Ve dnech 15.-25.3.2018 proběhl 18. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež.
Jak už je naším zvykem, po skončení se pár slovy k přehlídce vracíme, abychom zavzpomínali na proběhlá představení, na největší události, dojmy a zážitky z nich.
Přehlídka se uskutečnila na 4 scénách (Minor, DISK – scéna Řetízek, Klub Mlejn a největší mírou Divadlo v Celetné). První náš dík patří uvedeným divadlům za vstřícnost a ochotnou spolupráci.
Následující řádky připomenou slovy a fotografiemi Ireny Vodákové letošní nejsilnější chvíle.
Bylo nám velkou ctí a radostí, že jsme mohli přivítat soubor Nového divadla Nitra, který 2x uvedl svou jedinečnou inscenaci Anna Franková.
„Autoři dramatizace místo rekonstrukce pocitových deníkových zápisků předvedli hravým způsobem důvěrná zákoutí tajemství prožívání puberty. ,Nehrají“, jen registrují proud vědomí, zachycený v Annině deníku. Inscenace tak není sentimentální, ale fakticky věrná v hledání lidského tepla … „ napsal Miroslav Ballay na serveru pravda.sk a marně bychom hledali přesnější vyjádření.
Šimon Spišák jako dramatizátor a režisér spolu s dramaturgyní Veronikou Gabčíkovou v inscenaci záměrně eliminovali pasáže, které by mohly mít na jevišti příliš tíživý náboj. Válka se v jejich podání děje jakoby mimochodem, na pozadí malých vnitřních bojů hlavní postavy Anny a dramatické momenty jsou častou odlehčené vtipným komentářem. Vyprávění o deportacích, mučení a smrti, kterými si hrdinové prošli, nemá diváka rozdrtit. Závěrečná slova přesto rezonují s neobvyklou razancí.
Odmyslíme-li si herce Ivana Martinku představujícího všechny zbylé postavy, byla tato inscenace veskrze monodramatem pro excelující Lucii Korenou v roli Anny, neboť většina postav byla zastoupena kostýmem pověšeným na ramínku jako v rodinné skříni.
Děkujeme, děkujeme, děkujeme!
Naše velké díky patří divadlu Minor za dobrodružný příběh z husitských válek Lipany, který malému divákovi co nejvíce oživuje dobu reformního hnutí a snaží se dokázat, že to byla doba, ve které stejně jako dnes žili obyčejní lidé se svými starostmi.
Minoru taky velmi děkujeme taky za křehkou a poetickou severskou pohádku Sněhová královna, příběh dětské lásky, oběti a vykoupení… Inscenace je syntézou všech jevištních složek – hudby, pohybu, scény, kostýmů, světla a projekcí – z nichž má každá svou nezaměnitelnou roli. Příběh se často vypráví obrazem, velký důraz se klade na preciznost pohybu účinkujících a využívá sílu a dynamiku skupiny. Obě tato mimořádná představení významně obohatila naši přehlídku.
Velké poděkování náleží i Divadlu DISK, které na naší přehlídce hostovalo s divadelní esejí o paměti a zapomínání Barunka is leaving, které předcházel stejnojmenný workshop vedený Janem Hniličkou.
Letos jsme opět hráli pro úplně nejmenší diváčky – pro batolata od 9 měsíců do 3 let (vystoupili Pavol Smolárik a Richard Fiala z Damúzy v inscenaci Moment!) a podle reakcí dětí si troufáme tvrdit, že se jim jejich nejspíš první návštěva divadla moc líbila a že příště zase rádi „vezmou své rodiče do divadla“.
