Poselství od Yvette Hardie, Prezidentky ASSITEJ
Je to pět let, co jsme zahájili kampaň Vezmi-dnes-dítě-do-divadla. Toto výročí se slaví na mnoha místech světa 20. března, který je Světovým dnem divadla pro děti a mládež. Tato kampaň nabídla členům ASSITEJ velký prostor pro obhajobu a podporu divadla pro děti a mládež a přinesla mnoho vážných argumentů obsažených ve zprávách, projevech a článcích k tématu, proč by se děti a mladí lidé měli věnovat divadlu.
Zahrnují tato zdůvodnění: práva dětí jako kulturních občanů; skutečnost, že divadlo vychovává komplexně pomocí rozvoje všech složek inteligence; důležitost rozvoje zvídavosti, představivosti a radosti u dětí; potřeba dětí mít naději v často zmateném a beznadějném světě; důležitost estetického povědomí a schopnosti si osvojit různé jazyky umění; potřeba komunity, propojení a empatie; aktuálnost divadla a jeho schopnost umožnit konfrontovat a vnímat svět tak, jak jej prožíváme; nutnost osvojit si rozdílnost názorů…
Ale přemýšlím, zda existuje ještě další fundamentální důvod, proč umělci tvoří pro mladé publikum, který je v pozadí uvedených argumentů.
Tento důvod může být silně osobní. Při práci pro děti a mládež můžeme nechat dozrávat, srovnávat a posilovat dítě, které je uvnitř nás.
Když skupina jihoafrické městské mládeže začala pracovat na hře pro velmi mladé děti, její členové zjistili, že jejich úkol vyžadoval, aby dozrávali, aby znovuobjevovali nebo v některých případech objevovali poprvé, nově… nevinnost, něhu, zranitelnost a potenciální komplexnost sebe samých. Tím začal u těchto mladých umělců hluboký proces sebe-ozdravování, který je silně ovlivnil a motivoval k pokračování jejich angažovanosti na tomto divadelním poli.
Z této hluboce osobní potřeby divadla jsme schopni na oplátku ovlivňovat další. Výchovou sebe sama jsme schopni vstoupit do komplexnějšího vztahu s našimi diváky. Jsme také schopni nabídnout rodičům a dětem, rodinám, učitelům, pečovatelům a jejich svěřencům vidět svět očima nejmladších z nás.
Když jsem opouštěla divadlo, velmi často jsem slyšela některé rodiče, jak říkají: Nechce se mi věřit, že moje dítě sedělo klidně tak dlouho nebo moje dítě objevilo v této hře tolik humoru… v těchto momentech poznávání může divadelní umělec přispívat k větší celistvosti zásadně důležitých rodinných vztahů.
Patrně největší dar, který nám divadlo pro děti a mládež přináší – ať již jsme umělci, diváci, rodiče, učitelé nebo děti – je dar nalézt celek ve zlomcích a útržcích a znovuobjevovat, kým jsme chtěli být a po čem jsme vždy toužili.
Yvette Hardie