Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Přehlídku ke Světovému dni divadla pro děti a mládež pořádá každoročně české středisko světové organizace divadla pro děti a mládež ASSITEJ ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku, Institutem umění-Divadelním ústavem a od loňska také se sdružením Divadlo pro děti a mládež. Letos se přehlídka konala 18.-22. března v divadle v Celené a KD Mlejn. Stejně jako tomu bylo už v předchozích letech, finančně na ni přispěl ze svého grantového programu i Magistrát hl. m. Prahy.

Úkolem přehlídky je ukázat možnosti českého divadla pro děti a mládež a podat zprávu o jeho aktuálním stavu. Pro dramaturgii přehlídky je příznačná snaha o co největší pestrost nabídky. Letošní ročník obsahoval inscenace souborů profesionálních, studentských, amatérských i dětských, představení pro nejmenší diváky, základní školu i nižší ročníky středních škol, projekty interaktivní, loutkové, činoherní i ukázku nového cirkusu. K této pestrosti se navíc přidala i tradiční pestrost teritoriální – program se z velké většiny skládal z mimopražských představení, k nimž se vlastními divadly zhýčkaní Pražané jen těžko dostávají.

Ačkoli jsou hlavní cílovou skupinou uvedených představní zejména děti a náctiletí, na přehlídce tohoto typu se k nim připojuje i skupina rodičů, pedagogů a v neposlední řadě divadelních teoretiků a dalších zájemců o divadlo, publikum je tedy co do adresátů velmi různorodé. Výrazněji proto vyvstává otázka, nakolik a jestli vůbec dokážou dětská představení komunikovat s dospělými. Schopnost mezigenerační komunikace není podmínkou kvalitního divadla pro děti. Divácká zkušenost však potvrzuje, že bývá nápadně často jeho přidanou hodnotou. Viděno touto optikou (a nejen jí), vyskytly se na přehlídce minimálně tři inscenace, které stojí za podrobnější zmínku:

Neklan.cz

Režisér Jakub Vašíček a dramaturg Tomáš Jarkovský už několik let tvoří pevný tvůrčí tandem. Doplněni výtvarníky Terezovu Venclovou a Kamilem Bělohlávkem spolupracují s divadly po celých Čechách (např. Divadlo Alfa, Plzeň, Západočeské Divadlo, Cheb, Jihočeské divadlo, České Budějovice ad.). Jejich „specializací“ je právě divadlo pro děti a mládež.

Na přehlídce se objevily hned dvě jejich inscenace, které byly vytvořeny každá s jiným souborem, přesto však měly jednu společnou vlastnost: Nabízely nový a záměrně kontrastní pohled na známé téma. Každá svým způsobem bořila klišé. Ne ovšem s revolučním přesvědčením, že klišé mají být bořena, ale spíše pro zábavu – diváků i tvůrců.

Inscenace Neklan.cz, kterou J. Vašíček s T. Jarkovským vytvořili se souborem libereckého Naivního divadla, je určena žákům druhého stupně základní školy. Tvůrci si dobře uvědomují, že zaujmout příslušníky této problematické věkové kategorie Starými pověstmi českými je úkol nelehký. Hned na počátku dávají tedy jasně najevo, jak se k tématu stavějí: Vyhodí Aloise Jiráska do koše i s jeho obdivovatelkou paní učitelkou, která, sugestivně řvoucí, padá do hlubin scény. Vztah mezi jevištěm a mladým publikem (zvláště v případě představení pro školy) je nastolen. Dále se pokračuje ve vyprávění se snahou dokázat, že se paní učitelka i její oblíbený autor mýlí. Neklan nebyl žádný zbabělec a vše se seběhlo trochu jinak.

Vztah k uvedené cílové skupině dále upevňuje volba inscenačních prostředků. Místo paní učitelky přebírá iniciativu Počítač. Představován elektronicky deformovaným hlasem a projekcí stává se důležitou postavou hry. Je vypravěčem a strůjcem všeho dění, jeho moderní „počítačová“ terminologie výrazně určuje slovník hry. To Počítač ohlašuje error v souboru Jirásek a z vlastního rozhodnutí poškozený soubor maže. Stručně a chladně doplňuje děj svými poznámkami, nápisy či jednoduchou animací.

Postavy příběhu jsou Počítačem představeny coby virtuální bojovníci s výčtem osobních kvalit a slabých míst. Jejich pohyb je znázorňován pohybem červených teček – Čechů – a modrých teček – Lučanů v projekci na slepou mapu země. Tím získává inscenace charakter počítačové hry. V rámci nastolené estetiky je statečný kmen Čechů v inscenaci předveden jako moderní vojenská jednotka, kde jsou bojovníci v černých kapsáčích a neprůstřelných vestách od útlého dětství školeni v boji a vlastenectví. Vedle počítačové hry tak nacházíme jasné odkazy k akčním filmům.

