Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Přehlídky, které se konají v Praze, a to v průběhu divadelní sezóny, nemají moc šancí být „usledovány“ v celku. Výjimkou není ani Přehlídka divadel pro děti a mládež, spojená s datem 20. 3., neboť právě březen je měsíc mnoha premiér. Nicméně, pokusila jsem se zhlédnout co nejvíce, především s důrazem na inscenace využívající principů loutkového divadla.

Jana Soprová  FOTO: Irena Vodáková

Podělím se o nezbytné informační minimum, které jsem si osvojila před přehlídkou. První oslava věnovaná divadlu pro děti a mládež se uskutečnila v roce 2001, ale pravidelná divadelní přehlídka probíhá až od roku 2002. Poselství k festivalu každoročně proletí médii 20. března a přehlídka probíhá pod heslem „Vezměte rodiče do divadla“. U nás už několikátým rokem pořádá ASSITEJ v pražských divadlech přehlídku, která je směsicí inscenací činoherních a loutkových, amatérských i profesionálních souborů.  Dramaturgický výběr si v tomto směru neklade časové hranice, objevují se zde inscenace i staršího data vzniku (některé již po derniéře), ale i hity oborových přehlídek loňského roku. Každoročně je při této příležitosti oceněn některý z tvůrců divadla pro děti.

V rámci přehlídky se letos ve dnech 17. – 21. března představilo v pražských divadlech, převážně v Divadle v Celetné, ale také v divadle DISK, a závěrečný hit, muzikál Mauglí, na své domovské scéně v Kalichu, celkem 14 inscenací. Mé časové možnosti nedovolily vidět všechno, a tak jsem se soustředila především na dopolední představení a odpolední představení pro děti a mládež.

První, co mě příjemně překvapilo, byli diváci. Totiž množství diváků a jejich reakce. To svědčí o dobrém zajištění návštěvnosti přehlídky, což je (nejen) v oblasti divadla jedním z důležitých aspektů. Většinu představení obsadily školní třídy, takže jsem v průběhu týdne měla možnost zažít diváky nejrůznějšího věku, především I. a II. stupeň ZŠ (menší děti, jednotlivci s maminkami nebo tatínky, byli v hledišti v menšině). Potěšilo mě také to, že děti – bez okřikování – sledovaly, nerušily, ale i vnímavě reagovaly. Ať už se jednalo o představení jejich kolegů z dětských amatérských souborů či profesionálních souborů pro děti.

Pokud se týká dramaturgie přehlídky, z mého pohledu ji charakterizovala velká různorodost jak v tématech, tak i využití tvůrčích prostředků. A já jsem si zde znovu uvědomila, jak je stále obtížnější pojmenovat nejen žánr, ale i diváckou skupinu, pro kterou jsou představení určena. Pokud jde o žánry, ingrediencí, z nichž byla představení namíchána, bylo opravdu bohatě – vedle činoherních, tanečních a pohybových prvků tu byla zjevná inspirace z různých historických období, využití improvizačních technik, ale i vlastního těla a hlasu jako materiálu, stejně jako zužitkování nejrůznějších artefaktů či předmětů běžného života k vytvoření prostředí, příběhů, situací či charakterů. Znovu se ukázalo, jak důležitá je na scéně spolupráce, souhra, dobrá organizace mizanscény, ale i naladění na stejnou vlnu a společné nadšení pro věc (a to se týkalo nejen dětských amatérských souborů, které navíc prostřednictvím vedoucího doplňuje tuto koncepci neokázale vzdělávacím aspektem, ale bez výjimky i profesionálních souborů).

Zahájil amatérský soubor HOP-HOP ZUŠ Ostrov s adaptací dětské knihy Zdeňky Bezděkové Říkali mi Leni o dívce dané za války na převýchovu do nacistického Německa. Inscenace nese název Tak to je naše Leni a je celkem nápaditou variací vztahového příběhu s tajemstvím. Nejsem si úplně jista, nakolik byli dětští diváci obeznámeni s konkrétní situací v centru příběhu, a jsem si jista, že téměř nikdo nečetl knihu. A tak jsem se snažila odhadnout, nakolik jsou schopni příběhu porozumět. Česko-německé historické reálie v tomto případě asi zůstaly stranou, nicméně lehce hororový příběh o holčičce, která se cítí doma nevítaná a odstrčená, se ukázal jako nosný a mladému publiku blízký. Stejně jako postavy a vztahy v rodině – bratr grázlík, který se snaží okolím manipulovat, strohá matka, která nechce či nedokáže s dcerou navázat kontakt, ale i vstřícná empatická teta. Holčičce v hlavě navíc straší jakési cizí vzpomínky, jimž se snaží přijít na kloub. Symbolicky tak pubertální dívka prochází nelehkou cestou, na níž jí potkávají divné, děsivé a tajemné věci, s nimiž se musí vyrovnat, aby tzv. dospěla. I když je jasné, že ambiciózní zpracování s přítomností expresivních masek a výrazných choreografií vychází především z ambice režisérky, děti se příběhu zmocňují celkem přesvědčivě a dokážou své vrstevníky vtáhnout do děje.

