Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Pořádá Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ a KD Mlejn

Spolupořadatelé: Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné

Partner: Divadlo DISK

 

 

Program

Neděle 20.3.2011

KD Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

10:00 Staré divadlo Karola Spišáka v Nitre (Slovensko)
H.CH.Andersen: Palculienka (O Malence)

Drobné děvčátko Palculienka se vydá poznávat svět. Zažije radostné i těžké chvilky, setká se s pochopením i neporozuměním.
Pohádka beze slov, která získala mnohá ocenění. Pro všechny generace diváků

15:00 The Red NosePapers (Švédsko)
Úsměv z kapsy

Představení beze slov o chlapci a děvčeti bez domova, kteří chtějí zahnat hlad, ale najdou mnohem víc, než jen jídlo. Inscenace je určena dětem od 6 let

Pondělí 21.3.2011

KD Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

10:00 The Red NosePapers (Švédsko)
Úsměv z kapsy
Představení beze slov o chlapci a děvčeti bez domova, kteří chtějí zahnat hlad, ale najdou mnohem víc, než jen jídlo. Inscenace je určena dětem od 6 let

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 Divadlo Střípek Plzeň
Pohádky o kohoutkovi a slepičce
Příhody kohoutka, slepičky ale i mnoha dalších zvířátek. Sedm krátkých příběhů ze stejnojmenné knížky Michala Černíka.
A o čem že se hraje? O tom, co je v životě důležité- přátelství,vzájemná pomoc, pochopení a láska. A to platí nejen na dvorečku, ale i všude jinde na světě. Nechybí napětí ani poetika, živá hudba, písničky a jemný, laskavý humor.
Inscenace je určena dětem od 3 do 8 let.

14:00 DDS Hladká Vrtule (3. ZŠ Slaný)
Kateřina Rezková: Božka aneb Jak to možná nebylo
Co všechno se může stát, když si jedno neposedné božské dítě hraje? Co když třeba takhle proběhlo stvoření světa?… Inscenace dětského souboru ze Slaného patřila k nejúspěšnějším inscenacím loňské celostátní přehlídky Dětská scéna a Jiráskova Hronova.

Divadlo Xaver
Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně,

která skrze peklo k napravení přinde
Stará lidová pohádka sebraná Josefem Štefanem Kubínem, hraná Františkem Watzlem 50cm vysokámi dřevěnými marionetami. Příběh vypráví o osiřelém Honzovi, který hledá ve světě štěstí. Při svém putování se seznámí a pohádá s hubatou Marjánou, zavolá čerty a bude mít problémy s peklem. Ale všechno nakonec dobře dopadne. Celá pohádka je doplněna písničkami, které se děti učí zpívat v průběhu představení. Obě inscenace jsou určeny dětem od 5 do 8 let.

19:30 Divadlo Dagmar
Vladimír Fekar: Sestra
Patnáctiletý Sven jednou v šuplíku najde rodný list své mrtvé Sestry, o které nevěděl. Brzy nato se mu Sestra zjeví. Skrze hledání pravdy o své Sestře a její smrti a záro veň skrze snahu o porozumění ztroskotanému vztahu svých rodičů se snaží nalézt vlastní identitu.
Inscenace je určena mládeži a dospělým.

Úterý 22.3.2011

KD Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

10:00 Cirkus Mlejn
Postav na čaj !
Představení ve stylu nového cirkusu s názvem Postav na čaj! zavede beze slov diváky na sever, který je ještě
chladnější a nehostinnější, než letošní středoevropská zima.

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 Décalages
Bez země
Příběh Petra Pana, malého chlapce, který nechtěl vyrůst … Zůstat dítětem navždy, nevkročit do reality, žít Dobrodružstvím
v imaginárním světě, být volný. Svět, který si vytváří, je dokonalý, čas v něm není důležitý a každá chvíle je naplněna. Fantazie pro loutku a dva herce-akrobaty, větev, lano, klec, loď, ostrý hák… vše trošku zasypáno kouzelným práškem.
Inscenace je určena dětem od 5 do 10 let.

19:30 Kašpar
Viliam Klimáček: Komunismus
„Příběh našich otců” Děje se roku 1984 v satelitní krajině sovětského bloku zvané Československo… Co obětuji pro druhé?
„Inscenace režiséra Filipa Nuckollse vytváří prostor pro přirozenou gradaci od lehce mrazivého humoru k závažné moralitě bez předčasného prozrazování point a s oporou v hereckých výkonech.”
Inscenace je určena mládeži a dospělým.

Divadlo DISK, Karlova 26, Praha 1 tel.: 234 244 254

19:30 Tate iyumni
Vlna
„Moře šumí, racci lítají, sluníčko svítí, ve sklenici orosený nápoj – zkrátka taková ta pohoda na pláži. Jen kdyby ti dekáči nezacláněli a vítr kdyby foukal šikovněji, aby byly pořádný vlny na serfování, protože takhle je to leda na matračku …”
Tato loutková surfařská komedie se odehrává v prostředí přímořské a do detailů vykreslené pláže. Vypráví (nejen) o záchraně velryby, která uvízla na břehu, o barmanovi Mikovi, plavčici Barbaře a samozřejmě také o jedné velké vlně…

Divadlo Arnošta, Praha
Kugelstein !
Příběh postaršího profesora (mírně inspirovaný povídkou Woodyho Allena „Postava Kugelmasse”). „Lehce lechtivá tragikomedie o věčnosti mužské nevěry. Smutně stárnoucí filosof, který chtěl ještě něco cítit, podniká výpravu do světa kouzelného sexu (textu). Navýsost poučná moralita sondující do mužské duše (kalhot).”
Obě inscenace jsou určeny mládeži a dospělým

Středa 23.3.2011

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 Divadlo Dostavník
Odysseus aneb Leporelo ro(c)ku
Autorský hudební epos na motivy starých řeckých bájí. Odysseus se svou družinou vydá na dalekou a dlouhou cestu do Tróje.
Po velkém vítězství v Tróji ho však čeká strastiplná cesta domů. Osudy Ithackého krále na pozadí silné rockové hudby
rozehrají členové přerovského souboru Dostavník, v režii Vlasty Hartlové.
Přijďte zažít na vlastní oči, uši i kůži odhodlání, strach, velkou lásku a touhu.
Inscenace je určena divákům nad 10 let

14:00 Divadlo Tramtarie
Vladislav Kracík: O pračlovíčkovi
Báječný výlet do světa dinosaurů, dinosauřic, ptakoještěrů a ptakoještěrek. Trochu poučné, ale hlavně pořádně veselé vyprávění o tom, jak pračlovíček postavil první domeček, jak musel objevit, k čemu je dobrý oheň, jak vyzrál nad tyranosaurem a jak zjistil, že ve dvou jde všechno líp.
Inscenace je určena dětem od 5 do 10 let.