Další velké díky patří Malému divadlu ČB za inscenaci Karel – táta vlasti, jež je jevištně-animovaným příjemně civilním portrétem „největšího Čecha“. S pomocí promítacího plátna, jedné vysoké židle, která je úkrytem malého Karla, jeho trůnem i koněm a totemových loutek se podařilo vyjádřit vše podstatné. Scenáristická i jevištní nápaditost a důsledně propracovaná kombinace herecké akce a animace tvoří harmonický celek. Inscenace je prostoupena řadou historických zajímavostí, přesto nesklouzne k suchému servírování faktů. Během 80 minut se (nejen) dětský divák skvostně pobaví a dostane ucelený pohled na významné období našich dějin, ale hlavně na samotnou osobnost Karla IV.
Poděkování za působivé sci-fi Azher náleží souboru HOP-HOP ze ZUŠ Ostrov. Předpověď budoucí “bezpečné”, ale šedé a všech citů zbavené společnosti se doufejme nikdy nesplní.
Po představení byla vedoucí souboru paní Ireně Konývkové předána Cena ASSITEJ 2018
a program neplánovaně pokračoval zajímavou besedou mezi tvůrci a diváky. Milá paní Ireno, moc děkujeme a blahopřejeme!
Děkujeme také Mirce Eliášové a jejím spolupracovníkům, kteří na přehlídce hostovali s interaktivní hravou inscenací Svět z papíru, po které následovala dílna se skládáním origami.
Naše díky samozřejmě patří i Divadélku U Zvonu z Kladna za nahlédnutí do “divadelně zvířecí laboratoře” Ezopovo zvířectvo, BodyVoiceBandu za pohádku Voják a tanečnice a Divadlu Kasperle za velikonoční příběh Kašpárka s Kalupinkou.
Obohacením programu přehlídky bylo promítnutí dokumentu režisérky Petry Tejnorové a choreografky Terezy Ondrové Haló? Je tam někdo? o posílání zprávy nejen o tanci do vesmíru.
Závěr se uskutečnil v Klubu Mlejn, přehlídka byla zakončena vesele – představením Zlatá husa v podání Buchet a loutek, moc děkujeme!
V neposlední řadě děkujeme hl. m. Praze za finanční příspěvek, Institutu umění – Divadelnímu ústavu za podporu a Sdružení pro tvořivou dramatiku za spolupráci.
A především moc děkujeme našim návštěvníkům – těm stálým i náhodným – za pozornost, vstřícnost a přízeň. Byli jste báječné publikum, těšíme se zase za rok na shledanou!
Světový den divadla pro děti a mládež je akce, která je propagována a oslavována sloganem „Přiveďte dnes dítě do divadla“.
Vzkaz ke Světovému dni divadla 2018 od Yvetty Hardie
Vezměte dnes dítě do divadla! Nebo snad: Přiveďte divadlo k dítěti? Mají tyto slogany stejný význam? Tento rok napsali vzkaz ke Světovému dni divadla dva spisovatelé – jeden z USA a jeden ze Sýrie, kteří představují dva rozdílné úhly pohledu vycházející z jejich výrazně odlišných životů.
# Take a child to the theatre today! neboli # Vezměte dítě do divadla je naším bojovým pokřikem od roku 2012, jelikož každý rok 20. března slavíme Světový den divadla pro děti a mládež a opětovně tak vždy potvrzujeme náš závazek týkající se práva každého dítěte na umělecké zážitky, které byly vytvořeny přímo pro ně. Letos bych ráda zdůraznila, že naopak je tomu častěji a je to stejně důležité.
Když se zamyslíme nad milióny dětí, které nežijí v blízkosti nějaké divadelní budovy (obzvláště takové, která byla navržena speciálně pro jejich potřeby), musíme jako umělci – pokud opravdu věříme, že umění je základním lidským právem – přemýšlet o tom, čím divadlo může být. Tato myšlenka samozřejmě není v dějinách divadla ničím novým, ale zdá se, že když mluvíme o divadle pro mladé diváky, rozdíly mezi formálním a neformálním přístupem stále prostupují naším hodnotovým systémem a pojetím kvality.
To, co je často nejvíc zapotřebí, je mocné kouzlo, které umí proměnit prašné hřiště, městskou halu, školní třídu nebo uprchlický areál – nejen proto, že je praktičtější a ekonomicky výhodnější setkávat se s dětmi v běžných situacích, ale také – což je důležitější – protože to opravdu zázrak JE.
Divadlo je vždy spojené s přetvářením. Jeho schopnost přeměnit obyčejný a občas i krizový prostor na místo, které dává prostor představivosti a odkrývá nečekané možnosti, je jedinečná. V danou chvíli mohou děti prožít silnou společenskou změnu a zjistit, že změna je možná, že se zázrak může zrodit z něčeho obyčejného a že radost lze najít i na těch nejdepresivnějších místech. Povaha divadelního zážitku, který tohoto zázraku dosáhne, není ničím jiným než prožitkem, který nám dovoluje létat ve speciálně navržené skořápce, kde máme plně k dispozici technologie a design.
Samozřejmě vůbec nemůžeme popřít zvláštní zážitek, který je pro konkrétní divadelní prostor výjimečný. Ale pro děti, které každodenně zažívají útoky ve válečné zóně, pro děti, které žijí ve vzdálených vesnicích, nebo pro ty, které žijí v chudinských čtvrtích, musí existovat jiné možnosti. A takováto proměna může významně ovlivnit jejich vnímání světa.
Divadelníci se zaměřili na inovativní praxi v divadle pro mladé diváky. Proto se my všichni musíme ptát, jak může divadlo zprostředkovat opravdové transformativní zážitky – na jakémkoli místě, kde je publikum – a převést je do reality.
Pojďme se tedy v roce 2018 věnovat akci Vezměte dítě do divadla… a přiveďte divadlo k dítěti.
Vzkaz Mohamada Al Jounde ke Světovému dni divadla 2018
Divadlo je stále jedním z nejlepších způsobů, jak se vyjádřit, a je také zrcadlem, které lidem ukáže, co je v našem světě dobré a co špatné. Jeviště je místem, kde si můžete vytvořit svůj vlastní svět a kde můžete vdechnout život svým snům. Dětem, se kterými jsem pracoval, se podařilo ukázat nám svou minulost a vytouženou budoucnost pomocí hry, kterou napsaly a ve které hrály, a mohly tak ovlivnit emoce a dát lidem šanci prožít to, co bylo pro tyto děti realitou. Nehrály, ale ukazovaly své pocity a reálné situace pomocí umění.
Mohamad Al Jounde
Sedmnáctiletý Mohamad Al Jounde ze Sýrie v roce 2017 obdržel od Kids Rights Mezinárodní cenu dětských práv. Zde je jeho příběh převzatý ze stránek Kids Rights:
Mohamad vyrůstal v Sýrii, ale když život doma začal být příliš nebezpečný, uprchl do Libanonu. Jako tisíce dalších dětských uprchlíků z jeho země nemohl chodit do školy, proto se rozhodl, že udělá pro děti ve stejné situaci něco zásadního. Navzdory obtížným podmínkám, ve kterých žil, postavil v uprchlickém táboře školu. Již ve dvanácti letech vyučoval matematiku a fotografováníi. V současné době zde využívá svého práva na vzdělání 200 dětí. Mohamad pomáhá dětem léčit se, učit se a bavit se při hrách a fotografování. Je rozeným vypravěčem a zvyšuje povědomí o těžkých úkolech, kterým čelí dětští uprchlíci tím, že své příběhy představují nejširšímu publiku.
Vzkaz Mo Willemse k Mezinárodnímu dni divadla 2018
Světový den divadla pro mládež? Opravdu?
Proč bys zrovna ty vzal dítě do ‚divadla pro děti‘?