Popsané prostředky jsou příkladem všeho toho, co děti většinou baví, a v čem dospělí nacházejí kořeny všeho zla. To jistě neukazuje na snahu o dobrou komunikaci s dospělým publikem. Dokonce by se mohlo zdát, že se snaha o dobrou komunikaci s mladšími teenagery mění v levnou podlézavost a že etické vyznění inscenace je sporné.

To je ovšem zdání, které klame. Použité prostředky lze umělecky i pedagogicky velmi dobře obhájit. Počítač je skvělým prostředkem k udržení temporytmu inscenace a výrazně přispívá k dobré orientaci v ději. Práce s mapou např. začleňuje legendu do konkrétních zeměpisných souřadnic a šikovně ji propojuje s představou současného českého prostoru. A pokud jde o ono brutální odstranění Aloise Jiráska (ačkoli zde bychom dnes asi příliš protestů nezaznamenali), slouží tvůrcům k výsostně didaktickému efektu: Stále přítomný konflikt dvou verzí příběhu je pochopitelně výbornou cestou k zapamatování té původní. Použité prostředky jsou navíc prezentovány s evidentní nadsázkou, často samy sebe spíše parodují. V kontrastu s archaickými motivy, jako jsou staročeská jména postav a prostředí či tradičně vyvedená „mikolášoalšovská“ kněžna Libuše, se stávají podstatným zdrojem humoru.

Svou demonstrovanou přítomností kladou tyto „moderní“ prostředky důraznou otázku nám dospělým: Ptají se – a to velmi vážně -, jak obhájit pedagogickou a vychovatelskou pozici v době počítačů a internetu. Jak zacházet s látkou, která má s dnešním světem zdánlivě nulovou souvislost. I učitelka v odpadkovém koši se tak stává důležitým symbolem společenského jevu, který nelze přehlížet.

Inscenace se však nezabývá pouze příběhem o Neklanovi ani jí nejde o to, aby se žáci naučili co nejvíce ze Starých pověstí českých. Její cíl je větší. Skrze práci s českými mýty uvažuje nad charakterem a podstatou českého vlastenectví. A právě tyto úvahy – které zde nejsou nikdy zcela prosty humoru – hledají a nacházejí plnohodnotné adresáty v dětském i dospělém publiku.

Vztah k vlastní národní identitě je inscenátory nahlížen z různých úhlů. Nejprve poukazují na fakt, že se Češi ve svých mýtech prezentují jako národ chrabrý a hrdinný. Výuka mladičkých Čechů na Levém Hradci má tak charakter bojového výcviku a ctnostmi správného Čecha jsou síla, rychlost a odvaha. Zpěvy černě oděné české jednotky na melodii písně Ktož jsú boží bojovníci chvílemi až trochu děsí podobností s vlasteneckými projevy současné extrémní pravice. Tento druh vlastenectví však inscenace brzy sama zpochybňuje.

Za pravého hrdinu totiž navzdory Aloisi Jiráskovi volí Neklana. Obtloustlého chlapce, který je pomalý, nešikovný, ve sportovních a bojových disciplínách vždy poslední. Přes všechen svůj strach a vidinu jisté smrti se však rozhodne jít do boje s Lučany, aby naplnil věštbu. Ne tedy bezhlavý boj, ale překonání sebe sama. Vlastenectví jako pocítěná zodpovědnost.

Ani to však jako příspěvek k tématu autorům a inscenátorům nestačí. Díky své důvěřivosti vypije Neklan otrávený nápoj a celý čas bitvy doslova prosedí na záchodě. A tak, stejně jako je tomu u Aloise Jiráska, padne v Neklanově zbroji jeho přítel Čestmír. Divákům je nabídnut závěrečný obraz: Vedle Neklanovy kadibudky stojí Libuše a předpovídá velká vítězství Čechů v mnoha budoucích bojích. Na plátně ve tvaru mapy Čech jsou promítány vítězné okamžiky českých sportovců z nedávné minulosti. Ironie je zjevná. Závěr stejně jako celá inscenace tak skvěle balancuje mezi patetickým vlastenectvím a jeho jednoznačným lhostejným odvržením. Všeplatné vyznění závěrečného obrazu není třeba hledat. Je to právě jeden z okamžiků, jejichž interpretace se mohou v závislosti na věku divácké skupiny lišit. To však rozhodně nijak neubírá na jejich síle.

Back to Bullerbyn

Druhým souborem, který byl na přehlídce spojen se jmény Jakuba Vašíčka a Tomáše Jarkovského, je loutkářský spolek Športniki, česko-slovinský loutkářský soubor, založený v roce 2011 v Mariboru. Jeho členové se povětšinou setkali při studiu na pražské DAMU. Funkce v souboru nejsou evidentně tak vyhraněné, režisér i dramaturg se dění účastní i jako herci a hudebníci. Back to Bullerbyn je první inscenací souboru. Na rozdíl od Neklana.cz je přímo určena „dospělým, ale i mladším (12+) divákům“. Komunikace s dospělými je tedy přímá, ne-li primární.

Inscenátoři se tu s dospělými diváky shodují, že Bullerbyn není obyčejnou venkovskou osadou, nýbrž obecně přijatým synonymem idylického dětství. Pro své dětské obyvatele představuje Bullerbyn celý svět, a to svět veskrze přátelský a srozumitelný. Svět, kde platí jasná pravidla a prastaré přírodní zákony, kde není čeho se bát. Bezstarostný život dovoluje dětem z Bullerbynu vnímat všední události jako velká dobrodružství a nové výzvy ke hře. Takový je Bullerbyn a takový má zůstat.

A taková je i první část inscenace: Nedrží se vždy událostí předlohy, skvěle však pracuje s její atmosférou. Maličké prstové loutky ve švédských národních barvách (zblízka lze dokonce rozpoznat vyšité losy na svetřících) prožívají své maličké příběhy, přitažlivé stejně pro dětské i dospělé publikum. Hrají si, plivají do dálky, přou se, aby se hned mohli usmiřovat… a na rozdíl od knihy také zpívají a tančí. Jejich švédsky zpívaná píseň „Lisalasebosseannaolebrita“ má vyloženě hitový potenciál. První část není podmanivá svou dramatičností či napětím, ale právě nepodbízivou hravostí. Velmi zábavné jsou např. momenty, kdy lidskými prsty představované nohy loutky jsou na okamžik použity jako lidské prsty. Tuto hru navíc Športniky doprovázejí hity ze 60. let, které výrazně podporují jakýsi „něžný“ účinek první části inscenace a přispívají k její nostalgické atmosféře. Zároveň však projev herců neztrácí lehkou nadsázku, která jasně komentuje záměrnou a vědomě přemrštěnou idyličnost této části inscenace.

Potom ovšem přijde šok. Soubor Športniky se dopustí něčeho neslýchaného: Děti z Bullerbynu dospějí! Jsou vrženy do dosud nepoznaného velkého světa a bullerbynská idyla je nenávratně pryč. S proměnou situace dochází ke změně poetiky i ke změně výrazových prostředků. Herci odkládají loutky a sami na sebe berou role dospělých. Hudební doprovod ovládne pop music 80. let.

Je možné uznat, že míru této svatokrádeže nejmladší cílová skupina úplně nedocení, že závěru inscenace trochu shází ucelenost první části, že možná dojde i ke ztrátě spádu… Pointa příběhu je však natolik překvapivá, vtipná a – v neposlední řadě – hudebně efektní, že je zbytečné inscenaci cokoli vyčítat.

Dlouhotrvající potlesk odměňují Športniky s vážnou tváří ohlášenou apologií loutky: Bullerbynský tanec, který v inscenaci tančily jejich prstové loutky, předvedou nyní herci sami. Prosté, vtipné a generačně zcela univerzální. Omezené možnosti člověka ve srovnání s nekonečnými možnostmi člověka loutkového by, myslím, žádná vědecká práce nedokázala vyjádřit lépe.

Pták ohnivák, Liška Ryška a my

Za vrchol přehlídky však považuji pohádku Pták Ohnivák, Liška Ryška a my Rodinného divadla C ze Svitav. Karel Šefna, principál souboru, byl před svým představením oceněn za celoživotní přínos dětskému divadlu. Důkaz, že tento přínos ještě zdaleka nekončí, podal vzápětí.

Důležitou vlastností inscenace je absence velkých gest, absence efektu. Soubor jako by se ani nesnažil diváky zaujmout. Loutky – pomalovaná plochá prkénka nebo očima dozdobené sekery – neuchvacují technickou propracovaností, ale naopak velkou mírou jednoduchosti. Loutkovodiči je staticky drží v obou rukou, maximálně s nimi lehce pohupují ze strany na stranu. Hlasový projev herců nestylizuje, výrazně necharakterizuje. Vtipy jsou pronášeny spíše mimochodem, scénické zázraky jsou přiznané, naivní, až – zdánlivě – neohrabané. Nikdo nezvedá hlas, nikdo nedělá rychlé pohyby… To vše je ovšem prezentováno s takovým klidem, originálním humorem a (těžko se hledá slovo přesné, a přitom méně patetické) moudrostí, že se z toho stává událost.

