme a děkujeme i Bilbovi, studentům DAMU, Aničce Duchaňové, Čmukařům, Kašparu, Ty-já-tru … , zkrátka děkujeme všem zúčastněným souborům, že přehlídka proběhla úspěšně a ke spokojenosti diváků i pořadatelů.

Velkou radost nám na závěr přehlídky udělal pan Pavel Šrut, který vyslyšel naše pozvání a osobně si přišel převzít Cenu ASSITEJ 2010. Byla mu předána ve středu 24.3.2010 před představením souboru ZŠ Školní z Bechyně „Osmý John a Krvavý koleno“, jež je dramatizací stejnojmenné pohádky ze Šrutovy knihy Prcek Tom a Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky.

Keramická cena pro laureáta, kterou vytvořily děti z výtvarného kroužku ZŠ Donovalská pod vedením paní učitelky Ludmily Vadlejchové, má podobu Šrutovy literární postavičky Lichožrouta – záhadného tvora, který žere ponožky a z párů dělá licháče.

Pavel Šrut 
(Narozen 3.4.1940 v Praze).

Český básník, překladatel, fejetonista, autor knih pro děti a písňových textů. V letech 1962 – 1967 studoval anglistiku a hispanistiku na Filosofické fakultě UK.
Byl redaktorem nakladatelstvíl Naše vojsko (1968 – 1971); v letech 1971 – 1997 byl ve svobodném povolání.
Posléze působil v rozhlasové stanici Vltava. Jeho první báseň vyšla roku 1960 v časopise Kulturní tvorba.
Dále publikoval například v Hostu do domu, Literárních novinách, Plameni, Sešitech pro mladou literaturu a Tváři.
I Šrutova tvorba vycházela během normalizace pouze v samizdatu.
Jeho texty zhudebnili Petr Skoumal, 5P, Framus Five, C&K Vocal, a Etc….
Psal verše do časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška a do leporel.
Dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY: roku 1992 za knihu Kočičí král (Na motivy anglických, irských, skotských a velšských pohádek) a znovu roku 2006
za knihu Verunka a kokosový dědek.
Některé texty pro děti publikoval i pod pseudonymem Petr Karmín.
Obdržel i ocenění v soutěži dětských knih Zlatá stuha v letech 2004 a 2005 a čtyři nominace na Magnesii Literu (2004, 2005, 2007, 2009). Poslední nominaci proměnil.

Pro děti (výběr) • Generál Ivanka (1965)
• Petrklíče a Petrklinky (1966)
• Verše pro tajnou chvilku (editor, spolu s Antonínem Brouskem)
• Kočka v houslích (1969)
• Motýlek do tanečních (1969)
• Zlatý pecen (1977)
• Zlatá přadlena (1977) – tato i předchozí jsou adaptacemi slovanských pohádek
• Jak šel Matěj k obrům pro perník (1979)
• Jak se z Anči nestala andulka (1980) • Slon a jeho strýček (1980)
• O stříbrné růži (1981)
• Janek a kouzelná fazole (1982)
• Hlemýžď Čilišnek (1983)
• Pohádky doktora Vašátky (1985)
• Tři medvědi a zlá babka (1986)
• Pohádky kočky Míny (1987)
• Richard – sloní srdce a myška Mája (1988)
• Kočičí král (1989)
• Dva lelci ve skříni o Karlíkovi nemluvě (1990)
• Prcek Tom a dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky (1993)
• Otíkova čítanka (1994)
• Kde zvedají nožku psi aneb v Pantáticích na návsi (1995)
• Obr jménem drobeček (1997)
•  Petr Pan (1997) – převyprávění klasické knihy J. M. Barrieho
• Život Brouka (1999)
• Hlemýžď Čilišnek (1983)
• Pavouček Pája (2001)
• Veliký tůdle (2003)
• Velká kniha českých pohádek (2003)
• Verunka a kokosový dědek (2004)
• Příšerky a příšeři (2005)
• Pohádky brášky Králíka (2007)
• Šišatý švec a myšut (2008)
• Lichožrouti (2008) (z těchto posledních osmi pět s Galinou Miklínovou, kromě Velké knihy českých pohádek a Pohádek brášky Králíka) – cena Magnesia Litera