Do jisté míry na toto představení navázalo tématem outsidera v cizím prostředí, s nímž se na cestě ke štěstí musí vyrovnat,Malé divadlo České Budějovice. Přivezlo novodobou verzi pohádky Popelka pod názvem Popelka /… z krejčovského salónu v úpravě a režii nového uměleckého šéfa Petra Haška. Příběh tematicky vtipně propojuje motiv dívky – cizinky (tedy outsidera) a motiv šatů, které dokážou proměnit zevnějšek, ale nikoli duši. Děj prochází ve vlnách dvěma prostředími (tento princip „hrajeme si na pohádku v reálném prostředí“ se na festivalu objevil víckrát). Většinou tato hranice zůstává úmyslně rozostřená, i když na změnu nás trochu humpolácky upozorní až příliš hlučné přesunování scénických prvků. Nicméně, odmyslíme-li si tuto hlučnou nepříjemnost, je scéna vytvořená z pojízdných rámů velice funkční (autorkou je Jitka Nejedlá). V rámech je napnuto plátno – roleta, která se díky průřezům a různé možnosti manipulace může stát vtipným „kostýmem“ postav (využívá se principu, kdy průřezy umožňují vidět za roletou jen hlavu a končetiny). Dalším zajímavým artefaktem jsou stojany s rolemi látek, jimiž je možno vytvářet rozevlátý fantazijní svět, stejně jako rychle „převléknout“ hrdinku. Hašek dobře pracuje s rekvizitou, jak s roletou, za níž nebo v níž se postavy ze salónu snadno promění v pohádkové postavy, ale také s plošnými šaty připomínajícími vystřihovánky, které jsou postavám připíchnuty na hruď. Sporným momentem pro některé bylo obsazení Popelky cizinkou, která sice mluví česky, ale s přízvukem. Já se přikláním k verzi, že toto obsazení je naopak velice funkční a posunuje motiv konfliktu mezi matkou a oběma sestrami do obecnější roviny. Vlastní a nevlastní děti v jedné domácnosti jsou už dnes velmi běžným jevem a nevzbuzují emoce, zatímco motiv cizince, vysmívaného outsidera je stále aktuální. A dětští diváci, soudíc podle reakcí, tento motiv vnímají a chápou přirozeněji než dospělí. Ještě jedna pochvala – dobrá práce (interakce) s divákem. Už před představením Popelka v hledišti rozdává programy s vystřihovánkou kluka a holky a poté obdarované využije v ději jako „holoubky – pomocníky“, kteří jí pomohou v důležité chvíli vyřešit situaci.

Narozdíl od této pohádky mám stále jistý problém s další inscenací, totiž Budulínkem z Naivního divadla Liberec, pohádkou o (ne)poslouchání. Dnes již kultovní zpracování známého příběhu ve stylu post-hippies byl už několikrát popsán a diskutován. Tak jen pro osvěžení paměti zopakuji svůj názor, který se nemění. Dvojice performerů – loutkoherců je výborně sehraná, mezihra loutek a živých herců funguje, nicméně poselství pohádky, určené pro malé děti, se mi stále zdá ujeté. Není jistě nutné prvoplánově děti poučovat o správném chování, ale s interpretací babičky s dědečkem jako nahluchlých senilů, kterým v podstatě nemá cenu věnovat pozornost, natož je poslouchat, stále nesouhlasím. A nedokážu se smířit ani se spravedlivým trestem pro lišku, která zkrotne poté, co zasažena elektrickým proudem prodělá lobotomii a to je vlastně fajn řešení problému. Ptal se někdo, co na to říkají dětští psychologové?

Divadlo Husa na provázku přivezlo mnohokrát oceněnou inscenaci Dášeňka  aneb  Psí kusy – Haf! Jedná se o příjemně hravou, nicméně obsahově poměrně rafinovanou inscenaci s přesahem, kde je dobré mít něco načteno, aby dospělý rozluštil odkazy na život Karla a Olinky Čapkových. Na druhé straně dokáže dvojice protagonistů (Jiří Jelínek a Anežka Kubátová) rodinné publikum získat svou imaginativností, vynalézavostí, hravostí až bláznivou, o čemž svědčí několik ocenění právě na festivalech pro děti. Zkrátka, příběhy o zvířátkách většinou nezklamou – a příběh Čapkových tu tedy funguje spíše jako bonus pro dospělý doprovod.

Na další dvě festivalová představení se diváci museli vypravit do divadla DISK. Ti, kdo tak učinili, ale určitě nelitovali. Představily se tu totiž dva hity loňských festivalů, které spíše než loutkové divadlo lze charakterizovat jako animované či instantní multimediální divadlo. V prvním z nich – dalším meotarovém dobrodružství Tomáše Hájka z Bažantovy loutkářské družiny, DS J. J. Kolára při TJ Sokol Poniklá – představil protagonista pod názvem Zmatek nad zmatekzpracování jednoho z nejpodivnějších Verneových románů. Zatímco v předchozím Faustovi (byť princip živého animování a jeho předvedení prostřednictvím meotarové projekce zůstává stejný) zůstával Hájek schován ve stínu, v tomto případě z něj vystupuje a stává se součástí produkce. Image gentlemana – ale taky tak trochu podvodníka a hochštaplera – ze starých rytin, výstupy a vyprávění ve stylu pouťových atrakcí, ale hlavně okouzlující nápady ručně animovaného příběhu, neztrácí svou energii. Naopak, zdá se, že s každým představením získává protagonista větší cvik a jistotu.

Podobné kouzlo mají Pohyblivé obrázky Hany Voříškovés přispěním dua MUZIGA, vtipné kreslené vyprávění, animačně ztvárňující až archetypální minipříběhy, ale i „momentky“ ze života, doprovázené něžným hudebním doprovodem, které zprostředkují neokázalou filosofii oslavy života v jeho prazákladu. A v určitých momentech jsou i velmi působivým, byť minimalisticky provedeným apelem na nesmyslnost všeho, co tento „obyčejný život“ ničí. Obě tato představení byla ukázkou perfektní sólové práce performera.

 

