Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež

International Association of Theatre for Children and Young People Association

Association Internationale du Theatre pour l´Enfance et la Jeunesse

ASSITEJ

Poselství Augusta Boala k Světovému dni divadla pro děti a mládež

Poselství Augusta Boala k Světovému dni divadla pro děti a mládež

VŠICHNI JSME MLADÍ, VŠICHNI JSME DĚTI!

 

Po celý život si v sobě neseme všechny věkové etapy, kterými jsme prošli. Je mi sedm let, ale je mi taky sedmdesát. Jsem dítětem, jsem mladíkem a taky jsem už ne zrovna mladým mužem.

Od svých sedmi let jsem se nikdy nepřestal věnovat divadlu. Stejně jako mnoho jiných. Proč by toho měli nechat? Nedává to žádný smysl!

Divadlo představuje nejsilnější vyjadřovací jazyk, s tou největší tvůrčí schopností, a je to prostě proto, že je souhrnem všech jazyků: divadlo to jsou slova, pohyb, barvy, hudba, skutečnost a sny, emoce a myšlenky…. Jako děti jsme se učili, jak žít…. hraním divadla. Učili jsme se rozumět světu…. hraním divadla.

Hraním divadla se také učíme, že svět je možné učinit mnohem lepším, než jakým je: v naší současnosti můžeme přemýšlet o minulosti a vymýšlet budoucnost.

Divadlo je Dialog. Nikdo nemůže hrát sám, jako někde na poušti: herec potřebujete partnera, aby s ním hrál, a potřebuje lidi, aby se na ně dívali. Divadlo je solidarita: musíte hrát společně.

Hry na divadle mají pravidla, která musíte dodržovat, a také svobodu vymýšlet svou vlastní cestu. Hry jsou jako Společnost: existují Zákony, které se musí respektovat, ale musíme mít svobodu utvářet náš vlastní život. Bez zákonů společenský život neexistuje; bez svobody neexistuje život.

Dobrým občanem není ten, kdo prostě jen žije v nějaké Společnosti: je jím ten, kdo společnost mění, aby ji zlepšil. Divadlo může být prostředkem, jehož prostřednictvím se stanete občanem; místem, kde si představujete budoucí svět. Ale pozor: Štěstí nemůže být pouze individuální. Stejně jako divadlo je i skutečné štěstí společenské – nemůžeme být šťastní, když přitom budeme způsobovat utrpení jiným lidem. Štěstí bude vy a já, naše rodina a naše vlast, štěstí bude celý svět, všechny národy, všechny rasy, všechna vyznání, všechny věkové skupiny, všechny lidské bytosti – Štěstí je Dialog.

Divadlo je něco, na co se díváme – ano, ale je to také něco hluboko ve vás, uvnitř každého z nás: my sami jsme divadlem! Je to náš vyjadřovací jazyk od okamžiku, kdy jsme se narodili. Ti z vás, kteří jste i dnes dětmi, víte, že je to pravda; děti, které máme my všichni někde tam uvnitř, to vědí také.

Dnes je mimořádný den: Den divadla pro děti a mládež. Udělejme jej Dnem, který by nám připomněl, že nikdy nepřestaneme dělat divadlo, protože právě hraním her se učíme, jak hrát život; solidaritou na divadle se solidaritě učíme.

Nikdy bychom neměli zapomínat, že být člověkem znamená být Divadlem a být divadlem znamená být Člověkem.

Dívejme se dnes na tuto hru a nikdy nepřestávejme být divadlem!

Augusto BOAL, divadelník, Brazílie


 

BOAL Augusto
narozen 1931, Brazílie
Dramatik, režisér, teoretik, pedagog.

V letech 1956-71 řídil Teatro de Arena v Sao Paulo, kde zároveň učil na divadelní škole.
Zprvu uváděl hry světového repertoáru (Machiavelli, Moliere, Brecht, Lope de Vega), psal komedie, historické hry i sociálně-politická „protestní“ dramata.
Jako první uváděl na jevišti domácí dramatiku, hlavně současné hry inscenované v drastickém stylu.
Boal s Teatro Arena vyvíjel zájezdovou činnost, bezplatně vystupoval v městech a vsích zaostalých regionů země, kde zároveň organizoval kulturní střediska, jimž později pomáhal.
Mezinárodní ohlas získal Boal svému divadlu cyklem v brechtovském stylu s názvem Arena conta/Arena vypravuje.
V roce 1971 byl Boal uvězněn za protivládní postoje, po třech měsících byl na nátlak mezinárodní veřejnosti propuštěn, musel však opustit Brazílii. Pracoval v Peru, ve Venezuele, v Mexiku a nejdéle – do roku 1976 – v Argentině.
Zabýval se stále mj. organizací a podporou lidového divadla. Snažil se vytvořit metodu, jíž by přiměl diváka k aktivní spoluúčasti na představení, kterou pokládal za nejvyšší cíl divadla. Pořádal divadelní akce na veřejných místech jako kavárny, stanice metra atd. před lidmi, kteří si neuvědomují, že vidí divadelní představení, ba že se ho dokonce – vyprovokováni diskusí nebo akcí – sami účastní (tzv. „neviditelné divadlo“).
V druhé polovině 70. let přesídlil do Evropy. V letech 1976-78 pracoval v Lisabonu, od r. 1978 v Paříži, kde založil a řídil do roku 1980 CEDITADE (Centrum pro studium a šíření aktivních výrazových technik)). V Paříži, ve Stockholmu a na Sicílii uváděl experimenty typu „neviditelného divadla“, určoval program divadelního setkání Nord-deutsche Theatertreffen (1979, Hamburg). Přednášel rovněž v Divadelním institutu ve Stockholmu.
Od 80. let působí opět v Brazílii.