Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Petr Pavlovský o přehlídce ASSITEJ

12. Přehlídka ke Světovému dni divadla pro děti a mládež

Inscenace loutkářů, jak šly po sobě:

Naivní (zpravidla loutkové) divadlo Liberec: Neklan.cz. Autoři Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, režie Jakub Vašíček, scéna Kamil Bělohlávek, kostýmy Tereza Venclová, hudba Ondřej Müller

Sympaticky nabitý sál. Není víkend, vstupné je, nemístně, skoro zdarma (srov. bídnou návštěvnost na podzimním Přeletu nad loutkářským hnízdem); je pondělí a školy se dostavily. Určitě nelitovaly! „Stará pověst česká“ pojednaná jako něco mezi Wikipedií a počítačovou hrou, ale přitom navýsost divadelně.

NDL nemá slovo loutka v názvu a je to tak správné. Každé divadlo má na loutky právo, ale jenom to, které je má v názvu, je musí povinně v každém představení užívat (jinak by šlo o klamavou inzerci), pro ostatní je to nepovinné. V Neklan.cz mi loutky nijak nescházely, zbytečně by zdržovaly.

Športniki – Loutkové divadlo Maribor (město, které inscenaci sponzorovalo): Back to Bullerbyn – Návrat do Bullerbynu.

O této sportovně-taneční inscenaci (sportovní úbory všech herců) jsem již psal v souvislosti s Přeletem, kde v anketě Erik získala první cenu. Oslovuje pochopitelně především milovníky kultovní knihy Astrid Lingrenové, zatímco já vyrostl ještě na Rychlých šípech. Společný jmenovatel se však v inscenaci přece jenom objevil – písničky Beatles. Ty zde byly hned dvě, též Strawberry Fields Forever. Akustická kytara Jakuba Vašíčka, výtečně sladěný mnohohlas všech. Dále jeden Plíhal při „synchronizovaném bruslení“ loutek po stole a potom už vlastní skladby se sotva postřehnutelnou dvojtaktovou kytarovou mezihrou z Day Tripper Beatles. Dále živá hudba příčné flétny, především Badinerie J. S. Bacha – závěr svity č. 2 B moll. To vše ovšem jako hudebně-identifikační kvíz pro diváky, protože v jedné věci soubor opravdu amatérský je – nemá žádný tištěný program ani jiný podobný materiál na internetu.

To nejlepší předvádějí herci s neomylným citem divadelníků až při děkovačce, jako přídavek: „Teď vám ukážeme, proč vlastně máme loutky tolik rádi“. Načež se rozpoutá ďábelsky rychlý rej, při kterém se trojice herců pokusí zatančit to, co v inscenaci tančily prstové loutky. Strhující, uchvacující, jakkoli to samozřejmě plně nedokáží! Účelem je ale právě ukázat tuto omezenou možnost herce oproti loutce!

Buchty a loutky: Zlatá husa

Two Men Show, režie Marek Bečka, tentokrát (oproti Přeletu) hráli Vít a Zuzana Bruknerovi. Vedle suverénní animace též perfektně stříhané hlasy řady postav nejrůznějšího stavu, věku i nadpřirozenosti. Pro poetiku souboru charakteristický suchý a mnohdy i černý humor („já jsem se seknul“ – eufemismus, postava si usekla ruku či nohu), čerpaný někdy i z loutkářsky nezvyklých seskupení postav – např. přímo davová scéna snad dvaceti loutek „přilepených“ ke kouzelné huse. Na motivy bratří Grimmů pohádka poněkud absurdní, ovšem to není nic překvapivého, kupř. klasický dialog z Perníkové chaloupky („Osobo, neviděla jste tu nějaké děti? Pleju len!…“) tu byl dávno před prvním absurdním dramatem v 50. letech XX. stol. Odkrytě voděné marionety na nízkých vahadlech, hltavá obryně Krasula – nádherný manekýn pro dva animátory, držák za hlavou a hercovy nahé ruce v rukávech. Inscenace nemá chybu, také získala loni na přehlídce Mateřinka 2011 jednu z pěti cen plus zvláštní cenu poroty za nejlepší inscenaci.

Rodinné divadlo souboru C ze Svitav: Pták ohnivák, liška Ryška a my

Od roku 2002 jmenuje výbor české sekce ASSITEJ vždy na jeden rok Krále či Královnu českého divadla pro děti a mládež. Letos byl titul před představením a pod nenasvíceným jevištěm (proč ne až při děkovačce na nasvíceném jevišti, proboha?) udělen žijícímu klasiku českého amatérského loutkářství, zakladateli a dodnes vedoucímu svitavského souboru MUDr. Karlu Šefrnovi.

Lyrická Šefrnova poetika neselže ani tváří v tvář zcela epické předloze, dramaturgicky pomohou i četné písně – celá pětičlenná rodina hraje na strunné drnkací nástroje, zpívá, mluví a antiiluzívně animuje jednoduchoučké totemové loutky – pomalované špalíčky. Zažili jsme už za ta léta i výraznější inscenace, leč udržet po 40 let takto vysoký standard – které autorské profesionální divadlo to kdy dokázalo?

Divadlo Dagmar: Kytice aneb V poli mnoho bylin stojí

Sedmdesátiminutová One Woman Show Jany Frankové, kterou někteří diváci pamatují z Krejčova Divadla za Branou II. Ti ještě starší pamatují režisérku inscenace, její sestru Hanu, spoluzakladatelku karlovarského Divadla Dagmar a hvězdu několika Přehlídek divadla jednoho herce v Chebu. Interpretace balad K. J. Erbena: Svatební košile, Štědrý den, Vrba, Záhořovo lože, ve výtečné scénografii Pavla Štourače, známého ze souboru Continuo. Hudební nahrávka Pavel Žemlička.

Inscenace vybroušená dlouhým reprízováním – za 15 let přes 100 repríz. Právem by mohla být označena za jakousi syntézu burianovského přístupu k lidové poezii a poetiky hnutí divadel poezie 60. let. Bosá herečka nenáročně oděná, scéna s několika drapériemi a stylizovaný centrální strom s oloupanou kůrou, loukoťové kolo, věneček. Oč méně je rekvizit, o to víc musí být významů, jejichž znaky se stávají. Inscenace by si zasloužila důkladnou sémantickou analýzu, ukazující pohyb významů mezi ikonickými a indexovými znaky. Kupř. vertikální, otáčející se kolo na kmeni stromu – ikona kolovratu; ale věneček jako dialogický partner, to je index, nikoli ikona dívky. Veliké rozpětí mezi tím, co věc reálně jest a významem, který je akcí s ní a vůči ní navozen, to je zdroj působivé metafory a citového úchvatu.

K dokonalosti chybí pouze živá hudba, ale to je evidentně pouze finanční záležitost. Psychologicky sporné je pořadí balad – rozvláčnější a únavnější Záhořovo lože by bylo lepší na druhém místě, zatímco notoricky známý„evergreen“ Štědrý den patří na konec.

LOUTKÁŘ

Petr Pavlovský, 28. 3. 2012