Naopak další dvě představení přinesla excelentní ukázku tzv. sdíleného divadla, kolektivní tvorby v rámci uměleckých škol, kde jde nejen o výsledek samotný, ale především o předchozí tvůrčí proces. Tato představení mají specifickou energii, která pramení z toho, že výsledný tvar všichni považují za svůj. Nesou tedy punc autenticity, byť nemusí být vždy technicky dokonalá. To je případ KUK! + kuk! + Zpátečníci, propojení různých věkových skupin dramatických kroužků ZUŠ Štítného z Prahy 3  a jejich (jak se domnívám již derniérované) kolektivní inscenace Balón aneb Létat je tak snadné. Pro mě byla pozoruhodná především tím, jak se podařilo zorganizovat na scéně takové množství lidí, aby se jen nepletli jeden druhému pod nohama, a naopak svým společným úsilím umocnili energii,a tím i smíchový efekt. Praví pokračovatelé objevitelů díla Járy da Cimrmana, kteří ovšem přinesli i něco navíc. Zatímco suchá vážnost „pravých a slavných Cimrmanovců“ si drží svou prkennou akademičnost, mladí zjevně nejen dobře chápou tento typ mystifikačního humoru, ale přidávají k němu svůj bonus. Hravost, která se odehrává u profesionálů na slovní úrovni, je zde obohacena skupinovými pohybovými kreacemi a při davovém zahlcení scény chtivými příbuznými, kteří putují za vidinou dědictví do vzdálených krajin, zvyšuje komickou nadsázku. Právě termín sdílené divadlo (tedy, že se účinkující nepodřizují vůli režiséra, ale naopak každý svým osobním vkladem nápadů přispívá k formování celku) je v tomto případě na místě. Asi nikdo z těch několika desítek herců by dnes nedokázal říci, co kdo vlastně vymyslel, kdo stál u zrodu nejrůznějších gagů. To je ostatně smysl práce v dramatických kroužcích (či na letních soustředěních), kdy dochází k „zlidovění“ nápadů. V tomto případě je navíc cenné generační propojení různých skupin, což, jak víme, nemusí být ve věku 7–18 let ani pro jednu stranu snadné. Podobně proudí společná energie a hravost inscenacíDivadla Vydýcháno ze ZUŠ Liberec s variací na teenagerovskou knihu Susan Towensendové Tajný deník Adriana Molea pod názvem Něco z Adriana. I když je na scéně přece jen o něco méně dětí, i tak přesahuje počet desítku. Je tu patrný podíl vedoucí, která je schopna děti inspirovat, povzbudit, ale nikoli jimi manipulovat. Tak vznikají originální nápady, které by možná dospělého nenapadly. Znovu jde tedy o ono výše zmíněné sdílené divadlo, u něhož má každý pocit vlastní investice, která se rozpustila v celku. S tím souvisí i nápad, že tu není konkrétní „hvězda“, neboť v roli Adriana se střídají bez ohledu na pohlaví všichni. Ostatně Adrian jako postava zůstává trochu v pozadí, ale poskytuje divákovi možnost vnímat svět a postavy jeho očima. Je to představení vtipné, i když obsah není prvoplánově komický. Naopak, některá témata, kterých se příběh dotýká, jsou dosti vážná, ať už je to náznak revolty v rámci školy, tak i rozpad manželství rodičů, a – jak se domnívám – mnohým dětem blízká. Je sympatické, že dospělí nejsou výrazně parodováni, jsou vnímáni víceméně s pochopením, shovívavě. A pak jsou tu dva nápady, které představení ozvláštňují a dodávají mu šťávu. Je to jednak způsob hudebního doprovodu konkrétních situací. V té chvíli někdo z dětí „vypadne z děje“ a pustí do mikrofonu z mobilu melodii, která vhodně dotvoří či komentuje atmosféru. Za nejzajímavější přínos považuji schopnost dětí vytvářet scénografii a ilustrovat jednotlivé epizody vlastními těly, gesty, mimikou a hlasem. Zužitkuje se tu velmi rozmanitá inspirace – pantomima, improvizační prvky, voice-bandové techniky, ale i pohybová inspirace street dancem a hip-hopem.  Právě toto představení dokládá, že někdy opravdu stačí správná dávka fantazie a zároveň nadšení, aby doslova „na koleně“ vzniklo pozoruhodné představení.

Jistě není náhodou, že představení hradeckého Divadla DRAK, třešničky na festivalovém dortu, bylo zařazeno do programu právě v Den divadla pro děti a mládež. Konstatování, že Divadlo DRAK patří po mnoho desetiletí ke špičce současného loutkářství u nás a kvalitou inscenací může směle konkurovat činoherním souborům, je jistě pro čtenáře tohoto časopisu nošením dříví do lesa. A tak jistě nepřekvapí, že tento DEN DRAKA byl spojen s poctou pro Josefa Kroftusymbolickým oceněním jeho celoživotní práce v divadle pro děti a mládež. Nemohlo být jinak nežli prezentovat vzápětí po ocenění jednu z jeho inscenací. Volba padlana inscenaci Jak si hrají tatínkové z roku 2005. Pokud by někdo přijel na tuto přehlídku zkoumat, jak různě se dá zacházet s klasickými pohádkami, měl opravdu výbornou šanci porovnat tři různé přístupy, tři různá využití loutek, rekvizit a předmětů. Po výše zmíněných Popelce a Budulínkovi Kroftova inscenace představila svéráznou interpretaci pohádky O Sněhurce. Východiskem je parta tatínků v kutilské dílně, kterým se dostane do rukou pokažená panenka, jejímž jediným slovem je MÁMA… Jak panenku opravit, jak ji přimět, aby si všimla také tatínka, a čím si může tatínek tuto poctu zasloužit? A jak propojit pohádkový příběh s reálným prostředím? Na tyto otázky se podařilo inscenaci odpovědět vskutku rodinným představením, při němž se mohou pobavit nejrůznější generace. Vtipná výprava Marka Zákosteleckého pomůže pětici kutilů k vyprávění příběhu skutečně využít vše, co jim tzv. padne pod ruku. Mnohé motivy sice s původní pohádkou nemají mnoho společného, nicméně fantazijní využití industriálního prostředí, všech těch nejrůznějších dílenských strojů a nástrojů, ale i dalších předmětů, umocňuje hravý charakter představení. Připomeňme, že v divadle Drak, ač je loutkovým divadlem, jsou živáčci na scéně motorem akcí, byť rekvizit, předmětů i loutek důsledně využívají. Panenka v jejich rukou ožívá, je tak trochu dítětem, trochu panenkou a trochu pohádkovou bytostí. Vysoukáním nohavic stvoří trio šest trpaslíků („sedmý schází, ale to nás nerozhází…“). Zjevení draka s klapajícími čelistmi i ohňovým zafuněním je v tomto prostředí zároveň překvapivé i logické. Jestliže si inscenace Jak si hrají tatínkové pohrává s všednodenností a využitím obyčejných rekvizit, ta druhá naopak sází na magii, kouzla a triky.

