Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež

To zní zajímavě, říkám si … V divadle pro děti a mládež je možné věci řešit jinak.

A teď se ptám sám sebe, co je asi to jinak? Divadlo pro mladé diváky samo o sobě je jiné. Je definované cílovou skupinou, diváky, kteří požadují, aby se s nimi počítalo v uměleckém procesu, v produkci, distribuci a přijímání.

Témata, kterými se zabývá, se nemusejí lišit od témat, která se obvykle objevují v divadle pro dospělé. Nemusíte také vytvářet nové divadelní formy. A v žádném případě byste neměli být dětinští nebo infantilní – nebo se dokonce snažit plně soustředit na to, co si myslíte, že se dětem bude určitě líbit. Jinými slovy, neměli byste cítit výzvu k odlišnosti jenom v tom, že hrajete pro zvláštní publikum. Takže snaha řešit věci jinak musí být chápána jiným způsobem. Možná podle slovníku, do něhož  se vždy rád dívám, když se chci vyjádřit přesně, když jednotlivá slova mají něco vyjádřit, když potřebuji výklad toho, co možná ostatní měli či neměli na mysli. První věc, kterou jsem si přečetl, je tato definice: „vzdát se dřívější individuální charakteristiky a stát se zásadně odlišným“ Ale to by nemělo být to, co přináší změnu věci, nebo ano? Dělat něco jiným způsobem než bylo dříve naplánováno nebo zavedeno, tvarovat to jiným způsobem, to je další změna výroku. Taková činnost by byla pozoruhodná, zvláště v našem případě, kde plánování hraje velmi důležitou roli a nutně se předpokládá, že je činnost programovaná.

Možná to má více souvisí s rozmanitostí smyslu a významů vlastních koncepci. Měli bychom přemýšlet jinak! Neprodukovat divadlo doslovné, netvořit divadlo závislé na školních osnovách,

neredukovat divadlo na hry jednoho herce!

Nebo možná bychom měli prezentovat naše představení v jiné podobě jazyka? Divadlo prostoupené úžasnou choreografií, divadlo jako složitý systém kódů, nebo dokonce inspirující divadlo ze zahraničí! Nebo bychom měli to „být odlišným“ učinit základem pro naši práci? Divadlo založené na článku 1 Deklarace lidských práv: „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv“ – platí to pro všechny lidi v prvním, druhém a třetím světě?! Divadlo o dialozích mezi kulturami, o národních kulturách, o věcech, které máme společné, ale i rozdílné. Divadlo o tom, jak zvládáme výzvy ve svém každodenním životě – nebo ne?! Divadlo, jež se chápe jako dialog sama se sebou, a proto hovoří o hledání identit v období globalizace. Jak moc odlišní musíme být? Tehdy, když se ocitneme tváří v tvář lidem, kteří myslí a věří různými způsoby, když potkáváme lidi s odlišnými charakteristikami, kteří jsou opakem toho, co jsme my, nebo mají zcela odlišné názory.

Kulturní rozmanitost je téma, o kterém v současné době diskutuje UNESCO. „Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturního vyjádření“ vstoupila v platnost téměř přesně před rokem, 18. března 2007 – musí však začít žít, musí se dostat k lidem a z tohoto důvodu se musí projevovat v divadle.

Děti a mládež vědí přesně, co znamená „řešit věci jinak“. Vydali se na svou cestu životem a ta jistě nebude stále přímá. Budou nuceni hledat si cestu ze slepé uličky, odstraňovat překážky a dávat se oklikou. Stále znovu budou muset přemýšlet a zkoušet alternativy. Dělat věci jinak, jiným způsobem, by se mohlo stát v životě principem. Divadlo to může ukázat, divadlo může povzbuzovat své publikum, aby k tomu bylo otevřené, v divadle je možné všechno udělat jinak. V tomto smyslu, u příležitosti Světového dne divadla pro děti 2008, bych vám všem – umělcům, dětem a neméně tak kulturním politikům – chtěl popřát toto: Dělejte to dobře, ale dělejte to jinak!

Profesor Dr. Wolfgang Schneider
Prezident Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež