Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež 2016
Jenny Sealey, umělecké ředitelka divadelní společnosti Graeae Theatre Company a spoluředitelka Para-olympijských her v Londýně v roce 2012.
Nedovedu si představit svět bez divadla nebo umění. Jako pro mladou hluchou holku se pro mne staly hodiny baletu místem přinášejícím pocit bezpečí. Byl to vizuální svět, kterého jsem se stala součástí a mohla jej pozorovat. Úleva, že nemusím odčítat ze rtů, byla osvobozující. V baletních cvičeních bych se asi ztratila, ale zamilovala jsem si tvorbu baletních příběhů a jejich realizaci. Balet představoval moji první zkušenost s vyprávěním příběhů. Když jsem byla starší, začala jsem se angažovat v divadle, nejdůležitější bylo divadlo pro mladé. Jaká to mimořádná základna pro výcvik herců a úžasná příležitost pro sdílení tvůrčího prostoru s dětmi a mladými lidmi. Vnímat jejich životní příběhy a přetvářet je do her, jež proměňovaly jejich zkušenosti, životní pokusy a strasti do prostředí, v němž byly slyšet.
Během přípravy tohoto textu režíruji hru Kráčející kameny (Stepping Stones) od Mike Kennyho, již jsem již společně s Jonem Palmerem inscenovala pro Interplay před osmnácti lety. Produkce byla (stejně jako je současná připravovaná s novým souborem Graeae, tvořeným z hluchoněmých nebo postižených herců ve věku 20 – 22 let) určena mladým lidem s těžkým nebo vícenásobným postižením. Mladým hluchoněmým a slepým, postiženým i nepostiženým lidem. Radost z práce při úvahách o tvůrčím přístupu k znakové řeči, o převodu do hlasové podoby, zvuku a atmosféry je zakotvena ve víře, že VŠICHNI mladí lidé by měli mít úplný a rovný přístup k divadlu.
Ale stále jsem zklamána, že důležitost tvůrčí práce pro mladé lidi a tvorbu s nimi nenachází plně uznání a dostatečné financování. Bolí mne srdce, když si uvědomuji, že mnoho postižených dětí v řadě zemí není považováno za hodna vzdělávání. ALE mé putování po světě mne přesvědčuje, že nadšení těch, kteří jsou hnací silou této práce, je dokladem toho, že svět bez divadla mít nebudeme a že divadlo je školou pro život.
Jelikož rok 2016 se odehrává ve znamení 10. výročí přijetí Úmluvy o právech postižených lidí Spojenými národy, máme velkou příležitost spojit své ruce kolem světa a dodat palivo a žár tomuto nadšení a této práci coby společenství pro utváření a zajištění možností pracovat, tvořit a sdílet divadlo, které má smysl, s těmi, o které jde, a pro ně.