19:30 The Divadlo
Pulp Fiction
Divadelní hra pro milovníky pokleslých žánrů a fanoušky Quentina Tarantino. Co spojuje horor odehrávající se v Berlíně v roce 1926 s detektivním příběhem „drsné školy” z Prahy roku 1993, ví snad jen on sám.
Inscenace je určena mládeži a dospělým..

Klub Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

19:30 Teatr Lalka Warszawa, Divadlo Drak Hradec Králové, Staré divadlo Karola Spišáka Nitra
Jánošík, Janosik, Jánošík
Výjimečný projekt českých, slovenských a polských divadelníků – poprvé v Praze! Život Juraje Jánošíka a mýtus, který ho obestírá, inspiroval divadelníky z Polska, Čech a Slovenska k tomu, aby legendárnímu zbojníkovi věnovali společný projekt. Varšavské divadlo Loutka, divadlo Drak z Hradce Králové a Staré divadlo Karola Spišáka v Nitře, každé připravilo vlastní verzi hry. Následně vytvořili jedno společné představení, kde se všechna tři dramaturgická pojetí prolínají.
Inscenace je určena divákům nad 10 let

Palculienka

Úsměv z kapsy

Pohádky o kohoutkovi a slepičce

Božka aneb Jak to možná nebylo

Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně

Sestra

Postav na čaj !

Bez země

Komunismus

Vlna

Kugelstein !

Odysseus aneb Leporelo ro(c)ku

O pračlovíčkovi

Pulp Fiction

Jánošík, Janosik, Jánošík

Jarní pražská divadelní přehlídka pořádaná každoročně ke Světovému dni divadla pro děti a mládež (20. březen) letos vstoupila už od své druhé dekády. Když byl v roce 2001 „resuscitován” český výbor ASSITEJ, Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež, jedním z jeho prvních cílů bylo zviditelnit kvalitní divadelní produkce pro děti, a to prostřednictvím přehlídky, která by v Praze představila inscenace nejen profesionálních divadel (jako tomu je na festivalu Dítě v Dlouhé), ale produkce všech typů a druhů souborů či jednotlivců, kteří se divadlu pro děti a mládež věnují. Proto český výbor ASSITEJ od počátku sestavuje program přehlídky z inscenací nejen statutárních profesionálních divadel, ale i skupin a jednotlivců bez stálé scény a také souborů dospělých amatérů hrajících pro děti. A samozřejmou součástí jsou každoročně rovněž inspirativní inscenace, které vznikly v dětských nebo středoškolských souborech. Co do druhů a žánrů si přehlídka neklade žádná omezení a na programu se stejným dílem objevují inscenace činoherní i loutkářské.

V posledních dvou letech se podařilo zahrnout do přehlídky i některé zahraniční inscenace, byť tyto pohledy do zahraničního divadla pro děti jsou zatím jen nesmělými pokusy (na reprezentativní výběr zahraničních inscenací pro děti a mládež by pořadatelé museli disponovat několikanásobným rozpočtem, než jaký mají dnes). Ze zahraničních inscenací to byly letos Andersenova Malenka (Palculienka) Starého divadla Karola Spišáka z Nitry a poetická klauniáda Úsměv z kapsy skupinky The Red NosePapers, bývalých studentů divadelního studia na univerzitě v Malmö. Ozdobou letošní přehlídky byla ovšem letos polsko-slovensko-česká inscenace varšavského divadla Lalka, Starého divadla Karola Spišáka z Nitry a hradeckého divadla DRAK Jánošík, Janosik, Jánošík. (Recenze této inscenace vyšla v Tvořivé dramatice 2010, č. 2.) Je jen s podivem, že příležitosti vidět v Praze tento ojedinělý mezinárodní projekt využilo jen několik nadšenců, kteří se 23. března vypravili do KD Mlejn… Je zřejmé, že pro propagaci přehlídky by bylo potřeba v příštích letech udělat víc.

Přehlídka, kterou spolu s českým střediskem ASSITEJ pořádaly Sdružení pro tvořivou dramatiku, Institut umění-Divadelní ústav, KD Mlejn a Sdružení Divadlo pro děti a mládež a která se odehrávala od 20. do 23. března 2011 z větší části v Divadle v Celetné, ale také v KD Mlejn a v divadelním studiu DISK na pražské DAMU, nabídla celkem čtrnáct inscenací pro všechny věkové skupiny – od produkcí pro předškolní děti po inscenace pro dospívající. I když mají organizátoři ambici sestavit program z toho nejlepšího, co se v uplynulé sezóně urodí, objevily se v letošní přehlídce vedle vrcholů i slabší produkce. Loutkářské inscenace nebo inscenace využívající loutkářských principů tvořily letos nejzajímavější část přehlídky. Nápaditá inscenace plzeňského divadla Střípek Pohádky o kohoutkovi a slepičce, založená na hře se známou kumulativní pohádkou, dokázala navzdory poněkud naddimenzované metráži nejmenší diváky zaujmout především vtipem a loutkářskými gagy. Předškolním dětem zahrál v Divadle v Celetné svou nápaditou „one man show” František Watzl, pražský loutkář, který se divadlu pro nejmenší děti věnuje soustavně už dlouhou řadu let. Na přehlídce se představilo jeho Divadlo Xaver pohádkou Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně, která skrze peklo k napravení přinde, kterou F. Watzl výborně zdramatizoval podle J. Š. Kubína a kterou vyprávěl a zahrál loutkami i na kytaru s vkusem a bez jakéhokoli podbízení. Mezi ambulantními skupinami, jež obcházejí školky a družiny a nabízejí své produkce, patří Divadlo Xaver rozhodně k nejkvalitnějším. Nejstarší věková kategorie si z loutkářské nabídky mohla najít v programu představení amatérské skupiny Tate iyumni z Prahy, která na přehlídce zahrála Vlnu, absurdní grotesku, jež má od svého uvedení na loňské Loutkářské Chrudimi nadšené příznivce, stejně jako zaryté odpůrce.

Loutkářské prvky využívá ve své inscenaci O pračlovíčkovi olomoucké Divadlo Tramtárie. Tato inscenace patřila k tomu nejlepšímu na loňské celostátní přehlídce amatérských souborů hrajících pro děti Popelka Rakovník a svou solidní úroveň potvrdila i v Praze. Vladislavu Kracikovi se podařilo z večerníčkovských motivů sestavit celistvý přehledný příběh o tom, jak Pračlovíček poznává sebe a svět. I když se souboru tu a tam stává, že v herectví sklouzne ke zbytečně přeexponované grimase, jde – zejména zásluhou představitele Pračlovíčka – o inscenaci vkusnou a zdařilou. Škoda že s výjimkou Psa nejsou zvířecí postavy řešeny loutkami, protože s činoherní stylizací (a také kostýmováním zvířecích postav, které je prvoplánově iluzivní) si soubor zjevně neví rady. Loutkářský princip byl ovšem výborně využit v inscenaci dětského divadelního souboru Hladká Vrtule ze Slaného, který vede Kateřina Rezková. Nápaditou variaci na příběh o stvoření světa Božka aneb Jak to možná nebylo, která zazářila už vloni mj. na celostátní přehlídce Dětská scéna, si vychutnali i diváci všech věkových kategorií v pražském Divadle v Celetné. (Scénář inscenace a podrobnější recenzi publikovala Tvořivá dramatika 2010 v č. 2.)