Klíčovou osobností, která je také strůjcem zvláštní atmosféry představení, je Karel Šefrna. Ovšem přítomnost členů jeho rodiny dodává pohádce podstatný rozměr – akcentuje rodinné a mezigenerační vztahy. Celé poselství příběhu je zásadně ovlivněno faktem, že Prince hraje vnuk, Královnu maminka, princovu pomocnici Lišku Ryšku děda atd. Pohádka se tak stává obrazem rodiny, která pouští svého nejmladšího do světa, aby získal zkušenosti. Všichni vědí, že mu v tom nelze zabránit ani ho uchránit chyb, které udělá. Úkolem rodiny je však stát při něm a v nouzi mu pomoci a poradit. Liška-děda tak princova špatná rozhodnutí pouze komentuje klidným a smířeným „no jo, no…“ Vícegenerační divadlo, kde herci svůj věk a rodinnou příslušnost tematizují, tak automaticky (a skvěle) komunikuje s vícegeneračním publikem. Nabízelo-li divadlo Športniky apologii loutky, nabízí Divadlo C – mimo jiné – humornou i velmi dojemnou apologii rodiny.

Anděl, který (bohužel) nepřišel

Důležitou ukázkou divadla hraného mládeží mělo být představení slánského souboru Roztočená Vrtule Anděl nepřišel. Jde o důmyslné spojení příběhu fiktivního židovského dítěte v období druhé světové války a židovské pohádky o srdci světa. Autorce a režisérce Kateřině Oplatkové Rezkové se podařilo velmi prostými prostředky vytvořit nesmírně silnou a přitom překvapivě nepatetickou inscenaci. Je určena žákům druhého stupně základní školy. Jako taková je srozumitelná, dobře dávkuje informace a pojí je s emocemi. Poučení dospělí, kteří představení viděli na jiných přehlídkách, hovoří zároveň o velmi silném diváckém zážitku, který výrazně přesahuje rámec výukového projektu. (zpráva o vzniku této inscenace včetně scénáře vyšla v Dětské scéně 37 – viz Tvořivou dramatiku 1/2012).

Středeční blok přehlídky, do kterého toto představení spadalo, byl však doslova zničen skupinou učňů, kteří se rozhodli dát svůj postoj k divadlu jasně najevo: Nahlas pokřikovali, telefonovali, fyzicky se mezi sebou napadali, nebo – v nejlepším případě – spali. Bez sebemenšího respektu k živým lidem na jevišti či ostatním divákům v hledišti. Vinu nelze hledat ani tak na straně učňů jako na straně jejich pedagogů, které nevarovala ani témata inscenací, ani věk aktérů a kteří se ani na místě nijak nesnažili následky svého pochybení napravit. Herci se tak nutně omezili na snahu vytrvat až do konce a kvality představení bylo možno spíše tušit než opravdu zažít. Pro ně je to snad dobrá, i když tvrdá zkušenost, pro diváky jen velká škoda. Ani inscenace, která je schopna oslovit věkově rozličné publikum, nemusí nutně oslovit publikum každé. Zvlášť takové, které osloveno být nechce.

Velký divák

Na závěr si dovolím vlastní generační diferenciaci publika (a s ní i vlastně celé zaměření festivalu) trochu zpochybnit: Skvělý důkaz mezigeneračního fungování divadla pro nejmenší podala Zoja Mikotová se svými studenty z JAMU. Na nedělním workshopu Veselá abeceda se jí podařilo nejen zaujmout a zaktivizovat děti mnohem mladší než ty, kterým byl workshop určen, ale také jejich rodiče. V rámci vytváření obrazů z hadice postavil jeden tatínek střechu. Pýcha, kterou se dmul nad svým dílem, a potěšení z pochvaly, které se mu za jeho krásnou střechu dostalo, se nijak nelišily od reakcí jeho syna. Při pohledu na něj mě napadlo, že dělit publikum na „dětské“ a „dospělé“ je možná docela zbytečné. Tyto dva termíny jsou totiž velmi relativní.

Na programu 12. přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež byla dále uvedena tato představení:

Buchty a loutky – Zlatá husa

soubor Malé dvě, LDO ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř – Pohádka o veliké řepě

soubor Překvapení, LDO ZUŠ Chlumec nad Cidlinou – Jan za chrta dán

dětský divadelní soubor Tři boty, ZŠ a MŠ Třebotov – Šel jsem jednou z Kordoby

Divadlo Dagmar – Kytice aneb V poli mnoho bylin stojí

 

                                                                                      

(Tvořivá dramatika 2012, č. 2) 

– za čistotu scénických prostředků a mravní odpovědnost tvůrce inscenací Divadla C Svitavy, které bylo a je ostrůvkem naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním.