Nemáte nic lepšího na práci než pozorovat skupinu dospělých, kteří jsou většinou velmi vážní a nudní, jak se chovají hloupě, mluví nahlas, jsou smutní nebo směšní, jen aby ohromili dítě, které milujete? Kdo by se chtěl nechat přenést do světa fantazie a příběhů?Kdo chce zažít postavy a 
emoce, které jsou tak jiné a zároveň se s nimi můžete zcela ztotožnit? Opravdu ve vašem životě potřebujete kouzlo – transformativní kouzlo živého představení? Je pro vás to pravé vidět kouzlo dětskýma očima? Na rovinu: Vytváříte rádi vzpomínky, které budou dobrým základem budoucí hry pro mladého člověka, kterého milujete?
Počkat.
To zní skvěle.
Když se schoulíte do sedadel a stoupá opona, víte, že uvidíte víc než představení; prožijete nové a výjimečné spojení s dítětem, na kterém vám záleží.
A to dítě to pravděpodobně taky bude bavit.
Mo Willems, spisovatel, ilustrátor, dramatik, bývalé dítě.
PS: Světový den divadla pro mládež se koná 20. března 2018. Ale transformační kouzlo divadla nikdy nekončí.
Mo Willems vytvořil vzkaz pouze pro Světový den divadla 2018 se svou slavnou postavou Holuba.
Nové divadlo z Nitry bude hlavním hostem Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládež, pořádané ve dnech 15.-25.3.2018 v Praze. 
Institut umění – Divadelní ústav/ASSITEJ, Sdružení pro tvořivou dramatiku z.s., PRO ASSITEJ z.s., KD Mlejn, Divadlo DISK, Minor, Divadlo v CeletnéDivadelní esej o paměti a zapomínání
Babiččin byt, ve kterém se skrývají dávné vzpomínky. Drolící se mysl. Ozvěny minulosti. A ticho. Co všechno si dokážeme zapamatovat a co zapomenout? Existuje recept na dokonalou paměť? Jak předejít její ztrátě? Kdy je bolestivá a kdy úlevná? Co o sobě dokážeme s jistotou říci?
Barunka is leaving je první absolventskou inscenací třetího ročníku KALD. Autorský projekt zkoumá téma nestálosti paměti a strachu z její ztráty, a nahlíží na ni jako na otázku vlastní identity. Velkým vkladem v tomto směru je zkušenost herců, která se ve tvaru inscenace odráží. Nositelem tématu je postava babičky a vnoučat. Diváci jsou pozváni do jejího bytu, jsou vtaženi do situace návštěvy vnučky Barunky. Káva, čaj, pantofle. Ovšem ve vysokém věku se neztrácí jen fyzická síla, ale i paměť. Zdá se, že je to neodvratitelný fakt, který odhaluje, jak křehkým a nestálým nástrojem nám je. A přece nám nezbývá než jí důvěřovat.
Představení si klade za cíl na jedné straně zjevištnit mechanismus paměti, její tekutost, a na druhé straně podtrhnout společný divácký zážitek. Proto je zvolen výrazný scénografický klíč – prostor DISKu se mění v babiččin obývací pokoj, z něhož herci vstupují do prostoru babiččiny paměti i paměti vlastní. Diváci se ocitají v situaci návštěvy. Narušuje se distance mezi jevištěm a hledištěm. Všichni jsme hosté a rozžívá se mezi námi svět, ve kterém se konfrontuje mládí se stářím, přítomnost s minulostí.
„Inscenace nemá ambici vyprávět příběh. Je spíš esejem o zapomínání. Zajímá nás fragmentárnost paměti, detaily, které nám v hlavě zůstanou,“ říká režisérka Anna Klimešová. Dramaturg Boris Jedinák doplňuje: „V představení je ukryto mnoho spouštěčů, které v člověku nastartují řetězce asociací a vzpomínek. Divák tak může zažít návštěvu dvojí – babiččina bytu a vlastní paměti.“
Diváci budou při představení bosi, mohou si tedy přinést vlastní přezůvky, případně jim budou nabídnuty bačkory z našeho botníku.
INSCENAČNÍ TÝM
HRAJÍ STUDENTI KATEDRY ALTERNATIVNÍHO A LOUTKOVÉHO DIVADLA:
Maëlane Auffray, Martin Belianský, Andrea Berecková, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská, Eliška Hanušová, Sebastian Jacques, Eliáš Jeřábek, Adam Joura,
Petr Kolman, Martin Krupa
SUPERVIZE
MgA. Martin Kukučka, MgA. Lukáš Trpišovský Ph.D. , MgA. Jiří Havelka Ph.D., MgA. Robert Smolík
Něžná trashpunková inscenace pro batolata a jejich rodiče
Stačí malý moment a obyčejné předměty ožívají. Skříp. Písk. Vrz. Rachtata. Přicházejí plechoví hrdinové od popelnic. Nenechte se zmást jejich možná trochu drsným zevnějškem, skrývá se za ním něžná duše. Vydejte se s námi do světa, kde i rezavé plechovky vyprávějí fascinující příběhy…
Projekt vznikl s laskavou podporou Hlavního města Prahy a MKČR
Koncept, režie: Richard Fiala, Pavol Smolárik, Marek Doubrava, František Antonín Skála
Inscenace je určená batolatům od 1 do 3 let a jejich rodičům.
Jevištně-animovaný portrét „největšího Čecha“, který se za svůj život stihl stát nejmocnějším mužem tehdejšího světa a přitom nezapomenout, odkud vzešel.
Inscenace u příležitosti sedmistého výročí jeho narození.
Účinkují: Dana Ibragimová, Denisa Posekaná, Lucie Škodová, Petr Šmíd, Lucie Valenová, František Hnilička
premiéra: 9. 3. 2016
Určeno pro děti od 6 let a jejich rodiče.
Třináctiletá Anna Franková se s rodinou a dalšími čtyřmi lidmi ukrývala za druhé světové války dva roky v zadní části jedné budovy v Amsterdamu. Anna si zapisovala události od 12. června 1942 do 1. srpna 1944 a zaznamenala vše, co se kolem ní dělo. Když v březnu 1944 uslyšela v Oranžském rozhlase výzvu občanům, aby poskytli své zápisky do sbírky pro historické účely, začala ty své přepisovat do knižní podoby. Zápisky končí textem, který Anna zaznamenala jen několik dní předtím, než ji a její rodinu našli vojáci a odvlekli je do koncentračního tábora. Anna Franková zemřela na tyfus někdy v únoru nebo březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen Belsen. Její zápisky se však dochovaly a po válce se o jejich knižní vydání zasloužil Annin otec Otto Frank, který jediný z ukrývajících se válku přežil.
Komorní inscenace na motivy Deníků Anny Frankové v podání mladého slovenského souboru z Nitry.
Cena DOSKY 2017: Lucia Korená (Anna Franková) – nejlepší ženský herecký výkon roku slovenského divadla + nominace: nejlepší inscenace a režie
Inscenace vychází z deníků třináctileté Anny Frankové, která se s rodinou ukrývala za druhé světové války a zapisovala si vše, co se kolem ní dělo. Je určena zejména pro mládež od 12 let.
“Autoři dramatizace deníku místo rekonstrukce pocitových deníkových zápisků předvedli hravým způsobem důvěrná zákoutí tajemství prožívání puberty. ,Nehrajíʻ, jen registrují proud vědomí, zachycený v Annině deníku.
Inscenace tak není sentimentální, ale fakticky vvěrná v hledání lidského tepla, paradoxně v čase všeobené nenávisti a stále bezdůvodnější xenofobie,“ napsal Miroslav Ballay na serveru pravda.sk.
Nové divadlo v Nitře založili v roce 2016 divadelníci, kteří se odpojili od Starého divadla Karola Spišáka a záhy rozvinuli vlastní tvorbu.
Představení je určeno divákům od 12 let.
Chtěl bych být… zvíře?!
Prázdný prostor, pět bajek a tři herci, kteří se za rytmu různých hudebních nástrojů snaží stát něčím, čím nejsou – zvířaty.
Podaří se jim, nezamotat se ve vyprávění? Udržet krok v dravém tempu? Zkrotit své zvířecí já a třeba se i ponaučit? Nic není jisté!
Přijďte nahlédnout do naší “divadelní zvířecí laboratoře”.
Zkrocení a drezúra: Jáchym Kučera a Lydie Šafářová
Produkce: Martina Fiřtová
HRAJÍ: Michaela Tomková, Eva Vrbová, Jan Mottl
Dělka: 40min
Pro děti od 6 let
Podaří se vojáčkovi zjistit, proč mají princezny každé ráno protančené střevíčky? A najde a zachrání svou milou Dorotku, zakletou do vlastní pýchy?Voják a tanečnice je pohádkou, kde písničky pomáhají Vojákovi najít Dorotku a děti se na jeho činech mohou svou účastí podílet. Pohádka je volně inspirovaná texty bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena. Děti v ní uslyší nejenom pěkné melodie a hned několik hudebních nástrojů, ale také uvidí drobné akrobatické kousky na šále.
Na základě vlastních zkušeností jsme se rozhodli dát dohromady vše, co jsme nejen v dětství na pohádkách měli rádi, ale především to, co jsme si z nich dosud zapamatovali, co nás ovlivnilo. Zkoušení bylo tedy nejdříve společným vyprávěním pohádek a vytahováním zasutého, ze kterého vyšlo na světlo nejen vážné a dramatické, ale také komické a groteskní.
Výsledkem našeho ohlédnutí a zkoumání se stala tato dobrodružná pohádka, ve které jsou nejsilnější motivy textů bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena. Podaří se Vojáčkovi zjistit proč mají princezny každé ráno protančené střevíčky?
Režie: Jaroslava ŠiktancováDramaturgie: Tereza VereckáHudba: Zdeněk DočekalVýprava: Romana Redlová
Hrají a tančí: Vojtěch Bartoš, Iva Vejražková, Marie Radová
Papír v dnešní době připomíná kancelář nebo úřad, povinnosti… Čtvrtka papíru, přesně zaříznutá do standardizovaných rozměrů, je ztělesněním civilizace. Ne každého v dnešní době počítačů napadne, že se stává posledním opravdu přírodním materiálem v našem civilizovaném, světě plném kanceláří a úřadů. Působí stroze a upjatě.
To však může být pravda jen do chvíle, než jednu jedinou čtvrtku vezmeme z vysokého stohu a původně naprosto přesně dvourozměrný objekt ohneme do matematicky těžko popsatelného tvaru. Čím víc čtvrtku tvarujeme, tím víc ztrácí svojí strohost. Proměňuje se. Když jí zmačkáme, nemusí ztratit nic z informací původně na nich napsaných, ale ukáže svou schopnost mít paměť – přirozenou paměť, paměť hmoty, paměť tvaru.
Existuje-li paměť – existuje čas. Papír může zestárnout, získá vrásky jako starý člověk, nikdy už nebude tak rovný a tak hladký jako když byl nový, ale nemusí tím ztratit nic ze své paměti ani nic z informací a příběhů, které na něm byly napsány a které mu byly vtisknuty.
Po představení následuje dílna skládání origami. Cca 20 min.
Pro děti od 4 let
Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný! A jsou tady Velikonoce! Zima je pryč a Kašpárek a Kalupinka se pustí do příprav na velikonoční svátky. Nastává čas vítání jara. Kalupinka vygruntuje, připraví malovaná vajíčka a barevné pentličky pro koledníčky a Kašpárek plete pomlázku. Je už ale kapánek nabručený z toho dlouhého půstu. A tak Kalupinku zlobí a všelijak pošťuchuje. Na škaredou středu se ale nesmí nikdo na nikoho mračit a tak si naši hrdinové vypráví velikonoční příběhy. A na zelený čtvrtek je navštíví velikonoční zajíček s košíkem plným barevných vajíček. Písničky, koledy, pomlázky a mazance.