Nejslabším programem přehlídky byla naproti tomu nekriticky ambiciózní inscenace Divadla Dostavník z PřerovaOdysseus aneb Leporelo ro(c)ku. (Dostavník byl do programu zařazen na poslední chvíli místo jiného souboru, který z důvodů nemoci nemohl přijet.) Rozpor mezi přehnanými ambicemi a diletantismem je u tohoto souboru dospělých amatérů udivující a projevuje se prakticky ve všech složkách: Text je postaven na laciných aktualizacích a trapných špílcích, na jevišti vidíme hraní, které místy duní prázdným patosem, místy sklouzává k mrckování, a to vše je podtrženo kýčovitými muzikálovými písničkami (samozřejmě zpívanými z playbacku) i nevkusným, místy nechtěně komickým kostýmováním. Smutné na tom však je, že to byla ukázka toho, jak si i nemálo profesionálů (včetně pracovníků televize) představuje „tu pravou” tvorbu pro děti…

Letošní pražská přehlídka dala nahlédnout i do oblasti nového cirkusu. Cirkus Mlejn, který tvoří studentky katedry pantomimy na pražské HAMU, zahrál svou úspěšnou grotesku Postav na čaj! a česko-francouzský soubor Décalages produkci Bez země, velmi volně inspirovanou motivy z Petera Pana, která je však daleko více sledem akrobatických čísel a abstraktních obrazů než divadlem.

Do programu přehlídky byla zahrnuta tradičně také jedna z inscenací domovského souboru – letos to byl Komunismus nezávislého divadelního spolku Kašpar – a také inscenace rovněž uváděná v Divadle v Celetné Pulp Fiction souboru The Divadlo.

K jednoznačným vrcholům letošní přehlídky patřila nepochybně Sestra Divadla Dagmar z Karlových Varů, souboru, který v posledních několika letech přináší – a je to především zásluha jeho vedoucí a režisérky Hany Frankové – do mladého divadla čerstvý vítr a úspěšně hledá nové cesty jeho dramaturgie, ale i herectví.

Jaroslav Provazník

 

O Sestre a iných radostiach…

Pôvodne rozhlasová dráma Vladimíra Fekara Sestra je vďaka svojmu žánrovému určeniu formálnym i tematickým experimentom. Zakladá si na imaginácii poslucháča, respektíve diváka a po prečítaní je spočiatku ťažké si predstaviť ju v divadelnej podobe. Azda ale práve preto na javisku v inscenácii Divadla Dagmar zafungovala. Režisérka Hana Franková pracuje s metaforami, scénickým minimalizmom, čím len podporí kvalitu textovej predlohy, ktorá nie je zbytočne zaťažená preumelkovanými a klišé dialógmi, dokonca autor pomerne objektívne pristupuje i k postavám, kde titulným nechá vlastné mená Sven a Patti a vedľajšie len všeobecne pomenuje Otec, Matka.

Tematicky pracuje hra i inscenácia s motívom dospievania mladého človeka, na ktoré vplývajú rôzne okolnosti z minulosti či prítomnosti. V tomto prípade sa Sven náhodou dozvie o svojej mŕtvej sestre Patti. Tá sa stane jeho imaginárnou spoločníčkou, priateľkou, partnerkou, s ktorou sa postupne navracia do minulosti, hľadá odpovede a príčiny na rozpadnutý vzťah rodičov, Otcov nezáujem, Matkino odmietanie, ale predovšetkým na otázku, prečo zomrela Patti. Keďže sa mu jej od Matky nedostáva, je odkázaný na svoj vlastný svet, kde nechýba komunikácia na úplne inej úrovni. So sestrou tak Sven rieši i otázky medziľudských, mužsko-ženských vzťahov alebo vlastnej identity a vlastne prostedníctvom tohto nadreálneho vzťahu postupne dospieva. Práve onen snový rozmer kontrastuje s realitou, s banálnymi a civilnými pasážami s Matkou a Otcom.

Hana Franková na prázdnu a zatemnenú scénu situovala len staršiu plechovú posteľ, ktorá je centrom deja, všetkých zásadných dialógov a situácií. O čo „chudobnejšie” je vybavená scéna, o to bohatšie sa pracuje so svetlom. Je nielen vizuálnym ale aj dejotvorným prvkom, navodzuje intímnu atmosféru, ktorá presne korešponduje s citlivou témou a úprimnými dialógmi.

Primárnym prostriedkom komuniácie inscenácie s hľadiskom je herecká zložka. Tomáš Havlínek ako Sven dokáže pomerne jednoducho, skromne, ale jasne vystihnúť emocionálnu nestálosť dospievajúceho chlapca, pričom sa nevyhýba ani náznaku jemnej detskej naivity, súčasne však bez infantilnej artikulácie a miestami až chladne pragmaticky. Logicky pracuje s textom i problematikou, ktorú načrtáva, je skôr komentátorom, ktorý vedie súvislý monológ, do ktorého sa miestami dostane Patti.

Tereza Pachtová na roziel od Havlínka zostáva v príliš hravej polohe, cez prehnané gestá a neprirodzeným rytmom hlasového prejavu sa snaží upútať pozornosť k svojmu nebytiu. O tom ale vieme už zo Svenových replík, netreba ďalšie duplovanie. Podobne až zmechanizované sú postavy Matky a Otca. Ich miesto na scéne nie je integrálnou súčasťou celku, skôr pôsobia umelo, nehovoriac o expresívnom a prehrávanom prejave oboch predstaviteľov.

Sestra je odvážnym pokusom o navodenie rovnocennej komunikácie divadla s mladým divákom na témy, ktoré by ho mali zaujímať a zrejme aj zaujímajú, ktorý sa nesnaží o plytké moralizovanie a ani sústredenie na formálnu podobu diela. Neponúka jednoznačnú odpoveď, je skôr polemikou s výstižnými detailami a je rozhodne správnym krokom vpred v rámci obrody tzv. detského divadla.

Eva Kyselová

 

Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně a o tom, jde-li skrze divadlo k napravení přijít

Divadlo Xaver dokázalo nabídnout divákům přesně to, co slíbilo. Lidovou pohádku, zaznamenanou Josefem Štefanem Kubínem, kultivovaným a zajímavým jazykem, s přímočarou a čistou linií vyprávění. Na scéně je jediný herec-vypravěč (František Watzl), který je prostředníkem mezi pohádkou a diváky a půlmetrovými marionetami, a hraje s dovedností, jaká k loutkovému divadlu patří. Divák si tedy přijde v mnoha ohledech na své.

Výtvarné řešení inscenace je jednoduché a funkční. Je založené na velkých vyřezávaných marionetách, které s lidovou pohádkou krásně „ladí”. Jako scénografie stačí stůl, na němž herec jednoduše jen vymění ubrus, když se Honza a Marjána dostanou do pekla. Do celkového obrazu opravdu milé, příjemné a pohledné pohádky ještě patřila kytara a herec.

Loutky, hlavní prostředek vyprávění v inscenaci, jsou výtvarně zdařilé a jsou také dobře animované. Jde o samostojné marionety s jednoduchým ovládáním, přizpůsobeným jedinému herci. Tato jednoduchost ale diváka nepřipravila o různá loutková překvapení a potěšení – například vyplazovací jazyk u řadového čerta, slizký třaslavý pohyb Lucifera a odhalení pekelných saní v jeho nitru nebo přeměnu dědečka na anděla.

Děj, který loutky zdařile sdělují, je jednoduchý. Přestože divák může záhy odhadnout, kudy se bude pohádka ubírat, celou dobu se baví a očekává, jak si herec-vypravěč s příběhem poradí. Tohle okouzlení ze způsobu vyprávění známého schématu se shoduje se zvoleným žánrem, folklorní pohádkou.

Inscenace, která vycházející z kvalitní předlohy a je kvalitně zpracovaná, má i potenciál děti kultivovat a formovat z nich poučené, vnímavé diváky. I když se divák během představení místy nemůže ubránit pocitu, že právě s tímto cílem inscenace především vznikla. Inscenace je z velké části sdělná, ale nepodbízivé, rezervy však má přeci jen v temporytmu a někdy v komunikaci herce a publika. Během představení se dlouho zpívá, dlouho se začíná a dlouho se i končí (představení trochu scházela jasnější tečka). Jako by tvůrce vědomě bojoval s naším sklonem k rychlému čtení informací a diváky chtěl trochu zastavit a soustředit.

Otázky po tom, kolik výchovnosti představení snese, jsou ale možná zbytečné. Inscenace Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně, která skrze peklo k napravení přinde je natolik milý a příjemný divadelní zážitek, že divák trochu toho vychovávání rád přestojí a k napravení se dovést ochotně nechá.

Markéta Popelová Nečasová

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlna. A po nej čo?

Je ťažké stanoviť, aké správne atribúty by malo spĺňať divadlo pre deti a mládež. Je to problematika nedoriešená a jej komplikovanosť azda najviac odráža program rôznych prehliadok či festivalov pre túto cieľovú skupinu (nehovoriac o tom, že nie je ľahké ani určiť jej vekovú hranicu). Podobne je to napríklad i s rozporuplnou inscenáciou Vlna experimentálnej bábkarskej skupiny Tate iyumni.

Zachytáva jeden deň strávený na pláži a jeho pestrosť z rôznych uhlov pohľadu. Inak ho prežije mladá rodina s deťmi, inak trojica unudených mladíkov, inak plavčíčka a inak ekologický aktivista, ktorý sa snaží u návštevníkov pláže vzbudiť záujem o záchranu veľrýb. Zdanlivá a prvotná ignorácia a vzájomná izolovanosť sa zmení až v závere, pri skutočne uviaznutej veľrybe, ktorej návrat do vody spojí všetky tieto spoločenské minority pre dobrú vec. A tam sa to všetko i končí. Samotná vzletná myšlienka je totiž len pozadím, epicentrom je súhrn kratších situácií a humorných scénok. Tie čerpajú z kultúrnych stereotypných náhľadov, dnešného slangu a skratkovitého jazykového prejavu, všetko podfarbené známymi letnými melódiami. Presne z toho, čo dnes produkuje globalizovaná masová komunikácia a proti čomu sa súčasné umenie, nielen divadelné, snaží vyhraniť a negovať to. Netvrdím, že negovať plytkosť masmédií vlastnými prostriedkami sa nedá, ale tento princíp si v divadle žiada potom aj uvedomelého diváka, ktorý ho presne odhadne a pochopí, o čo inscenátorom ide. Môžeme to ale čakať od adolescentov, ktorí rozhodne dokola opakovanú floskulu „…v pohoděěě…” nepochopia ako výsmech úrovne dnešnej komunikácie?! Naopak, len ich to uistí v tom, že divadlo nepotrebujú, keďže v ňom vidia to isté, čo z pohodlia obývačky.

Vlna teda rozhodne nie je svojou témou ani prostriedkami určená mladému publiku, vizuálne síce upúta pôsobivou výpravou, napríklad hneď v úvode čarovnou tieňohrou veľrýb v mori či precízne a vtipne zostavenými marionetami, ktorých kvalita sa prejaví pri scénach surfovania na pohyblivom kotúči, plávania či úteku plavčíčky Barbary, ako inak v červených plavkách. Pridanou hodnotou je i sugestívny hlasový prejav niektorých bábkohercov, ktorí tak dodajú bábkam humorný, ale i uveriteľný rozmer. Stále je to však na úrovni prvoplánových skečov, vystrihnutých zo seriálov či nekvalitných komédií.

Vlna skôr vyznieva ako umne vystavaný výsmech súčasnému stavu kultúry, nenáročnosti diváka, nízkej úrovne reálnej medziľudskej komunikácie a nepatričnosti hesiel humánitárnych organizácií. Mladý a neskúsený divák si tieto podtexty odvodí len sotva a môže si akurát odniesť nové hlášky pre priateľov. Je to azda jeden z mála prípadov, kedy by bola na mieste interakcia hľadiska a javiska, kde by sa publikum vedome usmernilo, a teda aj naladilo na rovnakú názorovú notu. Divadlo pre deti a mládež postráda edukatívny rozmer, a že nie je zbytočný, ale skôr naopak, potvrdzuje i Vlna. Tak ako príde, tak aj odíde. Ale čo po nej ostane?

Eva Kyselová

 

Tvořivá dramatika 2011, č. 2

Jarní pražská divadelní přehlídka pořádaná každoročně ke Světovému dni divadla pro děti a mládež (20. březen) letos vstoupila už od své druhé dekády. Když byl v roce 2001 „resuscitován” český výbor ASSITEJ, Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež, jedním z jeho prvních cílů bylo zviditelnit kvalitní divadelní produkce pro děti, a to prostřednictvím přehlídky, která by v Praze představila inscenace nejen profesionálních divadel (jako tomu je na festivalu Dítě v Dlouhé), ale produkce všech typů a druhů souborů či jednotlivců, kteří se divadlu pro děti a mládež věnují. Proto český výbor ASSITEJ od počátku sestavuje program přehlídky z inscenací nejen statutárních profesionálních divadel, ale i skupin a jednotlivců bez stálé scény a také souborů dospělých amatérů hrajících pro děti. A samozřejmou součástí jsou každoročně rovněž inspirativní inscenace, které vznikly v dětských nebo středoškolských souborech. Co do druhů a žánrů si přehlídka neklade žádná omezení a na programu se stejným dílem objevují inscenace činoherní i loutkářské.

V posledních dvou letech se podařilo zahrnout do přehlídky i některé zahraniční inscenace, byť tyto pohledy do zahraničního divadla pro děti jsou zatím jen nesmělými pokusy (na reprezentativní výběr zahraničních inscenací pro děti a mládež by pořadatelé museli disponovat několikanásobným rozpočtem, než jaký mají dnes). Ze zahraničních inscenací to byly letos Andersenova Malenka (Palculienka) Starého divadla Karola Spišáka z Nitry a poetická klauniáda Úsměv z kapsy skupinky The Red NosePapers, bývalých studentů divadelního studia na univerzitě v Malmö. Ozdobou letošní přehlídky byla ovšem letos polsko-slovensko-česká inscenace varšavského divadla Lalka, Starého divadla Karola Spišáka z Nitry a hradeckého divadla DRAK Jánošík, Janosik, Jánošík. (Recenze této inscenace vyšla v Tvořivé dramatice 2010, č. 2.) Je jen s podivem, že příležitosti vidět v Praze tento ojedinělý mezinárodní projekt využilo jen několik nadšenců, kteří se 23. března vypravili do KD Mlejn… Je zřejmé, že pro propagaci přehlídky by bylo potřeba v příštích letech udělat víc.

Přehlídka, kterou spolu s českým střediskem ASSITEJ pořádaly Sdružení pro tvořivou dramatiku, Institut umění-Divadelní ústav, KD Mlejn a Sdružení Divadlo pro děti a mládež a která se odehrávala od 20. do 23. března 2011 z větší části v Divadle v Celetné, ale také v KD Mlejn a v divadelním studiu DISK na pražské DAMU, nabídla celkem čtrnáct inscenací pro všechny věkové skupiny – od produkcí pro předškolní děti po inscenace pro dospívající. I když mají organizátoři ambici sestavit program z toho nejlepšího, co se v uplynulé sezóně urodí, objevily se v letošní přehlídce vedle vrcholů i slabší produkce. Loutkářské inscenace nebo inscenace využívající loutkářských principů tvořily letos nejzajímavější část přehlídky. Nápaditá inscenace plzeňského divadla Střípek Pohádky o kohoutkovi a slepičce, založená na hře se známou kumulativní pohádkou, dokázala navzdory poněkud naddimenzované metráži nejmenší diváky zaujmout především vtipem a loutkářskými gagy. Předškolním dětem zahrál v Divadle v Celetné svou nápaditou „one man show” František Watzl, pražský loutkář, který se divadlu pro nejmenší děti věnuje soustavně už dlouhou řadu let. Na přehlídce se představilo jeho Divadlo Xaver pohádkou Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně, která skrze peklo k napravení přinde, kterou F. Watzl výborně zdramatizoval podle J. Š. Kubína a kterou vyprávěl a zahrál loutkami i na kytaru s vkusem a bez jakéhokoli podbízení. Mezi ambulantními skupinami, jež obcházejí školky a družiny a nabízejí své produkce, patří Divadlo Xaver rozhodně k nejkvalitnějším. Nejstarší věková kategorie si z loutkářské nabídky mohla najít v programu představení amatérské skupiny Tate iyumni z Prahy, která na přehlídce zahrála Vlnu, absurdní grotesku, jež má od svého uvedení na loňské Loutkářské Chrudimi nadšené příznivce, stejně jako zaryté odpůrce.

Loutkářské prvky využívá ve své inscenaci O pračlovíčkovi olomoucké Divadlo Tramtárie. Tato inscenace patřila k tomu nejlepšímu na loňské celostátní přehlídce amatérských souborů hrajících pro děti Popelka Rakovník a svou solidní úroveň potvrdila i v Praze. Vladislavu Kracikovi se podařilo z večerníčkovských motivů sestavit celistvý přehledný příběh o tom, jak Pračlovíček poznává sebe a svět. I když se souboru tu a tam stává, že v herectví sklouzne ke zbytečně přeexponované grimase, jde – zejména zásluhou představitele Pračlovíčka – o inscenaci vkusnou a zdařilou. Škoda že s výjimkou Psa nejsou zvířecí postavy řešeny loutkami, protože s činoherní stylizací (a také kostýmováním zvířecích postav, které je prvoplánově iluzivní) si soubor zjevně neví rady. Loutkářský princip byl ovšem výborně využit v inscenaci dětského divadelního souboru Hladká Vrtule ze Slaného, který vede Kateřina Rezková. Nápaditou variaci na příběh o stvoření světa Božka aneb Jak to možná nebylo, která zazářila už vloni mj. na celostátní přehlídce Dětská scéna, si vychutnali i diváci všech věkových kategorií v pražském Divadle v Celetné. (Scénář inscenace a podrobnější recenzi publikovala Tvořivá dramatika 2010 v č. 2.)

Nejslabším programem přehlídky byla naproti tomu nekriticky ambiciózní inscenace Divadla Dostavník z PřerovaOdysseus aneb Leporelo ro(c)ku. (Dostavník byl do programu zařazen na poslední chvíli místo jiného souboru, který z důvodů nemoci nemohl přijet.) Rozpor mezi přehnanými ambicemi a diletantismem je u tohoto souboru dospělých amatérů udivující a projevuje se prakticky ve všech složkách: Text je postaven na laciných aktualizacích a trapných špílcích, na jevišti vidíme hraní, které místy duní prázdným patosem, místy sklouzává k mrckování, a to vše je podtrženo kýčovitými muzikálovými písničkami (samozřejmě zpívanými z playbacku) i nevkusným, místy nechtěně komickým kostýmováním. Smutné na tom však je, že to byla ukázka toho, jak si i nemálo profesionálů (včetně pracovníků televize) představuje „tu pravou” tvorbu pro děti…

Letošní pražská přehlídka dala nahlédnout i do oblasti nového cirkusu. Cirkus Mlejn, který tvoří studentky katedry pantomimy na pražské HAMU, zahrál svou úspěšnou grotesku Postav na čaj! a česko-francouzský soubor Décalages produkci Bez země, velmi volně inspirovanou motivy z Petera Pana, která je však daleko více sledem akrobatických čísel a abstraktních obrazů než divadlem.

Do programu přehlídky byla zahrnuta tradičně také jedna z inscenací domovského souboru – letos to byl Komunismus nezávislého divadelního spolku Kašpar – a také inscenace rovněž uváděná v Divadle v Celetné Pulp Fiction souboru The Divadlo.

K jednoznačným vrcholům letošní přehlídky patřila nepochybně Sestra Divadla Dagmar z Karlových Varů, souboru, který v posledních několika letech přináší – a je to především zásluha jeho vedoucí a režisérky Hany Frankové – do mladého divadla čerstvý vítr a úspěšně hledá nové cesty jeho dramaturgie, ale i herectví.