V moři totalitního času, kde jsme k břehům nedohlédli, jsme hledali alespoň ostrůvky naděje. Naděje, kterou dává ničím nespoutaná fantazie, umocněna řemeslnou zručností i múzickým cítěním. Takovým ostrůvkem bylo svitavské Divadlo C, jeho principál pan Karel Šefrna… a hned dodávám: a jeho rodina… a také přátelé… Čistota scénických prostředků i mravní odpovědnost tvůrce tu byla umocněna rodinnou a přátelskou sounáležitostí. A jestliže mělo být ze společnosti jen tupé nevybočující stádo, zde jsme byli utvrzováni v tom, že je dobré jít vlastní cestou, v malé skupině a na okraji… vedené však láskou a vzájemným respektem i rodinnou vzájemností. Dnes nám hraje děda …možná už praděda….Šefrna a my mu výroční cenou Českého centra ASSITEJ vzdáváme hold a dík za to, že byl tím tvůrcem a také strážcem onoho ostrůvku… a je i nadále! Děkujeme a přejeme i další úspěšné roky. Možná to vše bylo trochu jinak… pro mne to bylo tak a dodnes vzpomínám třeba na Zlatovlásku či Lišku Bystroušku…”

Prof. Zoja Mikotová, pedagožka JAMU Brno a režisérka

 

 

Karel ŠEFRNA

• 6.9.1939 v Boskovicích

Absolvent lékařské fakulty v Brně, zubní lékař.

S loutkovým divadlem začal roku 1949 v dětském školním souboru, během středoškolských studií pak ve svitavské Jitřence. Roku 1970 spoluzaložil soubor C, jehož klíčovou postavou je dodnes. Léta spolupracuje s Dramatickou školičkou, napsal hudbu pro mnoho přátel.

Je podepsán pod všemi inscenacemi Céčka, v němž nejen hraje, ale určuje jeho poetiku jako skladatel jevištní hudby, scénárista a režisér. Jeho hudba má dva základní zdroje: národní písně a moderní písňovou tvorbu Osvobozeného divadla a Semaforu. Textově jsou písně vesměs volným komentářem a rozvedením dějových či myšlenkových momentů inscenace. Jako režisér uplatňuje svou bohatou metaforickou představivost, založenou na mnohdy nečekaných asociačních spojitostech. Jeho razantní, byť jakoby stažené, nedoslovené herectví náznaku je neoddělitelné od hudebního, pěveckého a multiinstrumentálního projevu. Poetika nápovědy a náznaku je vůbec pro něj a skrze něj pro Céčko stejně typická jako jeho inteligentní humor, lidský rozměr inscenací, prolínání hudby a hudebnosti do inscenací či promyšlená významotvorná práce se světlem a tmou.

Je držitelem desítek individuálních (vesměs za režii, hudbu a herectví) a kolektivních cen z Loutkářské Chrudimi.

Roku 2001 se stal 1. nositelem ceny Ministerstva kultury ČR za neprofesionální divadlo a slovesné obory.

ASSITEJ pod heslem “Vezměte dnes děti do divadla” slaví již

podvanácté Světový den divadla pro děti a mládež.

Autorkou mezinárodního poselství je Suzanne Lebeau.

 

 

Ve dnech 18.-22.3.2012 v Praze úspěšně proběhl 12. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež. Stal se nejvýznamnější akcí oslav Světového dne divadla pro děti a mládež (20.3) v ČR, které se letos celosvětově konaly pod heslem „Take a child to the theatre toady”.

Hlavním pořadatelem přehlídky byl Institut umění – Divadelní ústav / České středisko ASSITEJ, Sdružení pro tvořivou dramatiku a Sdružení Divadlo pro děti a mládež, spolupořadateli KD Mlejn a Divadlo v Celetné. Přehlídka mohla být realizována díky grantu hl. m. Prahy.

Prostory Divadla v Celetné a KD Mlejn, kde se přehlídka konala, praskaly ve švech a tak se počet spokojených diváků vyšplhal na úctyhodných 1 500.

Do programu bylo zařazeno tolik skvělých a různorodých představení, že je těžké určit vrchol přehlídky, uvádíme proto jen výčet představení a pár poznámek k nim.

Amatérský loutkářský spolek Športniki a Loutkové Divadlo Maribor s představením Back to Bullerbyn, (držitelé Ceny ERIK 2011) – připomněl divákům první dětské lásky, vrátil je do holčičích a klukovských part, do zakázaných výprav kamkoliv. Tvůrčímu týmu se podařilo připravit dojemný, vtipný a především strhující děj, příběh o věrnosti kamarádům a sobě.Mladý česko-slovinský soubor nadchl přeplněný sál a publikum ho odměnilo dlouho nekončícími ovacemi.