Návrat k inspiraci němou groteskou a prvními němými filmy je nejen u nás ve vzduchu, a tak bych tvůrce rozhodně nepodezírala z kalkulu. Spíše je to tak, že režisér Jiří Havelka se v poslední době výrazněji zabývá pohybovým divadlem. V určitých „trikových“ aspektech jeho inscenace Poslední trik Georgese Mélièse navazuje na brněnského Indiána v ohrožení, svéráznou interpretaci přísně vědecké teorie relativity. Podobně se v tomto představení s dokumentární přesností na plátně ukazuje, kterak Meliès vlastně dělal ty filmové triky, abychom byli vzápětí v reálu jeviště konfrontováni s nevysvětlitelnými, fungujícími kouzly a iluzemi. Havelka svého Melièse zavírá do pokoje, v němž nudící se tvůrce, jen sem tam vyrušen bdělou pečovatelkou, vlastně čeká na smrt. Nicméně, v mezidobí jeho až halucinogenní fantazie kouzlí situace, setkání a triky, díky nimž Meliès úspěšně bojuje s rejem vznášejících se kostlivců (a potažmo depresemi). Představení zároveň předává divákům poetické kouzlo prvních pokusů o film, důsledně se ve formě a situacích inspiruje němou groteskou, ale také kombinací jevištní akce a filmových záběrů ve stylu laterny magiky. Funguje tu výrazně nejen výtvarná stránka (scénografie opět M. Zákostelecký), propojující něžné poetické doteky s magičností, ale i jistou hororovostí. Hranice mezi šedivou realitou a magickým světem kouzel se rozostřuje a chvílemi se svět fiktivní stává skutečnější než realita. Přitom je třeba připomenout, že inscenace nerezignuje na myšlenku ve prospěch hravosti – naopak, obsah i formu, včetně jistého filosofického přesahu, se daří zdárně propojovat. A mezi řádky obsahuje i nikoli banální poselství. V souboji člověka s bolestí fyzickou i psychickou, se světem, který nabízí omezení, manipulaci a strach, je třeba nikdy se nevzdávat a bojovat proti tomu všemu fantazií a hravostí. To vše je prezentováno s velkou řemeslnou zručností, magickou lehkostí a zároveň humorným nadhledem. Tak, že i dospělý rád na chvíli potlačí své racio a nezkoumá, jak kouzla fungují, ale dobrovolně se do představení ponoří jako do příjemně teplé vody a doslova si užívá toto bohatství divadelní imaginace.

Toto je tedy jen pár útržků, postřehů z divadelního svátku, který připravil ASSITEJ pro pražské diváky. Nabídl opravdu různorodou směs představení, která nás mohou přesvědčit, že divadlo žije. Že navzdory okolní politické a společenské situaci je stále dostatek lidí, kteří dávají svou fantazii do služeb divadla, své vědomosti a schopnosti předávají dětem a mládeži. I když divadlo je v celkovém kontextu doby na okraji zájmu společnosti, právě takováhle přehlídka dává naději, že některý ze školáků se právě zde nadýchne divadelní magie a v dospělosti se vydá do špatně placených, ale zároveň hypnoticky lákavých divadelních končin.

14. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež proběhl s velkým úspěchem ve dnech 13.-21.3.2014v Divadle v Celetné (11 představení), v Divadle Disk  (2 představení), v KD Mlejn (2 představení) a Divadle Kalich (1 představení).

Přehlídku  uspořádalo  České středisko ASSITEJ  spolu  se Sdružením pro tvořivou dramatiku, Sdružením Divadlo pro děti a mládež, KD Mlejn díky podpoře  hl. m. Prahy a Institutu umění – Divadelního ústavu.

České středisko ASSITEJ  tak velice důstojně oslavilo Světový den divadla pro děti a mládež (20.3.),  který se z iniciativy ASSITEJ International od roku 2001 připomíná po celém světě.

Jakýmsi předskokanem přehlídky bylo 13.3.2014 vystoupení Ty-já-tru s kapesním atlasem pohádek pro nejmenší Pohádky do kapsy v KD Mlejn (Praha 13).

A pak se přehlídka přesunula do centra Prahy. Od 17.3. do 20.3. se Celetnou ozývalo natěšené štěbetání a hlaholení. Proudily tudy totiž zástupy diváků všech věkových kategorií (od dětí předškolního věku, přes žáky obou stupňů ZŠ, po dospívající mládež a dospělé) do hlediště Divadla v Celetné, kde se odehrála většina představení přehlídky.

ZUŠ Ostrov (soubor HOP-HOP) vyprávěla příběh dívenky odvlečené do nacistického Německa Tak tohle je naše Leni. Děti pod vedením paní Ireny Konývkové dokázaly nelehké téma působivě ztvárnit a diváky hluboce zasáhnout.

 

 

Malé divadlo z Českých Budějovic přivezlo Popelku … z krejčovského salónu a tak si všechna přítomná děvčata mohla trochu zasnít o tom, že i jich si třeba někdy všimne krásný  a bohatý princ…

 

Naivní divadlo vyprávělo nejmenším dětem pohádku o Budulínkovi, ale taky o poslouchání (a neposlouchání) a všichni jsme se výborně bavili.

 

Taky pohádkový kabaret pro štěňata Dášeňka aneb Psí kusy – Haf! v podání Divadla Husa na provázku si získal malé i velké diváky hravostí a vtipným zpracováním Čapkovy předlohy. Děkujeme autorům a protagonistům Jiřímu Jelínkovi a Anežce Kubátové.

Do života třináctiletého kluka s humorem nahlédla inscenace Divadla Vydýcháno ze ZUŠ Liberec pod názvem Něco z Adriana (pod vedením Michaely Homolové) a soubory KUK!  + kuk! + Zpátečníci ze ZUŠ Štítného Praha 3 (pod vedením Ivany Sobkové) nás v představení Balón aneb Létat je tak snadné kromě jiného názorně seznámily s Cimrmanovým hereckým desaterem.