Jaroslav Provazník

 

 

O Sestre a iných radostiach…

Pôvodne rozhlasová dráma Vladimíra Fekara Sestra je vďaka svojmu žánrovému určeniu formálnym i tematickým experimentom. Zakladá si na imaginácii poslucháča, respektíve diváka a po prečítaní je spočiatku ťažké si predstaviť ju v divadelnej podobe. Azda ale práve preto na javisku v inscenácii Divadla Dagmar zafungovala. Režisérka Hana Franková pracuje s metaforami, scénickým minimalizmom, čím len podporí kvalitu textovej predlohy, ktorá nie je zbytočne zaťažená preumelkovanými a klišé dialógmi, dokonca autor pomerne objektívne pristupuje i k postavám, kde titulným nechá vlastné mená Sven a Patti a vedľajšie len všeobecne pomenuje Otec, Matka.

Tematicky pracuje hra i inscenácia s motívom dospievania mladého človeka, na ktoré vplývajú rôzne okolnosti z minulosti či prítomnosti. V tomto prípade sa Sven náhodou dozvie o svojej mŕtvej sestre Patti. Tá sa stane jeho imaginárnou spoločníčkou, priateľkou, partnerkou, s ktorou sa postupne navracia do minulosti, hľadá odpovede a príčiny na rozpadnutý vzťah rodičov, Otcov nezáujem, Matkino odmietanie, ale predovšetkým na otázku, prečo zomrela Patti. Keďže sa mu jej od Matky nedostáva, je odkázaný na svoj vlastný svet, kde nechýba komunikácia na úplne inej úrovni. So sestrou tak Sven rieši i otázky medziľudských, mužsko-ženských vzťahov alebo vlastnej identity a vlastne prostedníctvom tohto nadreálneho vzťahu postupne dospieva. Práve onen snový rozmer kontrastuje s realitou, s banálnymi a civilnými pasážami s Matkou a Otcom.

Hana Franková na prázdnu a zatemnenú scénu situovala len staršiu plechovú posteľ, ktorá je centrom deja, všetkých zásadných dialógov a situácií. O čo „chudobnejšie” je vybavená scéna, o to bohatšie sa pracuje so svetlom. Je nielen vizuálnym ale aj dejotvorným prvkom, navodzuje intímnu atmosféru, ktorá presne korešponduje s citlivou témou a úprimnými dialógmi.

Primárnym prostriedkom komuniácie inscenácie s hľadiskom je herecká zložka. Tomáš Havlínek ako Sven dokáže pomerne jednoducho, skromne, ale jasne vystihnúť emocionálnu nestálosť dospievajúceho chlapca, pričom sa nevyhýba ani náznaku jemnej detskej naivity, súčasne však bez infantilnej artikulácie a miestami až chladne pragmaticky. Logicky pracuje s textom i problematikou, ktorú načrtáva, je skôr komentátorom, ktorý vedie súvislý monológ, do ktorého sa miestami dostane Patti.

Tereza Pachtová na roziel od Havlínka zostáva v príliš hravej polohe, cez prehnané gestá a neprirodzeným rytmom hlasového prejavu sa snaží upútať pozornosť k svojmu nebytiu. O tom ale vieme už zo Svenových replík, netreba ďalšie duplovanie. Podobne až zmechanizované sú postavy Matky a Otca. Ich miesto na scéne nie je integrálnou súčasťou celku, skôr pôsobia umelo, nehovoriac o expresívnom a prehrávanom prejave oboch predstaviteľov.

Sestra je odvážnym pokusom o navodenie rovnocennej komunikácie divadla s mladým divákom na témy, ktoré by ho mali zaujímať a zrejme aj zaujímajú, ktorý sa nesnaží o plytké moralizovanie a ani sústredenie na formálnu podobu diela. Neponúka jednoznačnú odpoveď, je skôr polemikou s výstižnými detailami a je rozhodne správnym krokom vpred v rámci obrody tzv. detského divadla.

Eva Kyselová

 

 

 

Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně a o tom, jde-li skrze divadlo k napravení přijít

Divadlo Xaver dokázalo nabídnout divákům přesně to, co slíbilo. Lidovou pohádku, zaznamenanou Josefem Štefanem Kubínem, kultivovaným a zajímavým jazykem, s přímočarou a čistou linií vyprávění. Na scéně je jediný herec-vypravěč (František Watzl), který je prostředníkem mezi pohádkou a diváky a půlmetrovými marionetami, a hraje s dovedností, jaká k loutkovému divadlu patří. Divák si tedy přijde v mnoha ohledech na své.

Výtvarné řešení inscenace je jednoduché a funkční. Je založené na velkých vyřezávaných marionetách, které s lidovou pohádkou krásně „ladí”. Jako scénografie stačí stůl, na němž herec jednoduše jen vymění ubrus, když se Honza a Marjána dostanou do pekla. Do celkového obrazu opravdu milé, příjemné a pohledné pohádky ještě patřila kytara a herec.

Loutky, hlavní prostředek vyprávění v inscenaci, jsou výtvarně zdařilé a jsou také dobře animované. Jde o samostojné marionety s jednoduchým ovládáním, přizpůsobeným jedinému herci. Tato jednoduchost ale diváka nepřipravila o různá loutková překvapení a potěšení – například vyplazovací jazyk u řadového čerta, slizký třaslavý pohyb Lucifera a odhalení pekelných saní v jeho nitru nebo přeměnu dědečka na anděla.

Děj, který loutky zdařile sdělují, je jednoduchý. Přestože divák může záhy odhadnout, kudy se bude pohádka ubírat, celou dobu se baví a očekává, jak si herec-vypravěč s příběhem poradí. Tohle okouzlení ze způsobu vyprávění známého schématu se shoduje se zvoleným žánrem, folklorní pohádkou.

Inscenace, která vycházející z kvalitní předlohy a je kvalitně zpracovaná, má i potenciál děti kultivovat a formovat z nich poučené, vnímavé diváky. I když se divák během představení místy nemůže ubránit pocitu, že právě s tímto cílem inscenace především vznikla. Inscenace je z velké části sdělná, ale nepodbízivé, rezervy však má přeci jen v temporytmu a někdy v komunikaci herce a publika. Během představení se dlouho zpívá, dlouho se začíná a dlouho se i končí (představení trochu scházela jasnější tečka). Jako by tvůrce vědomě bojoval s naším sklonem k rychlému čtení informací a diváky chtěl trochu zastavit a soustředit.

Otázky po tom, kolik výchovnosti představení snese, jsou ale možná zbytečné. Inscenace Vo hloupym Honzoj a hubatej Marjáně, která skrze peklo k napravení přinde je natolik milý a příjemný divadelní zážitek, že divák trochu toho vychovávání rád přestojí a k napravení se dovést ochotně nechá.

Markéta Popelová Nečasová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vlna. A po nej čo?

Je ťažké stanoviť, aké správne atribúty by malo spĺňať divadlo pre deti a mládež. Je to problematika nedoriešená a jej komplikovanosť azda najviac odráža program rôznych prehliadok či festivalov pre túto cieľovú skupinu (nehovoriac o tom, že nie je ľahké ani určiť jej vekovú hranicu). Podobne je to napríklad i s rozporuplnou inscenáciou Vlna experimentálnej bábkarskej skupiny Tate iyumni.