Naivní divadlo Liberec s představením Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých (držitelé Ceny za scénář Festivalu SKUPOVA PLZEŇ 2010) – nabídlo netradiční školsky-parodický pohled na české dějiny a královsky pobavilo přeplněný sál.

Zlatá husa souboru Buchty a loutky – tato na festivalu MATEŘINKA 2011 celkem 2x oceněná pohádka, si od prvního okamžiku získala nejmenší diváky přehlídky (i jejich paní učitelky) vtipem, humorem a komunikativností.

Rodinné divadlo souboru C ze Svitav s inscenaci Pták Ohnivák, liška Ryška a my. Poetika náznaku, inteligentní humor, lidský rozměr inscenace, fantazie, hudebnost, pohoda a přátelská sounáležitost učinily z večeru s Céčkem nezapomenutelný zážitek.

Zakladateli souboru, autoru hudby a režisérovi inscenace MUDr. Karlu Šefrnovi byl před představením předána Cena ASSITEJ, kterou je každoročně oceňována osobnost, jež se významně zasloužila o rozvoj divadla pro děti a mládež. Symbolickou cenu – keramický artefakt pro držitele – vyrobily děti ze ZŠ Donovalská pod vedením paní učitelky Ludmily Vadlejchové.

Představení 4 dětských souborů, úspěšných účastníků celorepublikových přehlídek – Tři boty ZŠ a MŠ TřebotovPřekvapení ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, Roztočená vrtule ze Slaného a Malé dvě ze ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři diváky pobavila i dojala a znovu ukázala kolik užitečné a smysluplné práce může být vykonáno s dětmi a mládeží a zároveň pro ně.

Kytice aneb V poli mnoho bylin stojí a Jana Frankovou z Divadla Dagmar. Herečka sama na scéně pomocí jemných a detailních výrazových prostředků odehrála výrazově mnohovrstevnatou jevištní verzi Erbenových balad. Navýsost citlivý a obdivuhodný výkon.

Přehlídku na začátku i na konci orámovaly inscenace konané v KD Mlejn. V úvodu to bylo představení/workshop Veselá abeceda, které vzniklo jako semestrální práce studentů JAMU v předmětu “Pohybové divadlo” pod vedením prof. Zoji Mikotové. Děti zde byly aktivně zapojeny do tvarování písmenek i dalších asociativních her.

Závěr přehlídky obstarala vzdušná i pozemní akrobacie ve Večeru s novým cirkusem – komponovaném programu Cirkusu Mlejn – jako hosté vystoupili např. chůdaři ze skupiny Long vehicle Circus a italská skupina MagdaClan. Úžas, mrazení v zádech, obdiv a zábava – co víc si na zakončení přát?

12. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež je minulostí. Přehlídce se vrchovatě podařilo splnit její záměr – obohatit pražskou kulturní nabídku pro školy a mládež tím, že doveze kvalitní inscenace v Praze málo viděné, nejinspirativnější představení profesionálních i amatérských divadel, statutárních i nezávislých skupin a z dětských souborů, představí mladým mnoho divadelních žánrů (činohru, loutkové divadlo, nový cirkus, divadlo ve výchově, nonverbální aj.), zaujme všechny věkové kategorie (od dětí předškolního věku, žáků 1. a 2. stupně ZŠ, po dospívající mládež. Zájem o představení a jejich ohlas nás povzbudil a brzy začneme s přípravou nového ročníku.

Při 13. Přehlídce ke Světovému dni divadla pro děti a mládež se těšíme na shledanou.

 

Pořádá Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ, Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné, KD Mlejn

Neděle 18.3.2012

KD Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

15:00 Studenti JAMU

Veselá abeceda (představení a workshop)

Je důležité, aby se děti do písmen vžily, sledovaly očima jejich vznik a jejich utváření. Současně by obrazy písmen měly vzněcovat jejich fantazii… Obyčejná gumová hadice se díky fantazii může proměňovat, její ohebnost dovoluje vytvářet věci, zvířata, písmena…. Ve workshopu děti mohou spoluprožívat a jsou aktivně zapojeny do tvarování písmenek i dalších asociativních her. Workshop pro děti od 5 let.

Pondělí 19.3.2012

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 Naivní divadlo Liberec

Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých

Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!

“Když kníže Křesomysl odešel na věčnost, nastolen na Vyšehradě Neklan. Ten vládl všemu českému plemeni moudře a mírně…” Těmito slovy začíná Alois Jirásek svou pověst o Lucké válce, která se rozpoutala v Čechách za vlády bájného knížete Neklana. Neklan byl vychováván po vzoru slavných a “pověstných” předchůdců. Měl být panovníkem moudrým jako Praotec Čech, silným jako Bivoj a odvážným jako Horymír. Všechny tyto vlastnosti pak měl zúročit ve válce s Lučany, kteří pod vedením mocichtivého vojvody Vlastislava zle na Čechy dotírali. Avšak v rozhodujícím okamžiku, kdy měl Neklan stanout v čele svých vojsk, aby je vedl proti Lučanům na obranu české země, kníže zcela zklamal. Náhle jsou mu k ničemu průpravy ve vojenské taktice i kvalitní zbroj… Inscenace je určena dětem ve věku 11-15 let.