 

Kdo by dokázal odolat, když tátové vyprávějí pohádky. Trochu je pomotají, trochu vylepší, ale vždycky je to legrace a stojí to za to. V inscenaci Jak si hrají tatínkové hradeckého Divadla DRAKjsme toho byli svědky. Tátové s velkou fantazií vyprávěli pohádku o Sněhurce a nevadilo, že trpaslíků bylo jen 6. A když Sněhurka snědla otrávené jablko, vydali se trpaslíci do světa hledat prince – zachránce. Našli ho, jak právě bojuje s drakem. A že to, panečku, byl nějaký drak!  Jiskry mu  sršely z tlamy do všech stran. Princ Jirka se ukázal být tím pravým, Sněhurku probudil a všechno dobře dopadlo. Však to také děti ocenily nadšeným potleskem.

 

 

 

Ještě před představením Tatínků došlo k slavnostní události. Přeplněnému sálu byl představen režisér inscenace prof. Josef Krofta a pořadatelé přehlídky mu poděkovali za celoživotní dílo, za spoustu krásných inscenací pro děti, za významnou pedagogickou práci, během níž vychoval řadu následovníků, kteří se divadlu pro děti věnují a předali mu Cenu ASSITEJ. Symbolický keramický artefakt vytvořili žáci ZŠ Donovalská pod vedením paní učitelky Vadlejchové.

 

 

 

Ale i večerními představeními žila naše přehlídka. Soubor Kašpar se zúčastnil dvěma výbornými inscenacemi: Terminus vyprávěl o současných problémech Dublinu a Cyrano zase nestárnoucí příběh o lásce a hrdosti.

Pro uvedení v Divadle Disk jsme vybrali 2 komorní inscenace:  Tomáš Hájek pobavil adaptací méně známého Verneova románu Zmatek nad zmatek

 

 

 

Hana Voříšková okouzlila svými poetickými minipříběhy Pohyblivé obrázky.

 

Soubor Hrobeso vkusně a s vtipem předvedl nejen maturantům, ale všem, kteří se nemají čeho bát, svůj úspěšný titul Revizor.

 

 

 

V Divadle Kalich jsme se nechali strhnout malým Mauglím, muzikálem pro děti i dospělé.

 

 

Závěrečné slovo bude věnováno představní Poslední trik Georgese Mélièse, jež bylo druhou účastíDivadla DRAK na přehlídce a jejím očekávaným vrcholem. Tato pocta světu kouzel, filmu a imaginace diváky zcela strhla, nadchla triky a kouzly a dojala svým existenciálním vyzněním. Zvlhlé oči a nekončící ovace na závěr…

 

 

14. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež navštívilo přes 2 300 diváků. Oslavy se vydařily, jaké budou ty příští? Těšíme se!

Při 15. ročníku Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež – na shledanou!

 

 

Josef Krofta, režisér loutkového divadla a vysokoškolský pedagog

Narozen 30.3.1943 v Uherském Hradišti

Studoval na střední škole v Nymburce a poté byl učněm-mechanikem v Praze.  Zde se přihlásil ke studiu Divadelní fakulty Akademie múzických umění,  absolvoval obor režie-dramaturgie na Katedře loutkářství. Podle vlastních slov mu však chyběla obhajoba diplomové práce. Kvůli označení za politicky nežádoucího tak získal vysokoškolský titul až dodatečně v roce 1989.

Při studiích v 60. letech a krátce poté pracoval v Československém rozhlase. Po návratu ze základní vojenské služby roku 1968 přešel do rozhlasového studia v Českých Budějovicích.

Jako režisér působil od roku 1968 v Malém divadle v Českých Budějovicích. O tři roky později začal režírovat v Divaadle DRAK v Hradci Králové, kde se roku 1981 stal uměleckým šéfem. Souběžně režijně působil i v pražském Divaadle Spejbla a Hurvínka, v hradeckém Studiu Beseda i v dánském Odense Theatre.

Mezi jeho nejvýznačnější díla na prknech hradeckého divadla patří incenace Enšpígl, Šípková Růženka, Petruška, Unikum – dnes naposled!, Píseň života, Sen noci svatojanské, Prodaná nevěsta nebo Pinokio.  Jako své loutkářské vzory v rozhovoru pro Reflex uvedl Matěje Kopeckého, Jiřího Vyšohlída a Zdeňka Říhu.  Ve svých inscenacích přesouval důraz z literární složky díla na jevištní výrazové prostředky a funkčně využíval souhry loutky s živým hercem. „Možná jsem měl štěstí, že jsem se klasické loutkové divadlo nestačil naučit,“ zdůvodnil to v dokumentárním cyklu České televize Evropané.

V březnu 2013 mu Herecká asociace udělila Cenu Thálie 2012 za dlouholeté mistrovství v oboru loutkové divadlo.

V roce 1990 byl na DAMU habilitován docentem oboru „Dramatická umění – režie“ a od téhož roku zde působí jako pedagog a vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla.   V roce  1994 získal profesuru. V letech 1993-1998 byl i proděkanem DAMU pro zahraniční záležitosti.  Pedagogicky působil také ve Francii a Norsku.

Roku 1993 založil v Hradci Králové Mezinárodní institut figurativního divadla.

 

 

Nejvýznamnější režijní aktivity v Čechách:

·           Leon Moszynski – Jan Wilkowski: „Giňol v Paříži“, Malé divadlo České Budějovice, 1970 – režie

Nejvýznamnější mezinárodní projekty:

·       Jan Dvořák – Krystyna Milobedzka – Karel Brožek – Jozef Mokoš: „Jánošík“, DRAK Hradec Králové – Loutkové divadlo Bánská Bystrica Slovensko – Teatr Marcinek Polsko, 1975 – režie

 

Nejvýznamnější režijní aktivity v zahraničí:
 
Austrálie:
Bulharsko:
Dánsko:
Finsko:
Francie:
Jugoslávie:
Kanada:
Německo:
Norsko:
Polsko:
Švýcarsko:

Jak řekl Nelson Mandela: “Chápeme a podporujeme názor, že děti je třeba vést a zároveň jim přiznat nezpochybnitelné právo stát se tím, kým chtějí; a aby toho mohly dosáhnout, potřebují prostor pro snění a pro uskutečnění svých snů.” ASSITEJ věří, že divadlo představuje ideální prostor pro dětské sny a uskutečňování jejich snů.