Pořádá Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné, KD Mlejn
za podpory hl.m.Prahy a Francouzského institutu Praha

Partneři: Divadlo v Dlouhé, Divadlo DISK, KC Zahrada

Sobota 20.3.2010

Divadlo v Dlouhé, Dlouhá 39, 110 00 Praha 1 tel.: 224 826 795, e-mail: divadlo@divadlovdlouhe.cz

DEN ASSITEJ v rámci festivalu DÍTĚ V DLOUHÉ, jarmark, prohlídka divadla
14:00       Divadlo Líšeň 
17:00       Žabáci 
Poetická loutková groteska o samotě, snech a přátelství.

 Inscenace je určena dětem nad 4 roky. 

Klub Mlejn, Spolkový dům, K Vidouli 727, Praha 13 – Stodůlky, vstupenky@mlej,cz 

15:00        Soubor Cirkus Sacra 
 Brick Circk 
Cihlorevue – nesčetné variace na téma cihla rozvíjející nápad, co všechno se dá s tímto kusem stavebního materiálu dělat.

 Inscenace je určena dětem nad 5 let.

16:00      Pohádka o Šetkovi 
Kmotr Pyskáček je chudý, má malé políčko a jen tři zvířátka na dvorku ….. a jak to bylo dál zahrají studenti KALD DAMU.

17:00      Smolíček, Ohnivákmen
Hraje Baba Yaga

18:00      Když zvířátka hrají divadlo
Hrají Johanka Vaňousová a Jana Kollertová               

19:00      Nanosvět 
Nanopříběhy ze dna oceánu.
Výtvarné divadlo masek studentů katedry pantomimy HAMU.

               Inscenace je určena mládeži a dospělým. 

KC Zahrada, Malenická 1784, 140 00 Praha 4 – Jižní Město tel.: 271 910 246, e-mail: zahrada@kczahrada.cz

15:00     Malé Vinohradské divadlo
 Kubula a Kuba Kubikula 
Modrohnědá pohádka v krásném jazyce o zimě, strachu, blechách v kožíšku a velikém přátelství..
Režie a dramatizace: V. Martinec

 Inscenace je určena dětem nad 4 roky. 


Inscenace je určena dětem nad 4 roky. 

Divadlo Radar, Pplk. Sochora 9, 170 00 Praha 7 tel.: 724 350 605, 724 350 602 

19:30      Ty-já-tr/Načerno 

Terry Pratchett, Stephen Briggs: Stráže! Stráže! 
Nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy v této i jakékoliv jiné Galaxii.

Inscenace je určena mládeži a dospělým. 

Neděle 21.3.2010 

KC Zahrada (Na chodovské tvrzi, Ledvinova 9, Praha 4) 

15:00      Loutky bez hranic 
Jabloňová pohádka 
Dokáže statečný král zachránit svou jabloňovou lásku? Loutkový příběh na motivy pohádky Jabloňová panna Karla Jaromíra Erbena.
Součástí představení kreativní výtvarná dílna.

 Inscenace je určena dětem od 5 let. 

Klub Mlejn, Spolkový dům, K Vidouli 727, Praha 13 – Stodůlky, vstupenky@mlej,cz 

15:00      Vyrob si své letadýlko 
Anna Duchaňová, Petr Pola:  Království 
Pohádkový kabaret s autorskými písněmi a bleskovými převleky.
Malá Ema na stopě největšího tajemství království květin.

      Představení pro malé u velké bez omezení věku.

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz 

19:30     Spolek Kašpar 
Michael Frayn:  Kodaň
Vzrušující moderní drama podle skutečné události – dodnes nevyřešená návštěva německého fyzika u kolegy v okupovaném Dánsku.
Text byl oceněn titulem hra roku v Anglii, ve Francii a v New Yorku.
Kodaň, září 1941…….
Režie: Jakub Špalek

  Pro mládež a dospělé 

Pondělí 22.3.2010 

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1      tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00      Bilbo compagnie 
  Cirkus Chauve 
Malý rodinný cirkus Chauve (Pleš) putuje od štace ke štaci a své zážitky vypráví dětem, které u toho nemohly být…

 Inscenace je určena dětem 1. stupně ZŠ. 