Zachytáva jeden deň strávený na pláži a jeho pestrosť z rôznych uhlov pohľadu. Inak ho prežije mladá rodina s deťmi, inak trojica unudených mladíkov, inak plavčíčka a inak ekologický aktivista, ktorý sa snaží u návštevníkov pláže vzbudiť záujem o záchranu veľrýb. Zdanlivá a prvotná ignorácia a vzájomná izolovanosť sa zmení až v závere, pri skutočne uviaznutej veľrybe, ktorej návrat do vody spojí všetky tieto spoločenské minority pre dobrú vec. A tam sa to všetko i končí. Samotná vzletná myšlienka je totiž len pozadím, epicentrom je súhrn kratších situácií a humorných scénok. Tie čerpajú z kultúrnych stereotypných náhľadov, dnešného slangu a skratkovitého jazykového prejavu, všetko podfarbené známymi letnými melódiami. Presne z toho, čo dnes produkuje globalizovaná masová komunikácia a proti čomu sa súčasné umenie, nielen divadelné, snaží vyhraniť a negovať to. Netvrdím, že negovať plytkosť masmédií vlastnými prostriedkami sa nedá, ale tento princíp si v divadle žiada potom aj uvedomelého diváka, ktorý ho presne odhadne a pochopí, o čo inscenátorom ide. Môžeme to ale čakať od adolescentov, ktorí rozhodne dokola opakovanú floskulu „…v pohoděěě…” nepochopia ako výsmech úrovne dnešnej komunikácie?! Naopak, len ich to uistí v tom, že divadlo nepotrebujú, keďže v ňom vidia to isté, čo z pohodlia obývačky.

Vlna teda rozhodne nie je svojou témou ani prostriedkami určená mladému publiku, vizuálne síce upúta pôsobivou výpravou, napríklad hneď v úvode čarovnou tieňohrou veľrýb v mori či precízne a vtipne zostavenými marionetami, ktorých kvalita sa prejaví pri scénach surfovania na pohyblivom kotúči, plávania či úteku plavčíčky Barbary, ako inak v červených plavkách. Pridanou hodnotou je i sugestívny hlasový prejav niektorých bábkohercov, ktorí tak dodajú bábkam humorný, ale i uveriteľný rozmer. Stále je to však na úrovni prvoplánových skečov, vystrihnutých zo seriálov či nekvalitných komédií.

Vlna skôr vyznieva ako umne vystavaný výsmech súčasnému stavu kultúry, nenáročnosti diváka, nízkej úrovne reálnej medziľudskej komunikácie a nepatričnosti hesiel humánitárnych organizácií. Mladý a neskúsený divák si tieto podtexty odvodí len sotva a môže si akurát odniesť nové hlášky pre priateľov. Je to azda jeden z mála prípadov, kedy by bola na mieste interakcia hľadiska a javiska, kde by sa publikum vedome usmernilo, a teda aj naladilo na rovnakú názorovú notu. Divadlo pre deti a mládež postráda edukatívny rozmer, a že nie je zbytočný, ale skôr naopak, potvrdzuje i Vlna. Tak ako príde, tak aj odíde. Ale čo po nej ostane?

Eva Kyselová

 

 

 

V prostorách Divadla v Celetné, KD Mlejn a Divadla DISK ve dnech 20.-23.3.2011 úspěšně proběhl 11. ročník přehlídky, která každoročně slaví Světový den divadla pro děti a mládež (20.3).

Hlavním pořadatelem přehlídky byl Institut umění – Divadelní ústav / České středisko ASSITEJ, KD Mlejn a Sdružení pro tvořivou dramatiku, spolupořadateli Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Divadlo v Celetné, partnerem přehlídky bylo Divadlo DISK.

Přehlídku se podpořilo realizovat díky grantům hl. m. Praha a MČ Praha 1.

Přehlídka představila pražskému publiku zajímavé inscenace z produkce českých profesionálních i amatérských divadel určené dětem, ale i inscenace hrané dětmi.
Uvedeno bylo 15 plánovaných představení v podání souborů Décalages, Tate iyumni a Xaver z Prahy, Střípek z Plzně, Divadla Dagmar z Karlových Varů, Divadla Dostavník z Přerova, Divadla Tramtarie z Olomouce, Divadla Drak z Hradce Králové a souboru Hladka Vrtule z 3. ZŠ Slaný. Vzácným hostem byl soubor Red the NosePaper ze Švédska a především Teatr Lalka Warszawa z Polska a nitranské Staré divadlo Karola Spišáka ze Slovenska.

Vrcholem přehlídky a zároveň jejím zakončením bylo první pražské uvedení výjimečného mezinárodního projektu českých, polských a slovenských divadelníků Jánošík, Janosik, Jánošík (Teatr Lalka Warszawa, Staré divadlo Karola Spišáka Nitra a Divadlo Drak z Hradce Králové v Klubu Mlejn, 23.3.2011).

O přehlídku byl velký zájem, její představení navštívilo cca 2 080 diváků.

Cena ASSITEJ, každoročně věnovaná osobnosti, která tvořivým a inspirativním způsobem přispěla k rozvoji kvalitního divadla pro děti a mládež, byla tento rok udělena paní Evě Machkové, klíčové osobnosti moderní české dramatické výchovy a dětského divadla. Symbolický keramický dárek pro držitele ceny vyrobily děti ze ZŠ Donovalská pod vedením paní učitelky L. Vadlejchové.

Drobné dárky pro nejmenší návštěvníky přehlídky věnovala ZOO Praha.

 

 

 

Děti… Divadlo… Divadlo pro děti… Co to je?

Je to tvůj fascinující nápad
jasný jako ranní svit slunce.
Je tvůj a jsi s ním spokojená.

Jsou to rychlé plány a způsob, jak je provést.

Jsou to váhání a noční můry,
panika, která tě dusí,
strach, že to nedokážeš
a myšlenky na to, že dosud jsi měla velké štěstí ve všem,
co jsi udělala.

Je to procházka o samotě,
výzva opustit cestu,
protože víš, že si najdeš svoji vlastní,
krok za krokem.

Jsou to vítězství, která nikdy nejsou cílem.

Je to pozdrav chaosu,
protože víš, že jen tak můžeš pokračovat.

Je to naslouchání dětem,
které vyprávějí příběhy rukama (ne hlasem).

Je to pozorování
lidí na autobusové zastávce, na pláži, v nemocnici…

Je to zastavení světa,
vytvoření jedné vteřiny věčnosti tím,
že někoho obejmeš.

Je to ničení skrytého řádu.

Dotýkání dítěte
uprostřed ničeho a volání jeho jména.

Dotýká se to i tebe,
protože ty – hlasitě a jasně –
vyslovuješ své jméno,
které je slyšet.

Eva Bal, zakladatelka a ředitelka Kopergietery Gent, Belgie

Eva BAL
(zakladatelka a ředitelka Kopergietery Gent, Belgie)

V roce 1978 založila dramatické centrum pro děti a mládež Speelteater.
Připravovala v něm inscenace – využívající profesionální herce i děti – které byly vysoce úspěšné a objely celý svět.