19:30 Amatérský loutkářský spolek Športniki a Loutkové Divadlo Maribor

Back to Bullerbyn

Velmi volně na motivy knihy Astrid Lindgrenové „Děti z Bullerbynu” Jméno Astrid Lidgrenové v nás probouzí vzpomínky na dětství, na dlouhé večery s hrníčkem kakaa a s knížkami, plnými rozverných i tajuplných příběhů. Ale ruku na srdce – co se stane s Bullerbynem, když člověk dospěje? Kdo koho miluje, kdo na koho žárlí, kdo s kým a kdo bez koho? Prostě všechno, co jste kdy chtěli vědět o Bullerbynu, a báli jste se zeptat. První českoslovinská loutková soap opera. Inscenace je určena mládeži a dospělým. Inscenace je určena mládeži a dospělým.

Úterý 20.3.2012

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

9:00 Buchty a loutky

a 10:40 Zlatá husa

Ó ta zlatá husa, jak se leskne a jak je cenná, všechny si přivábí a přilepí. Jen nejmladší ze tří bratrů, kterého mají všichni za hloupého, ji raději vezme ukázat princezně, to proto, že se mu princezna líbí a chce ji rozesmát. A vlastně by si ji klidně i vzal za ženu. Jenže pan král je proti, a tak musí přijít na pomoc i jedna hodná obryně. Prostě chamtivost se nevyplácí, smutek je špatný rádce a i ten poslední a vysmívaný se nakonec může stát králem. Ale dál… dál už raději přijďte do divadla, ať stihnete šťastný konec. Cena festivalu MATEŘINKA 2011. Inscenace je určena od 4 let.

14:00 Soubor Malé dvě (LDO ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř)

Pohádka o veliké řepě

Inscenace “Pohádka o veliké řepě” je dramatizací známé Hrubínovy veršované pohádky.

Soubor Překvapení (ZUŠ Chlumec nad Cidlinou)

Jan za chrta dán

Předlohu autora Václava Horyny upravila a zdramatizovala Romana Hlubučková a kolektiv

Soubor Tři boty (ZŠ a MŠ Třebotov)

Šel jsem jednou z Kordoby

Tři pohádky z knihy Strom pohádek z celého světa Vladislava Stanovského a Jana Vladislava v úpravě a režii Václavy Makovcové a Jany Barnové. O tom, že když někdo třeba vyrazí z Kordoby, vezme to kolem Santa Fé, projede Sicílií, pak přes Kordobu kolem Santa Fé, Dánskem, přes Kordobu kolem Santa Fé do severní Afriky a přes Kordobu kolem Santa Fé, to pak cestou může vidět a slyšet ledacos. Například o tom, jak poplatil chudý Giufa dluhy nebo o nevěstě, která moc přemýšlela nebo dokonce i o mouše, která spadla do krajáče mléka. Tak o tom to je. Inscenace jsou určeny dětem ve věku 6-11 let.

19:30 Rodinné divadlo souboru C ze Svitav

Pták Ohnivák, liška Ryška a my

Dva otcové, dvě dcery, dva vnuci, jedna teta, jedna matka, dva synové, jedni manželé, zeť, tchán, dědeček, pradědeček a hromada loutek si pohrávají s textem, který napsal na motivy Karla Jaromíra Erbena, souborový pradědeček. Dědeček k tomu složil písničky, které ostatní doprovázejí na všerůzné hudební nástroje. A navíc ještě zhotovil tu velikou hromadu loutek. A ten nejmladší namaloval obrazy. Inscenace je určena rodičům s dětmi nad 6 let.

Středa 21.3.2012

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz

10:00 Roztočená Vrtule Slaný

Anděl nepřišel ?

Osud fiktivní židovské dívky Evy od narození až po její odchod do koncentračního tábora, v němž se zrcadlí hrůzy druhé světové války a holocaustu. Důležitým pilířem je vztah Evy se svou matkou vybudovaný na základě metafory se starou židovskou pohádkou O konci světa, kterou zpracoval Leo Pavlát. „Evu lze považovat za „běžnou” židovskou dívku žijící v malém městě v pohraničí, jejíž život může představovat typickou ukázku osudů těchto rodin. Snažili jsme se zobrazit důležité okamžiky vnímané očima malé dívky (ztrátu přátel, zákaz návštěvy školy, omezení pro židovské obyvatele, odloučení od matky, odchod do transportu).” Celý její příběh má sloužit jako vzpomínka na tisíce jiných „bezejmenných” dětí zabitých během druhé světové války.