Mandelovy názory na děti jsou klíčové pro pochopení toho, kým byl jako člověk a vůdce. Když se setkával s dětmi, projevila se hloubka a šíře jeho lidskosti naplno. Jeho smysl pro humor, hru a radost, jeho postoj k dětem plný respektu, se kterým vyslechl jejich názory, jeho neochvějná víra ve význam vzdělání jako našeho nejsilnějšího nástroje, jeho snaha vždy si najít pro děti čas i v přítomnosti vedoucích světových osobností a jeho závazek pomoci dětem prostřednictvím jeho charitativních organizací patří mezi nejdůležitější charakteristiky jeho odkazu.

Zdalipak jako divadelní tvůrci vytvářející “prostor pro snění” přistupujeme k našim divákům se stejnou dávkou pokory, respektu, hravosti a víry v jejich schopnosti a smysl pro humor, jak to dokázal Nelson Mandela? A v obecnější rovině: dokážeme zajistit, abychom dětem – VŠEM dětem bez ohledu na sociální vrstvu, rasu a jazyk nebo jiný faktor – poskytli dostatek kvalitního prostoru pro jejich sny?

V roce 2014 si připomínáme pětadvacáté výročí Úmluvy o právech dítěte. Je to nejkomplexnější prohlášení dětských práv, jaké kdy bylo zformulováno, a také nejšíře přijatá smlouva o lidských právech v historii. A přesto, ačkoli většina zemí úmluvu podepsala, kolik států ji skutečně bere vážně? Kolik z nich bere do důsledku Článek 31 – právo dítěte “na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti”? Kolik z nich skutečně investuje do realizace těchto deklarovaných práv?

Nejde ovšem jen o odpovědnost jednotlivých států. Je to i v našich silách. Dne 20. března, na Mezinárodní den divadla pro děti a mládež, vyzývá ASSITEJ k účasti na akci “Vemte dnes děti do divadla!” To VY můžete hodně změnit v přístupu k dětem a mladým lidem, se kterými jste v kontaktu. Dejte jim prostor pro snění, vezměte je do divadla nebo přiveďte divadlo za nimi, ale hlavně toto magické setkání uskutečněte!

Jak řekl Mandela: “Historie bude posuzovat naše skutky podle toho, zda dokážeme měnit každodenní život dětí k lepšímu.”

Yvette HARDIE, President of ASSITEJ International

Narodil jsem se před sedmdesáti lety. Vyrostl jsem v městečku New Brighton vedle přístavu Port Elizabeth. Můj život a život většiny mých vrstevníků vypadal tak, že jsme ráno vstali a ti, co měli opravdu velkou kliku, šli do školy. Ostatní se jen tak poflakovali po městečku a cítili, jak jim život protéká mezi prsty kvůli krutému apartheidu. Pro naše rodiče nebylo povinností, aby nás dali do školy. A navíc museli za naše vzdělání platit.

Jednoho dne nás učitel angličtiny vzal do Operního domu v Port Elizabeth na představení Macbeth od Williama Shakespeara. Všichni jsme byli nadšení. Ani ne tak z té hry jako spíš z toho, že jsme se dostali do města. Těšili jsme se hlavně na cestu autobusem. Seděli jsme v divadle, v hledišti pomalu zhasnuli světla. Opona se zvedla, a stalo se kouzlo.

To byl můj první divadelní zážitek. Od toho dne roku 1958 se můj život změnil. Té hře jsem až tak nerozuměl, ale cítil jsem se součástí kouzla, které se dělo na scéně. Pořád jsem o té hře a o tom zážitku mluvil. A dokonce se mi i občas podařilo na chvilku zapomenout na apartheid. A na to, že v našem městečku byla na každém kroku cítit chudoba. Náhle jsem se ocitl v novém světě nejen své imaginace, ale i světě větších možností. Poznal jsem, že vzdělání je klíčem. A také, že divadlo je klíčem, který otevirá dveře představivosti. Ten den jsem si slíbil, že jednou také budu stát na jevišti a budu vyprávět příběhy, které nám vyprávěla babička před spaním.

Když vezmete dítě do divadla, podpoříte jeho touhu, aby ho někdo vyslyšel. Dítě začne věřit, že i ono má svůj příběh, který jednoho dne bude moci vyprávět.

Dr. John Kani

dramatik-herec-režisér
GLOBAL ARTS AMBASSADOR /světový velvyslanec umění/

 

Bonsile John Kani, herec, režisér a dramatik, se narodil 30. srpna roku 1943 v New Brightonu v Jihoafrické republice. V roce 1965 se připojil ke skupině herců, kteří si říkali The Serpent Players (Hadí hráči, název skupiny odkazuje na jejich první představení, které se odehrálo v zoologické zahradě v Port Elizabeth na místě bývalého hnízda hadů) a podílel se na scénáři množství her, které sice knižně nikdy nevyšly, ale u publika měly jejich inscenace velký ohlas.

Na začátku sedmdesátých let napsal spolu s Atholem Fugardem a Winstonem Ntshonou již známější hry Sizwe Banzi is Dead (Sizwe Banzi je mrtev) a The Island (Ostrov), které se hrály i v New Yorku, kde za ně John Kani a  Winston Ntshona v roce 1975 obdrželi prestižní ceny Tony Awards. Obě byly uváděny v broadwayském Edison Theatre, kde dosáhly celkem 52 repríz. Ve stejném roce získal John Kani hereckou cenu Olivier Award za ztvárnění hlavní postavy Mr. M v inscenaci hry svého přítele Athola Fugarda My Children! My Africa (Mé děti! Má Afrika!) v londýnském The Royal National Theatre.