Divadlo DISK, Karlova 26, Praha 1    tel.: 234 244 254

10:30      Studio  Divadla Dagmar 
Já, Holden 
On, Salinger. Oni čtyři, Holden. Čtyři mladí muži, čtyři čtenáři spisovatele jediné slavné knihy. Příběh inscenace vychází z veleslavného
Salingerova románu Kdo chytá v žitě, od jehož vydání uplynulo již více než půlstoletí. A ne náhodou se Salinger stal kultovním autorem již nejedné
generace.
Režie: Hana Franková

Inscenace je určena studentům středních škol. 

17:00     Naivní divadlo Liberec 
19:00     Ota Pavel – Tomáš Syrovátka: Pohádka o Raškovi 
Bez velikých zázraků, dosáhl až do mraků.
Byl jednou jeden malý kluk, jmenoval se Jirka. A ten chtěl běhat rychle jako zajíc. Anebo skákat vysoko, jak to jen žáby umějí. A také létat jako
ptáci na obloze…! Jenže, jak toho všeho dosáhnout? To se dá leda tak v pohádkách… I když… takoví skokani na lyžích, ti jsou přeci v nájezdu
ukrutánsky rychlí a pak se odrazí do ohromné výše a letí, letí, letí jako ptáci…
Režie: Martin Tichý

Inscenace je určena dětem a jejich rodičům. 

Úterý 23.3.2010 

Divadlo Minor – Malá scéna, Vodičkova 6, 110 00 Praha 1     tel.: 222 231 351

  8:30      Compagnie José Manuel Cano Lopez (Tours-La Riche, Francie) 
  9:30      Mama Luna–Mama Noche 
10:30      Divadelní snění pro malé i velké.
14:00      Uvádíme ve spolupráci s Francouzským institutem Praha a 9.ročníkem festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.

   Inscenace je určena dětem od 3 do 8 let. 

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz 

10:00         LDO ZUŠ Strakonice 
Je to naprosto jisté 
Stejnojmennou povídku H. CH. Andersena zdramatizovala Jiřina Lhotská.

ZUŠ Jindřichův Hradec 
 Rozum a štěstí 
Pohádku Jana Wericha. zdramatizovala Zuzana Jirsová.

   Inscenace jsou určeny dětem 2. stupně ZŠ. 

14:00        Divadlo Polárka 
Bronislava Krchňáková, Hana Mikolášková:  Jen počkej, zajíci! 
Legendární ruský animovaný seriál se vrací na scénu. Vzpomínáte si na divoké honičky v trolejbusu či na stadionu? Fandili jste spíše
hodnému zajícovi nebo zlému vlkovi? Nebo jste také přemýšleli, kdo z nich je vlastně hodný a kdo zlý? Kdo chytrý a kdo hloupý?
Vypečená dvojice svou akčností a komikou rozesměje malé i velké. Tak jen počkejte!
Režie: Hana Mikolášková

Inscenace je určena dětem od 5 let.

20:00        Divadlo ALFA 
Petra Tejnorová:  Bártndžus 
Fantasy a sci-fi.
Byl jednou jeden kluk , co si rád vymýšlel příběhy a rád riskoval. Nebylo nic, co by nedokázal, co by nesvedl dobře…
Bártndžus je představení neotřelé poetiky plné tajemných městeček, létajících netopýrů, rozzuřených psů,
čarodějnic se skleněným okem a vůbec prapodivných bytostí, které jsou příznačné pro tvorbu filmaře a spisovatele Tima Burtona (mj.
autora filmů Batman, Střihoruký Edward, Velká ryba, Mrtvá nevěsta, Karlík a továrna na čokoládu) tvůrce, který všem žánrům natrhnul kožich!.
Režie: Petra Tejnorová

Pro mládež a dospělé 

Středa 24.3.2010 

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz 

10:00      Listování 
Kvak a Žbluňk jsou kamarádi 
Milé vyprávění o dvou nerozlučných kamarádech, žabáku Kvakovi a ropušáku Žbluňkovi. Kdo by se rád nedozvěděl o drobných příhodách a patáliích,
které potkaly oba přátelé, když se na jaře probudili ze zimního spánku. Třeba právě o tom, jak hledali ztracený knoflík, jak se koupali v řece,
jak pěstovali květiny či jak statečně utíkali před draky a obry.
Účinkují: Lukáš Hejlík a Alan Novotný

   Inscenace je určena dětem od 3 do 8 let.. 

14:00      ZŠ Školní, Bechyně
Pavel Šrut:  Osmý John a Krvavý koleno 
Stejnojmennou pohádku z knihy Prcek Tom a Dlouhán Tom a jiné velice americké pohádky zdramatizoval František Oplatek.

Čmukaři 
Za každým rohem Jeskyňka 
Smolíček, Červená Karkulka a Jeniček s Mařenkou z Perníkové chaloupky žiji všichni v jednom lese, a proto má děj velice zajímavé rozuzlení..
Dramatizace a režie: kolektiv souboru

Babinec, ZUŠ Uherské Hradiště 
  Holá pohádka 
Stejnojmenný text z Lingvistických pohádek Petra Nikla upravila Olga Strašáková.

 Inscenace jsou určeny dětem 1. stupně ZŠ. 

19:30      Divadlo nad Labem 

 Tržiště plné kejklířů 
Opera dell´arte za živého hudebního doprovodu Otevřené akustické fúze Zdarr.
Vysoce komunikativní, žánrově velmi vyhraněná inscenace, vycházející z tradic klasické komedie dell’Arte…
Námět, libreto, režie, choreografie: Jiří Bilbo Reidinger
Hudba a hudební nastudování: Tomáš Alferi

  Inscenace pro mládež a dospělé.

Světový den divadla pro děti a mládež (20.3.2012)
Všichni slyšte, všichni se sem podívejte, vytvořte si prostor pro samostatné myšlení
– a v neposlední řadě se všichni bavte!
Připojte se k radostnému dobrodružství – jen kdyby mohl každý.

Děti jsou naše budoucnost a Divadlo pro děti je tvůrčí dílna pro tuto budoucnost.
V Divadle pro děti se zkoumá budoucnost: V příbězích každodenního života,
jako součást uměleckého vzdělávání – škola vidění, pozorování, společenských fantazií.

Divadlo pro dospělé se dostane pouze k malému zlomku svých potenciálních diváků.
Divadlo pro děti se dostane – v tom nejlepším případě – ke každému – jako součást
výuky ve škole nebo mateřské školce. Ale ne všechny školy a mateřské školky jsou zapojené,
ne všechny se účastní.

A proto potřebujeme více Divadla pro děti jako přirozenou součást vzdělávání dětí od samého začátku:
Přístup k divadelnímu umění pro děti a mládež a možnost hrát, vystupovat, objevit se na jevišti.
Divadlo dětí a mládeže pro všechny! O to se musíme zasazovat v Den divadla pro děti a mládež,
v téměř 100 zemích na celém světě, ve více než 10.000 divadel pro děti a mládež na všech kontinentech,
pro více než 1.000.000.000 dětí a mladých lidí na jihu a severu, na východě a západě.

Jen tak dál – divadelní umělci světa! A dejte změně šanci!

Podpis Schneider.jpg

Profesor Dr. Wolfgang Schneider
Prezident Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež

SNY LIDSKÉ RODINY 

Věci, které utvářejí nás, náš charakter, jsou ty, které si nosíme ve své paměti – vynaložená úsilí a prožité události, ze kterých se staly vzpomínky.

Věci, které si pamatujeme, mají často původ v touze našich partnerů nezapomenout na ně. I události, v jejichž středu jsme byli my sami, se dostávají do naší paměti prostřednictvím paměti jiných.