Ve stejnou dobu vedla divadelní dílny pro děti a mládež.

Od roku 1993, připravovala projekt ve staré továrně na zpracování mědi (kopergietery), díky němuž mohla v tomto prostoru hostit jiné divadelní skupiny a její skupina přijala jméno the KOPERGIETERY.

Už na samém začátkové dráhy si zvolila cestu multidisciplnárních divadelních forem.
Mezi její nejúspěšnější projekty patří: Landscape of Laura, Footsteps in the night, Itsme, The dangerous journey, The boy who knew it, Wild Things, The surprise, Mr Bert’s hopeless devastating overwhelming love, Satin and White Wine.

V roce 2000 byly králem Albertem II povýšena do šlechtického stavu pro svou výjimečnou průkopnickou práci v oblasti kultury pro děti a mládež.

Obdržela titul baronka.

Eva Bal nadále spolupracuje s KOPERGIETERY jako umělecký poradce a divadelník.

Divadlo je živá tradice – na celém světě.

Performing arts je součástí kulturního života tisíce let a po celá staletí se zaměřuje také na dětské a dospívající diváky.

Důležitost zapojení divadla do života od dětských let je zřejmá. Akt sledování a vnímání divadla je sám o sobě uměním, kterému se musíme naučit.

Musíme poslouchat, abychom mohli začít rozumět.

Divadlo pro mladé diváky má co ukázat, co říct, co sdělit: dojmy a názory, postoje a akce, zážitky a porozumění.

Na jevišti se vyprávějí příběhy, ale jejich obrazy a významy se mohou vyjevit, jen když je přítomno obecenstvo, které je vnímá.

To je to tajemství!

Z tohoto důvodu není divadlo pouze součástí kulturního dědictví; mělo by být uznáno jako devátý div světa. A herci, dramatici, režiséři, hudebníci, dramaturgové, pedagogové, technici, kostýmní návrháři a scénografové opatrují tento div pro další generace.

Všem dětem a mladým lidem by mělo být umožněno účastnit se tohoto odkazu.

Proto se obracím na Světový den divadla pro děti a mládež v naději, že politika, občanská společnost, globální trhy a místní podniky budou věnovat zvláštní pozornost divadlu pro mladé diváky; že budou schopni zaručit, že všechny děti ve školce a všichni žáci základních a středních škol budou moci chodit každý školní rok alespoň dvakrát do divadla.

Hraní se může změnit v opravdovou hru jen tehdy, když je přítomno publikum, které se této hry účastní.

Wolfgang Schneider, president ASSITEJ

 

Eva Machková
*12. 3. 1931

Klíčová osobnost moderní české dramatické výchovy a dětského divadla.

Od 60. let vytvořila ve spolupráci s praktiky tohoto oboru (vedoucí dětských divadelních a loutkářských souborů a učitelé) a v kontaktu se zahraničními kolegy (zejm. britskými) moderní podobu dramatické výchovy, který se jí podařilo uvést do praxe a teoreticky i metodicky obhájit.

Koncipovala a organizovala nepočítaně seminářů, dílen a kurzů dramatické výchovy pro vedoucí dětských divadelních souborů a učitele,
a zejména národní, resp. celostátní přehlídky divadla hraného dětmi, které jsou od první poloviny 70. let 20. století dodnes nejvýznamnějšími akcemi v oboru (od 90. let se konají pod názvem Dětská scéna).

V roce 1992 založila specializované vysokoškolské pracoviště – katedru výchovné dramatiky na Divadelní fakultě pražské AMU, kterou v prvních letech vedla a kde dodnes učí.

Vedle dramatické výchovy se systematicky věnovala divadlu pro děti a mládež jako kritik a také jako lektor, porotce a odborný pracovník, když v 70. a 80. letech organizovala národní přehlídky amatérského divadla pro děti a mládež Dospělí dětem v Ostravě a ve Stráži pod Ralskem.

Eva Machková je autorkou dlouhé řady odborných publikací o dramatické výchově a dětském divadle, které patří k základní literatuře oboru, a o divadle pro děti a mládež. Její Metodika dramatické výchovy, jedna z nejvyhledávanějších knih o dramatické výchově, vychází letos už ve 12. vydání.

Dramaturgii divadla pro děti a mládež se věnovala zejména v publikacích O sani s mnoha hlavami (1990) a Perníková dramaturgie (1991), dramatizacím pohádek od poloviny 19. století do současnosti v knize Mezi skutečností a snem (1988), která vyjde v letošním roce v novém, rozšířeném vydání.

 

V 60. letech založila a deset let připravovala a redigovala první český odborný časopis o dramatické výchově Divadelní výchova (předchůdce Tvořivé dramatiky).

Datum 20. března je již tradičně spojováno se Světovým dnem divadla pro děti a mládež.

Od roku 2001 pořádá České středisko Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ), které je součástí Institutu umění – Divadelního ústavu, u příležitosti tohoto dne přehlídku inscenací pro děti a mládež. Přehlídka se snaží představit pražskému publiku zajímavé inscenace z produkce českých profesionálních i amatérských divadel určené dětem, ale i inscenace hrané dětmi.
Je koncipována tak, aby oslovila všechny věkové kategorie mladých diváků, od nejmenších dětí předškolního věku až po dospívající mládež, a aby zároveň představila širokou škálu divadelních žánrů, jako je muzikál, loutky, tanec, pantomima i činohra. Letošní přehlídka uvede 16 představení v podání souborů z Prahy, Plzně, Karlových Varů, Přerova, Olomouce, Slaného a hostem budou i soubory ze Slovenska, Polska a Švédska.

Pomyslnou třešní na programovém dortu Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež je první pražské uvedení výjimečného mezinárodního projektu českých, polských a slovenských divadelníků Jánošík, Janosik, Jánošík, k němuž byl inspirací život Juraje Jánošíka a mýtus, který ho obestírá.
Ze tří samostatných představení (Teatru Lalka Warszawa, Starého divadla Karola Spišáka Nitra a Divadla Drak z Hradce Králové) vznikl na společném soustředění všech tří souborů jeden projekt. V Praze se v rámci přehlídky představí 23. března od 19:30h v KD Mlejn.

Součástí přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež se stalo i udílení Ceny ASSITEJ osobnosti, která tvořivým a inspirativním způsobem přispěla k rozvoji kvalitního divadla pro děti a mládež. Tento rok ji převezme paní Eva Machková, klíčová osobnost moderní české dramatické výchovy a dětského divadla.

Hlavním pořadatelem přehlídky je Institut umění – Divadelní ústav / České středisko ASSITEJ a KD Mlejn, spolupořadateli jsou Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné, partnerem přehlídky je Divadlo DISK.

Letošní ročník se uskuteční ve dnech 20. – 23. 3. 2011 v prostorách Divadla v Celetné, KD Mlejn a Divadla DISK.

Více informací naleznete na http://www.divadlo.cz/assitej/clanek.asp?id=23161