Nothing but the Truth (Nic než pravda, 2002) byla první divadelní hra, kterou napsal sám. Hrála se v Market Theatre v Johannesburgu. Odehrává se v Jižní Africe po pádu apartheidu, ale netýká se konfliktu bělochů a černochů, nýbrž napětí mezi černochy, kteří v Jižní Africe během apartheidu zůstali, aby proti němu bojovali, a těmi, kteří odešli a vrátili se až potom, co nenáviděný režim padl. Tato hra získala v roce 2003 ocenění Fleur du Cap Awards pro nejlepší současnou jihoafrickou hru a John Kani navíc ocenění pro nejlepšího herce. Ve stejném roce získala též  mimořádné oceněníObie Award za výjimečný přínos americkému divadlu).

Kani je v současné době výkonný správce Nadace Market Theatre, zakladatel a ředitel johannesburského The Market Theatre Laboratory a předseda jihoafrické Národní umělecké rady (National Arts Council).

/Pro české středisko ASSITEJ z angličtiny přeložila Olga Freitová/

Istitut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ

Sdružení Divadlo pro děti a mládež

Sdružení pro tvořivou dramatiku

Divadlo v Celetné

KD Mlejn 

 

Pondělí 17.3.2014

Divadlo v Celetné, Celetná 17, Praha 1 tel.: 22326843  e-mail:rezervace@divadlovceletne.cz

 

10:00      Soubor HOP-HOP ZUŠ Ostrov

          Tak to je naše Leni    

O dívce, která byla dána „na převýchovu“ do nacistického Německa. Na motivy knihy
Zdeňky Bezděkové Říkali mi Leni.

14:00        Malé divadlo ČB

            Popelka /… z krejčovského salónu

Klasický pohádkový příběh o Popelce oslovuje řady dětských i dospělých diváků a čtená   řů více než 300 let v různých verzích a podobách. Možná proto, že každý se někdy cítil být odstrkovaný a sám jako Popelka. Každý občas sní o tom, že si ho všimne krásný a bohatý „princ“. Všichni si chceme žít jako v pohádce. Ale nic není zadarmo, vždy je potřeba pro to něco udělat. Co třeba ušít pohádkové šaty?! Popelka tentokrát v krejčovském salónu.

19:30      Kašpar

Terminus

Tři monology ze současného Dublinu.  
Prolínající se monology tří lidí, kteří nám vyprávějí svoje životní příběhy plné touhy a
zklamání. Ale i přes vážné téma je hra plná osobitého humoru, naděje, očekávání a smíření. Žena ve středním věku, mladá dívka a mladý muž – všichni se silným osobním příběhem – putují každý za svým „konečným“ cílem ulicemi Dublinu. Všechny tři příběhy se postupně protnou a spojí se tak v jeden.
Hra je psána formou veršovaného textu, který rytmicky připomíná rap (hiphop), což dodává příběhu spád a udržuje diváka přirozeně v toku děje.
Pro mládež a dospělé.

Úterý 18.3.2014

 

Divadlo v Celetné

10:00         Naivní divadlo Liberec

            Budulínek

Pohádka o poslouchání. Budulínek neposlouchá, babička s dědečkem špatně slyší
a liška zase slyší až moc…
Žil byl jednou jeden malý chlapec. Jmenoval se Budulínek. Rodiče již bohužel neměl. Zato  měl ještě babičku a dědečka! A ti to s Budulínkem neměli ani trochu snadné. Budulínek je totiž vůbec, ale vůbec neposlouchal! A tak není divu, že se jednoho dne dostal do pěkné šlamastyky, protože i přes varování svých prarodičů, aby nikomu neotvíral, vpustil do domu proradnou lišku. Ta nelenila a Budulínka unesla do své nory. Kdo ví, co by se s malým nezbedou stalo, kdyby dědeček, babička a soused hajný společně nevyrazili na záchrannou výpravu.

15:00       Divadlo Husa na provázku

           Dášeňka  aneb  Psí kusy –  Haf!

            
Podvraťácké pohádky pro vážené pudlikum. Jak si Karel a Olinka pořídili štěně.
Jak ho učili chodit, štěkat a další psí kusy. Prostě psina za všechny dobr-money.
Bude to ště-NĚCO! Přijďte, bude to “hasky”.
Dášeňka aneb Psí kusy – Haf! vyhrála na červnovém 15. ročníku festivalu Dítě v Dlouhé
Cenu Vojty Šálka. Jiřího Jelínka a Anežku Kubátovou ocenila také porota prestižního
festivalu Mateřinka za autorství, režii a herecké výkony. Na 62. Loutkářské Chrudimi, která není soutěžní,  získala inscenace aspoň srdce diváků. Na 23. oborové přehlídce loutkového divadla Přelet nad loutkářským hnízdem v divadle Minor Dášeňka získala cenu Erik udělovanou nejlepší loutkářské inscenaci uvedené v předchozí sezóně.

19:30Kašpar

            Cyrano

                 Příběh plný hrdosti a lásky, který rozhodně nezestárnul. 
„Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií… Jak známo, velký nos velkého ducha značí…“  Příběh plný hrdosti a lásky, který rozhodně nezestárnul.                     
  Pro mládež a dospělé.

Divadlo Disk, Karlova 26, Praha 1      tel.: 234 244 255

 

19:30Bažantova loutkářská družina, DS J.J.Kolára při TJ Sokol

            Zmatek nad zmatek

Adaptace méně známého Verneova románu pro meotarové jeviště.   
Na rozdíl od převážné většiny autorových děl, je z tohoto příběhu cítit skepse vůči
technickému pokroku, který může v nezodpovědných rukou ohrozit lidstvo. Inženýři zde
přicházejí s tak ambiciosním projektem, že se jeho podstatu vůbec zdráháme vyslovit
předem…





                 Hana Voříšková a MUZIGA

            Pohyblivé obrázky

Poetické divadelní minipříběhy o malých událostech mezi nebem a zemí…
Co se děje na poli, na moři, v nebi? Kdo hýbe hvězdami? Kdo sluncem? Jak se rodí motýli?  Odkud pocházejí ptáci? A kam všichni odlétáme?