Divadlo Dagmar

Kytice aneb V poli mnoho bylin stojí

Scénické zpracování balad z díla K. J. Erbena vybrala a uspořádala Jana Franková (Svatební košile, Štědrý den, Vrba, Záhořovo lože) Inscenace jsou určeny mládeži od 15 let. Inscenace jsou určeny dětem ve věku 12-15 let.

19:30 Divadlo CD 2002

Hrbáč aneb Neversův bod je to poslední, co můžete spatřit

Příběh o tajemném hrbáči, odehrávající se na přelomu 17. a 18. století ve Francii, za vlády Ludvíka XIV… Na motivy románu Paula Févala a filmových adaptací zpracoval a sepsal Václav Luks. Inscenace je určena mládeži a dospělým.

Čtvrtek 22.3.2012

Klub Mlejn, Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz

19:30 Cirkus Mlejn

Večer s novým cirkusem

Komponovaný program Cirkusu Mlejn a jeho hostů, nonverbální divadlo se vzdušnou i pozemní akrobacií herců. Inscenace je určena mládeži a dospělým.

 

 

Veselá abeceda

 

Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých

Back to Bullerbyn

Zlatá husa

Pohádka o veliké řepě

Jan za chrta dán

Šel jsem jednou z Kordoby

Pták Ohnivák, liška Ryška a my

Anděl nepřišel ?

Kytice aneb V poli mnoho bylin stojí

Hrbáč aneb Neversův bod je to poslední, co můžete spatřit

Cirkus Mlejn – Večer s novým cirkusem

Světový den divadla pro děti a mládež tradičně oslavíme divadelní přehlídkou proběhne tradičně v prostorách Divadla v Celetné a dvěma představeními i v KD Mlejn ve dnech 18.-22.3.2012.

Přehlídku pořádají : Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ, Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné, KD Mlejn.

O podporu bylo požádáno hl. město Praha, Městská část Praha 1, Ministerstvo kultury ČR.

Jsme velmi rádi, že na letošní přehlídce přivítáme opravdu špičkové soubory s několika velice úspěšnými inscenacemi, oceněnými diváky i odborníky.

Jsou to především:

Amatérský loutkářský spolek Športniki a Loutkové Divadlo Maribor s představením Back to Bullerbyn, držitelé Ceny ERIK tj. Ceny Českého střediska UNIMA, která je na základě hlasování oslovených odborníků a širší umělecká veřejnosti od roku 1991 každoročně udělována jednotlivcům nebo souborům za výrazný umělecký počin v oblasti profesionálního a amatérského loutkového divadla.

Naivní divadlo Liberec s představením Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých, které na Festivalu SKUPOVA PLZEŇ 2010 obdrželo Cena za scénář (Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček).

Buchty a loutky s pohádkou Zlatá husa, která na festivalu MATEŘINKA 2011 získala ceny hned 2: Cenu za scénář – za vtipností povýšenou, současnou úpravu klasické pohádky a Zvláštní cenu poroty v kategorii 5-7 let – za vyváženost inscenace ve všech složkách, za komunikativnost pro všechny diváky a za humor.

Máme radost, že budeme moci poprvé přivítat MUDr. Karla Šefrnu, herce, režiséra, skladatele jevištní hudby, scénáristu atd., nositele desítek individuálních a kolektivních cen z festivalu Loutkářská Chrudim (přehlídky amatérského loutkového divadla). Karel Šefrna s Rodinnýcm divadlem souboru C ze Svitav předvede v pražské premiéře svou nejnovější inscenaci Pták Ohnivák, liška Ryška a my.

Velmi se těšíme na představení 4 dětských školních souborů, úspěšných účastníků celorepublikových přehlídek – Soubor Tři boty ZŠ a MŠ Třebotov, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou, soubor Roztočená vrtule ze Slaného a soubor Malé dvě ze ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři.

Přivítáme Janu Frankovou z Divadla Dagmar, studenty JAMU (posluchače Výchovné dramatiky Neslyšících Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně), S obdivem budeme sledovat artistky – umělkyně z Cirkus Mlejn a v neposlední řadě Divadlo CD 2002 s výpravnou inscenací a romantickým příběhem o Hrbáčovi.

Vstupenky jsou k dostání v pokladnách Divadla v Celetné Celetná 17, Praha 1 tel.: 222 326 843, 608 327 107 e-mail: rezervace@divadlovceletne.cz a KD Mlejn (Kovářova 1615/4, 155 00 Praha 5 – Stodůlky e-mail: vstupenky@mlejn.cz)