Kalupinka se pustí do příprav na velikonoční svátky. Nastává čas vítání jara a přichází pan Půst. Je třeba bříško nechat trochu odpočinout a více o sobě přemýšlet. To se nelíbí Kašpárkovi, je kapánek nabručený a tak Kalupinku zlobí a všelijak pošťuchuje. Zlá Morana všechny vyděsí nekonečnou zimou. Kalupinka najde promrzlého zajíčka a pomocí svěcených kočiček ho uzdraví. Za to jí zajíček prozradí Velikonoční tajemství. Tajemství o pravém pokladu, který můžete najít na Velký pátek i vy. Užijme si pospolu každú postní nedělu! Když sluníčko svítí, hned je lepší žití. Cililink!
Inscenaci podpořila Nadace Život umělce.
Text sestavila: Andrea Marečková a Ivana Hessová
Režie: Viribus Unitis Hrají: Andrea Marečková a Ivana Hessová
Scénografie: Petra Goldflamová Štětinová
18. ročník Přehlídky ke Světovému dni divadla pro děti a mládežproběhne ve dnech 15. – 25. 3. 2018 na scénách několika pražských divadel. Přehlídka uvede 14 představení, z nich největší počet se uskuteční v Divadle v Celetné (7), další potom v Klubu Mlejn (4), v divadle Minor (2) a v divadle Disk (1). Přehlídku pořádá Institut umění – Divadelní ústav/České středisko ASSITEJ ve spolupráci se Sdružením pro tvořivou dramatiku, PRO ASSITEJ z.s., KD Mlejn, o.p.s., divadly Minor, Disk a Divadlem v Celetné a s finanční podporou hl. m. Prahy.
Uvedeny budou inscenace pro batolata (Moment! – Damúza), rodinná představení (za všechny uvádím inscenaci Malého divadla ČB – Karel – táta vlasti), představení pro děti předškolního věku i pro mládež základních a středních škol. Programová nabídka je pestrá, k vidění budou inscenace činoherní (např. Sněhová královna nebo Lipany – Minor) i loutkové (Zlatá husa – Buchty a loutky), divadlo hrané dětmi (Ezopovo zvířectvo – Divadélko U Zvonu, Azher – SouborHOP HOP), taneční (Svět z papíru – Mirka Eliášová a kol.) i divadlo s prvky nového cirkusu (Voják a tanečnice – BodyVoiceBand).
Celý program doplní promítání dokumentu režisérky Petry Tejnorové a choreografky Terezy Ondrové s názvem “Haló? Je tam někdo?”, který bude zařazen v programu pondělního odpoledne (19.3.2018 v 17,00 v Malém sále IDU).
V rámci česko-slovenské spolupráce proběhne v malém sále Divadelního ústavu pracovní setkání českých a slovenských tvůrců a osobností v oblasti divadla pro děti a mládež na téma současného dění a možné spolupráce v tomto oboru, která by měla mimo jiné pomoci dětem a mladým lidem překonávat jazykovou a kulturní bariéru vzniklou v uplynulých letech.
Hlavním hostem přehlídky je Nové divadlo Nitra. Toto divadlo založili v roce 2016 divadelníci, kteří se rozhodli odejít ze Starého divadla Karola Spišáka v Nitre a věnovat se vlastní nezávislé tvorbě. V pondělí 19. 3. 2018 uvede dopoledne i večer v Divadle v Celetné inscenaci Anna Franková, v dramatizaci mladého režiséra, absolventa pražské DAMU, Šimona Spišáka.
Hostování slovenského souboru s oceňovanou inscenací a setkání odborníků z Čech a Slovenska jsou příspěvkem Českého střediska Assitej a IDU k oslavám 100 let od vzniku samostatného Československa.