Středa 19.3.2014 

Divadlo v Celetné

10:00        KUK! + kuk! + Zpátečníci,  ZUŠ Štítného, Praha 3

Balón aneb létat je tak snadné

Rozverná autorská operetka, jíž se jako červená nit táhne milostný vztah, který přes všechny strázně dojde svého naplnění.




 Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

         Něco z Adriana

Inscenace nahlíží do jednoho roku života třináctiletého kluka. Humorným způsobem popisuje nelehké období dospívání, prvních lásek a hledání svého místa na světě, které ještě komplikuje rozpad vztahu rodičů.
                        Pro 2. stupeň ZŠ
 

19:30     Hrobeso

          Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor

Nemaluj revizora na zeď! Kontrolní komedie pro všechny, kteří se nemají čeho bát.

Čtvrtek 20.3.2014

Divadlo v Celetné

 

10:00     Divadlo DRAK

          Jak si hrají tatínkové!

                Když tátové v kutilské dílně vyprávějí pohádky …
Jistě se vám mnohokrát stalo, že vaše dítě , vnuk nebo vnučka toužili po vyprávění. A jistě  také znáte pocit, kdy jste tím přáním byli zaskočeni a nevěřili, že toho budete schopni jen tak, z hlavy. A sáhli raději po knížce a cosi dítěti přečetli. Jenže schopnost vyprávění je dána každému, jde o to najít pro to odvahu. Když překonáte obavu z neúspěchu, slova vám sama přijdou na jazyk. Nejvíc se povídání vyhýbají tatínkové, kteří přece jen mají na dítě o trochu  míň času než maminky. V inscenaci JAK SI HRAJÍ TATÍNKOVÉ  však tatínkové sebrali odvahu. Všechno tedy bude takové tatínkovské, jak to umějí jen oni. A samozřejmě, když pohádku vypráví pět otců, kteří takovou činnost zažívají poprvé, neobejde se to bez legrace. Prostě tátové vyprávějí pohádku…
 

 

19:30      Divadlo DRAK

          Poslední trik Georgese Mélièse

Jak se stát nesmrtelným? Existuje na to TRIK! Divadelní představení, které je poctou světu kouzel, filmu a imaginace.
Inscenace je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka
kinematografie George Méliése(1861 – 1938), francouzského filmového režiséra a
významného průkopníka kinematografie. Zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie. Kouzelnické triky, které Meliés dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii. Na Meliésův svět plný bezbřehé imaginace je dokonce i smrt krátká, neboť celuloid, iluze a fantazie jsou zbraně, které snad mohou i Zubatou porazit…
Nebo ne? To se dozvíme na konci cesty fascinujícím životním příběhem největšího
filmového kouzelníka všech dob.
 

Pátek 21.3.2014

Divadlo Kalich, Praha 1, Jungmannova 22/9    Tel.: 296245311 


19:00     Divadlo Kalich    

          Mauglí

               … jsme jedné krve.       
                                                                                   
              Hravý muzikál Ondřeje Soukupa a Gábiny Osvaldové.
            Pro děti i dospělé.


Institut umění – Divadelní ústav, České středisko ASSITEJ, Sdružení pro tvořivou dramatiku a Sdružení Divadlo pro děti a mládež ve spolupráci s Divadlem v Celetné, KD Mlejn, Divadlem Disk a Divadlem Kalicha  za podpory hl. m. Prahy  pořádá ve dnech 13. – 21. března 2014  již 14. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež.  Přehlídka obsahuje 16 představení různých divadelních žánrů určených pro děti všeho věku až po zahraniční odborné publikum.

Týdenní přehlídka je svou koncepcí ojedinělá: představuje výběr kvalitních divadelních inscenací činoherních i loutkářských od profesionálních skupin, amatérských souborů i souborů dětských a středoškolských s diváckou adresou od dětí předškolního věku přes žáky obou stupňů základních škol po dospívající mládež. Přehlídka započne v KD Mlejn, hlavní část přehlídky proběhne tradičně v Divadle v Celetné, po jednom představení bude uvedeno v Divadle Disk a Divadle Kalich.

Během šesti dnů přehlídky bude k vidění mnoho výjimečných představení. Z těch dětských upozorňujeme například na Dášeňku aneb Psí kusy – Haf! brněnského divadla Husa na provázku (sběratel všemožných ocenění mimo jiné držitel Ceny ERIK 2013), na Budulínkalibereckého Naivního divadla (držitele Ceny ERIK 2012), na Popelku … z krejčovského salónu českobudějovického Malého divadla  a na muzikál Mauglí z Divadla Kalich. Z představení určených pro dospívající a dospělé diváky je třeba jmenovat předevšímPoslední trik Georgese Mélièse hradeckého Divadla DRAK, který slibuje být mimořádným zážitkem.

Těšíme se i na školní soubory KUK! + kuk! + Zpátečníci (ZUŠ Štítného,  Praha 3), Divadlo Vydýcháno ze ZUŠ Liberecsoubor HOP-HOP (ZUŠ Ostrov).

Přehlídka je také příležitostí jak představit kvalitní české divadlo pro děti a mládež zahraničním odborníkům, protože pozvání přijali také zahraniční hosté z oborových organizací a zahraničních festivalů z různých zemí Evropy.

Během přehlídky bude také tradičně předána Cena ASSITEJ pro tvůrce, který se zvláště zasloužil o rozvoj divadla pro děti a mládež.

Motto letošních oslav zní:

   Vezměte děti do divadla, aby mohly vidět, slyšet, cítit,

   myslet a představovat si …

Světový den divadla pro děti a mládež oslavíme divadelní přehlídkou, která proběhne ve dnech 17.-23.3.2013 v prostorách Divadla v Celetné, v KD Mlejn a v Disku.

Přehlídku pořádají : Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ, Sdružení Divadlo pro děti a mládež, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Divadlo v Celetné, KD Mlejn, Divadlo DIsk.

Program bude zveřejněn v nejbližších dnech. Již dnes ale můžeme prozradit, že uvítáme Divadlo DRAK s představeními Jak si hrají tatínkové Poslední trik Georgese MélièseNaivní divadloBudulínkem a brněnské Divadlo Husa na provázku s Dášeňkou.

Moc se těšíme!