Nashromáždili jsme je z paměti jiných, z příběhů, které nám vylíčili. U těch, kdo mají bohatou představivost, je dokonce pravděpodobné, že si budou pamatovat věci, které vůbec nezažili, ale které se silou této imaginativní paměti staly skutečnou a dobře zapamatovanou osobní zkušeností.

V divadle nacházíme všechny tyto naše vzpomínky znovu, ty skutečné i ty, které jsou výtvorem osobní a kolektivní paměti.

To je síla divadla – síla vyvolat povědomí, asociace, emoce, bloky paměti.

Divadlo je jednou z nejdůležitějších uměleckých forem v kulturním životě lidské společnosti, protože se zabývá všemi oblastmi lidského života.

V dětském divadle se mladí diváci setkávají nejen s důvěrně známou realitou, ale také s novou a dosud neznámou realitou. Absorbují osvěžující dojmy a objevují nové možnosti – formování nové životní zkušenosti.

Divadlo prohlubuje a obohacuje vnímavost dítěte prostřednictvím opětovného setkávání se s důvěrně známým, blízkým světem, který zná.

Divadlo rozšiřuje obzory dítěte tím, že mu pomáhá vznášet se na křídlech představivosti do neznámých, vzdálených, podivných a kouzelných světů.

Návštěva divadla vytváří v mladém publiku emocionální a intelektuální kolektivní paměť – stopy lingvistických, vizuálních a sociálních asociací.

V divadle prožívá dítě znovu nejen svoje vzpomínky a osobní sny, ale také vzpomínky a sny lidské rodiny, svých předků, svého národa, celého lidského pokolení!

Dětské divadlo v našem multikulturním světě má hrát zvláštní úlohu při pokládání společných kulturních základů, díky nimž k sobě budeme mít blíž. Prostřednictvím svých univerzálních hodnot může divadlo předávat poselství krásy a hodnot v lidských bytostech a prostřednictvím hereckého výkonu vyjadřovat tajemství radosti, dětství, touhy a naděje.

     Paní Orna Porat je jedním ze zakladatelů ASITEJ International a čestnou
prezidentkou ASSITEJ Israel.
Je zakladatelkou Divadla pro děti a mládež Orna Porat.
Orna Porat je laureátkou ceny Izraele za svou vlastní úspěšnou práci v divadle
i zásluhy o rozvoj dětského divadla v Izraeli.
Je čestnou členkou ASSITEJ International.

Datum 20. března je již tradičně spojováno se Světovým dnem divadla pro děti a mládež.

Od roku 2001 pořádá České středisko Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ), které je součástí Institutu umění – Divadelního ústavu, u příležitosti tohoto dne přehlídku inscenací pro děti a mládež.

Přehlídka představuje nejen to nejzajímavější z české produkce profesionálních divadel určené dětem ale i inscenace hrané dětmi a je koncipována tak, aby postihla všechny divácké věkové kategorie, tj. od nejmenších dětí předškolního věku až po dospívající mládež, a nejrůznější žánry divadla – muzikál, loutky, tanec, groteska, pantomima i činohra.

Její součástí se stalo i udílení Ceny ASSITEJ osobnosti, která tvořivým a inspirativním způsobem přispěla k rozvoji kvalitního divadla pro děti a mládež. Tento rok ji převezme Pavel Šrut – básník a autor mnoha knih pro děti, které mnohokrát posloužily jako předloha pro inscenace určené dětem.

Letošní jubilejní 10. ročník se uskuteční ve dnech 20. – 24. 3. 2010 v prostorách Divadla v Celetné, Divadla DISK, Divadla Minor, KD Mlejn, KC Zahrada a Divadla v Dlouhé. Vstupné je pro třídy mateřských i základních škol zdarma a pro rodiče s dětmi za symbolických 30 Kč.

Hlavním pořadatelem je Institut umění – Divadelní ústav, České středisko ASSITEJ, spolupořadateli jsou Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné a KD Mlejn.

Mezi partnery přehlídky patří Divadlo DISK, KC Zahrada, Divadlo v Dlouhé a Tvůrčí Afrika.

Přehlídku podpořilo hl. m. Praha a Francouzský institut Praha.